Prusko 1864-1871

1. pruský pěší gardový pluk - 1. Preussische Garderegiment zu Fuss 

Bitva u Hradce Králové - 3. července 1866

Od 29. června byl na frontě klid. Na pravém břehu Labe západně od Hradce Králové se soustředily ustupující sbory rakouské Severní armády, jejichž bojová i morální síla byla velmi otřesena z předcházejících bojů. Benedek předpokládal, že je jen otázkou času, kdy dojde k novému pruskému nástupu. Proto se přechodné tábořiště v průběhu 2. července měnilo v dobře opevněné bojové postavení a rakouská armáda byla rozvinuta v půlkruhové linii v délce asi 10 km a opírala se o výhodné pozice zvlněné pahorkatiny s nejvyšším bodem Chlumem.

Po rozbřesku 3. července bylo mlhavo, noční vydatný déšť přecházel postupně v jemné mrholení. První boje začaly ráno o půl osmé uprostřed rakouského postavení. První pruské armádě se podařilo zatlačit předsunuté rakouské jednotky z údolí říčky. Když se kolem desáté hodiny chystala pruská pěchota k výpadu směrem k centrálnímu postavení rakouských sil na výšinách u obce Chlum, zastavila její postup mohutná palba rakouského dělostřelectva z předem vybudovaných postavení u Lípy. Dělostřelecké převahy využívali Rakušané po několik hodin a útoky jejich pěchoty se omezovaly pouze na jednotlivé výpady. Situace První pruské armády se stávala chvílemi velmi kritickou a některé její oddíly musely ustoupit. 

Pruská Labská armáda se kolem osmé hodiny střetla na levém křídle rakouských sil se saským královským sborem podporovaným rakouským 8. armádním sborem. Prusové přešli u Nechanic Bystřici, postupně se zmocnili Lubna a Hrádku a rakousko-saské síly zatlačili do prostoru u obcí Probluz, Horní a Dolní Přím. Nejpozději byly boje zahájeny na pravém křídle rakouské armády. Útok 7. pěší divize První pruské armády byl zahájen mezi osmou a devátou hodinou a jeho výsledkem byl poměrně snadný přechod přes Bystřici, obsazení obce Benátky a další postup směrem k Čistěvsi a Máslojedům do lesa Svíbu, o který se rozpoutaly krvavé boje. Mezitím Druhá pruská armáda směřovala na hlavní bojiště. Pruské 1. gardové divizi se kolem půl třetí hodiny odpoledne podařilo obsadit Chlum.

Protože hrozilo úplné obklíčení rakouské armády, její vrchní velení krátce po šestnácté hodině bitvu vzdalo a vydalo rozkazy k všeobecnému ústupu k Hradci Králové. Ústup pěších jednotek krylo záložní dělostřelectvo a jezdectvo. Rakouské jízdě se mezi Střezeticemi a Chlumem v poslední velké jezdecké bitvě v dějinách přes obrovské ztráty podařilo zastavit postup pruských kavaleristů. Také dělostřelecká záloha, rozmístěná mezi Plotišti a Stěžerami, zabránila za cenu mnoha mrtvých dalšímu postupu pruských vojsk.

Ztráty rakouské armády v této bitvě byly obrovské - téměř 5 700 mrtvých, 7 500 pohřešovaných, stejný počet raněných, více jak 22 000 zajatých, z nichž také více jak 9 000 bylo zraněno. Kromě toho ztratili Rakušané 6 000 koní a téměř 200 děl. Spojenecký saský armádní sbor přišel o 1 500 mužů, z toho bylo 135 vojáků zabito. Také pruská armáda měla velké ztráty - téměř 2 000 mrtvých, necelých 300 pohřešovaných a 7 000 raněných. Prusové ztratili 940 koní.

Většina veřejných budov v prostoru bojiště se ihned po bitvě přeměnila ve vojenské lazarety. Přitom chybělo potřebné množství základního zdravotnického materiálu, byl i nedostatek lékařů. Ještě několik dní po bitvě umírali mnozí zranění vojáci, aniž jim kdokoli poskytl alespoň nejzákladnější ošetření.
Velkým problémem při tak velkém počtu padlých se stalo pohřbívání mrtvých. Do kopání hrobů se zapojili nejen pruští vojáci a rakouští zajatci, ale také místní obyvatelstvo. Situaci komplikoval i obrovský počet mrtvých koní. Protože pohřbívání trvalo téměř tři týdny, po celém kraji se šířil těžký zápach. Krajina, kde se v jedné z největších bitev 19. století utkalo přes půl miliónu vojáků, byla úplně zpustošena.

Důvodů této kruté porážky bylo několik. O technických přednostech pruských pušek více v kapitole Výstroj a výzbroj. Jehlovky také dovolovaly pruské armádě zcela změnit taktiku boje. Pruské pěchotě umožňovaly vést útok menšími jednotkami, přizpůsobujícími svůj postup terénu a využívajícími snadnějšího nabíjení zbraní k častější střelbě. Rakouská armáda setrvávala ve vojenské taktice předchozího století: základem byl postup velkých sevřených útvarů s použitím bodákových útoků v boji zblízka. Připočteme-li k tomu i špatný strategický odhad Benedeka a jeho generálů, kteří dávali přednost defenzívě a přenechávali většinu iniciativy Prusům, nelze se již porážce Rakouska divit.

VÝSTROJ A VÝZBROJ

Pruská pěchota se oblékala do temně modrého jednořadového kabátu, vpředu červeně lemovaného, se stojatým límcem, ze dvou třetin vyplněným červenými výložkami. K výstroji patřily tmavě šedé kalhoty s červenou lemovkou, vysoké kožené boty (půllitry) a tmavošedý plášť, jenž se nosil svinutý na levém rameni. Výraznou součástí pěchotního stejnokroje byla kožená přílba s kovovým hrotem, vpředu zdobená královskou orlicí, která se u jednotlivých druhů pěchoty lišila. K výzbroji patřilo několik druhů tesáků, většina pěchoty byla vybavena tesákem vz. 1852 nebo vz. 1864.

Hlavní zbraní pruské pěchoty byla zadovka s bodákem, takzvaná „jehlovka“ (Zündnadelgewehr Model 1841), jejímž tvůrcem byl Johann Nikolaus von Dreyse. Vynalezl jednotný náboj, v němž byly soustředěny všechny složky potřebné k zápalnému procesu. Náboj zapalovala jehla, která pronikla do patrony na roznětku. Jehlovka však měla vedle progresívních konstrukčních prvků i technické nedostatky - značný rozptyl při střelbě na vzdálenější cíle a účinný dostřel pouze do 700 kroků. Taktickou výhodou jehlovek bylo snadnější nabíjení a asi trojnásobná rychlost střelby ve srovnání s předovkami.

Rakouské pušky vz. 1854 konstruktéra Josefa Lorenze se nabíjely zepředu - voják vysypal do hlavně střelný prach a poté dovnitř srazil nabijákem olověný náboj. Tato puška se zápalkovým zámkem byla z balistického hlediska znamenitou zbraní, neboť střílela s jistotou až na vzdálenost 900 kroků. Naopak rozhodující nevýhodou bylo zdlouhavější nabíjení, a tím i pomalejší střelba - asi 1 až 2 rány za minutu. Rakouské velení, místo aby vycházelo z předností pušky a využívalo obrannou taktiku s palbou na větší vzdálenosti, volilo bodákové útoky sevřených linií a boj vojáků zblízka, při němž se nejvíce projevily nevýhody rakouských předovek.