Stárkov - Francie 1944

Dne 21. září 2019 jsme se zúčastnili tradiční akce ve Stárkově. Tématem letošní bojové ukázky byly boje v jižní Francii roku 1944 v rámci operace Dragoon.

Společně s kamarády z KVH Schwarzwald jsme měli na starosti velení na německé straně. Zároveň se naše členky zapojili do ukázky v rolích civilního obyvatelstva a příslušnic francouzského hnutí odporu. Ukázka se vydařila, k čemuž opět významně přispěly autentické kulisy Stárkovského náměstí. Chtěli bychom poděkovat pořadatelskému klubu TS-20 Pláň, že jsme se  již po několikáté mohli zúčastnit a těšíme se na další ročník.

Ze vzpomínek unterfeldwebla Adolfa Waldchena:
„Do roku 1944 jsem sloužil na východní frontě u štábní roty jednoho z pěších pluků divize pancéřových granátníků Grossdeutschland, byl jsem u zásobování. Celkem pohodlné místo, ale po jednom dělostřeleckém přepadu na začátku roku 1944 jsem byl raněn a poslán na zotavenou do jižní Francie k místní posádce Wehrmachtu. Skladba mužstva zde byla opravdu pestrá. Bylo zde vše, co nebylo schopno plného frontového nasazení - žlučníkáři, platfusáci, kluci hned po základním výcviku a podobně. Když se vylodili spojenci v Normandii, říkali jsme si, že máme štěstí, jsme daleko, nás se to netýká. Pak přišel srpen a najednou byli i u nás. Stalo se, co nikdo nečekal a pokud ano, nám o tom nic neřekl. Došlo ke spojeneckému vylodění i u nás na jihu.

Když to začalo, měl jsem zrovna velice důležité jednání s místní francouzskou selkou o dodávkách mléka pro naši jednotku. Rychle jsem si tedy natáhl kalhoty a dojel štábním vozem zpátky k rotě, kde již vše ustupovalo. Velitel mě hrozně seřval, sebral vůz a odjel. Ještě předtím mi však předal velení nad směsicí rychle poskládaných dovolenkářů pod velením jednoho feldwebla. (Ač měl vyšší hodnost, patřil ke žlučníkářům, tak jsem měl velet já jako „veterán východní fronty“.) Naším úkolem bylo posílit posádku Wehrmachtu a Luftwaffe v nedalekém městečku a držet pozice do dalších rozkazů. K dispozici byl i jeden obrněný transportér.

Již při příchodu do města jsme slyšeli střelbu. Když jsme dorazili, vojáci místní posádky zrovna odklízeli padlé a raněné, přepadlo je FFI, které povstalo v celé oblasti. Po příchodu se mi představil dosavadní velitel města unteroffizier Jürgen Erlebach (žlučníkář a ještě kulhal). Říkal jsem si, že horší už to snad být nemůže, s láskou jsem vzpomínal na svůj sklad plný vína a pracovní jednání s francouzskými civilistkami. Bohužel většina těch milých dívek se nyní proměnila v nelítostné amazonky bojující pod prapory FFI, jak jsem se mohl přesvědčit z vyprávění Erlebacha o ženské popravčí jednotce, která zastřelila místního milicionáře. Než jsem však stačil své úvahy rozvést, začal další útok FFI. Ten jsme ještě odrazili, ale když se k nim přidali i spojenecké jednotky z pláží, neměli jsme šanci. Docházela munice i lidé.

I přes své hendikepy bojovali mí vojáci statečně, například dvoumetrový vesnický chlapec Vogel, kulometčík, střílel do posledního náboje. Když nás zahnali do budovy radnice, uznali jsme s Erlebachem, že situace je beznadějná a kapitulovali jsme. Měli jsme strach, jednoho ze zajatců francouzští domorodí vojáci podřízli, ale díky bohu si je pak jejich velitel srovnal. Počátek mého zajetí byl poznamenán i komickou záležitostí. Francouzi si spletli americké letadlo s naším a přímo před našima očima ho sestřelili, neubránili jsme se smíchu. Jak s tímhle nepřítelem můžeme prohrávat! Ale pak jsem si všiml, že mezi vojáky jsou i Američané. Následoval přesun do zajateckého tábora v Anglii a pak na Floridu. I tady potřebovali šikovného skladníka...“

Adam Hájek

Autorem perfektních fotografií z akce je Tom Šrejber. Děkujeme! Fotogalerie ZDE