ČSR 1918-1939

5. pěší pluk T. G. Masaryka - Československá armáda 1918-1939 

Se vznikem Československé republiky roku 1918 nastala potřeba vlastní stálé armády. Početné pluky legií - ruské, italské, srbské, celkem 100 000 mužů (kromě dalších Čechoslováků, sloužících za 1. světové války v armádě anglické, americké i v jiných) - stály daleko od domova. Čeští a slovenští vojáci, vracející se z rakousko-uherských posádek, museli zanechat na místě všechnu výzbroj, takže nově vznikající československá armáda měla na počátku jen asi 6000 pušek různých typů, chyběl i ostatní vojensko-technický materiál. Armáda se snažila tento nedostatek nahradit nákupem zbraní v okolních státech, ale tím byla výzbroj značně nejednotná a neúplná. Bylo proto nutno armádu přezbrojit.

Podle úkolů byly nově vznikající útvary děleny na útvary zbraní a útvary služeb. Útvary zbraní byly pěchota, dělostřelectvo, jízda, letectvo, ženijní, telegrafní, železniční, automobilní vojsko. Služby se dělily na zbrojní, leteckou, stavební, automobilní, vozatajskou, zdravotnickou, hospodářsko-správní, doplňovací a veterinářskou.

Sjednocování armády bylo zahájeno v únoru 1920. Základem se staly vracející se útvary československého zahraničního vojska, k nimž byly přičleněny útvary domácí (střelecké a pěší pluky). Celkem vzniklo 48 pluků. Bylo zřízeno též 10 hraničářských praporů a 4 horské pluky. Velmi rozsáhlou změnou proběhla československá armáda ještě v letech 1935-38 v souvislosti s vojensko-politickými změnami v Evropě těsně před druhou světovou válkou.

Jako hlavní ozbrojená síla státu měla armáda v případě napadení, jako v kterékoli zemi v Evropě, bránit území a svrchovanost státu. Armáda fungovala na základě branné povinnosti a vojenských záloh. Organizačně nejvýše stál samozřejmě president republiky, potom Hlavní štáb s Náčelníkem (v té době arm. gen. Ludvík Krejčí), pod ním Zemská vojenská velitelství (ZVV), nově zřízená Sborová velitelství, dále velitelství divizí, velitelství brigád a samotná velitelství pluků a praporů.

Ještě je potřeba zmínit zvláštní funkce armády, které předpokládal zvláštní předpis branné moci. Byly to tzv. "vojenské asistence". Vojenské asistence se dělily na pomocné a ozbrojené. Pomocné byly určeny pro pomoc příslušným úřadům na pomoc při živelných pohromách a v podobných případech, pokud to nebyly úřady schopny zvládnout samy. Ozbrojené vojenské asistence byly určeny pro udržení veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku. Opět byly tyto asistence poskytovány pouze pokud úřady nestačily zajistit pořádek vlastními silami, tedy prostřednictvím četnictva a policie. Mohly být vyžádány mnohými úředníky státní správy, policie a četnictva. Mohly být stejně tak poskytnuty od ZVV až po posádkového velitele. Při zakročování proti davu musel být přidělen k voj. oddílu příslušník policie, četnictva nebo úředník politické správy. Zbraní mohlo být použito pouze při svolení daného přiděleného úředníka. Samotný voj. oddíl směl použít zbraně pouze pokud hrozilo nebezpečí z prodlení, nebyl-li úředník schopen vydat pokyn, byla-li asistence napadena či ostřelována. Tyto případy se například naskytly v průběhu sudetoněmeckého povstání, kdy byly oddíly napadány, nebo samy měly za úkol nastolit pořádek na daném území. V tomto výjimečném období byly asistenčními oddíly používány přidělené obrněné automobily a tanky od pluků "útočné vozby", které se velmi osvědčily v boji s Freikorpsem.

VÝSTROJ A VÝZBROJ

Výstroj a výzbroj československé armády vychází částečně z Rakouských vzorů z I. sv. války, částečně ze zkušeností Reichswehru a částečně z poznatků legionářů. Podstatný vliv na výzbroj a organizaci armády měli také francouzští vojenští poradci.

Prvním ryze československým byl vz. 21, tvořený v základu sakem z olivově zelené vlny (která byla žehlená, a tedy kousala o poznání méně než tzv. kopřivák z 50. let), s vnitřním zapínáním na 6 plechových knoflíků, s vysokým límcem na háček, vrchními našitými kapsami na vnitřní zapínání na plechový knoflík a spodními vnitřními kapsami bez zapínání. Nárameníky pro vojíny byly překládané, s válečkem na zavěšení pušky na pravém rameni. Na límci byly dvě výložky trojúhelníkového tvaru v barvě příslušné zbraně a až do října 1938 také na každé straně u nárameníku plechové číslo pluku.

Kalhoty byly stejné barvy, „jezdeckého“ střihu, se zapínáním na tři plechové knoflíky na lýtku. Kalhoty měly dvě kapsy vpředu a jednu kapsičku na hodinky. Lodička klasického střihu se nosila lehce posunutá na pravé ucho, ale zcela nasazená (jako čepice). Na levé přední straně lodičky je připnut malý státní znak (mořený). Uniforma vz. 30 je stejná, jen sako se zapíná na pět vnějších mořených knoflíků, a vrchní kapsy mají vnější zapínání na malé knoflíky. Límec je ležatější. Boty se nosily kotníkové, plně okované, a lýtka se balila do ovinovaček.

V průběhu let 1918-1938 se vystřídalo několik vzorů přileb. V prvním období se donášely rakouské přilby všech vzorů, v roce 1921 se zavedl ČS. vz. 21, což je upravená rakouská přilba vz. 17 s hřebínkem, který byl později odstraněn. Na krátkou dobu byla zavedena přilba vz. 28 vycházející z francouzské Adrianky. Podobný vz. 30 se v armádě nezavedl, ale byl používán u hasičů a vyvážen do zahraničí. Nakonec se ujala známá přilba vz. 32, tzv. „hříbek“, ale až do okupace byly zejména u dělostřelectva a záložních jednotek vidět všechny předchozí vzory.

Standardní bojovou výstroj tvořil opasek z přírodní kůže s mosaznou přezkou se státním znakem, na kterém byl zavěšen bodák vz. 24, polní lopatka (rakouský vzor) a sumky, nejčastěji mannlicherové, které se donášely až do roku 1938. Sumky Mauser vz. 24 byly zavedeny jen sporadicky. Voják dále nesl na levém boku malou polní na popruhu přes pravé rameno, pouzdro na plynovou masku, a velkou polní, a to buď čs. tele a podtele vycházející z rakouského vzoru, nebo batoh rakouského vzoru, buď pískový, nebo olivově zelený.

Základní zbraní čs. vojáků byla puška vz. 24, vycházející z pušky Mauser 98, vyráběná ve špičkové a dodnes ceněné kvalitě Zbrojovkou Brno. Pěchota se organizačně členila na družstva o třinácti vojácích (ve své době velmi pokrokově), tři družstva tvořila četu, která tak s velitelem, spojkou a trubačem měla 42 vojáků. Družstvo bylo tvořeno velitelem (des. nebo svob.), zástupcem velitele, střelcem z lehkého kulometu (vz. 26), třemi pomocníky kulometu, dvěma granátníky a pěti úderníky.