Sasko - manévry 2019
2. Bundesmanöver 2019 in Steinbach
V sobotu 11.5.2019 jsme se zúčastnili druhých manévrů armád německého spolku pořádaného Saskými myslivci na saské straně Krušných hor.
Celá akce byla pořádána ve spolupráci se společností Pressnitztalbahn v nádherném údolí říčky Přísečnice (Preßnitz). Tato společnost obnovila a provozuje úzkokolejnou dráhu v údolí Přísečnice mezi městy Steinbach a Jöhstadt. Sama historie této dráhy stojí za pozornost a náš obdiv patřil všem, kteří se na obnově a provozu dráhy podílejí. O pohnuté historii dráhy si můžete přečíst zde cs.wikipedia.org/wiki/Přísečnická_dráha a stránky železnice jsou zde www.pressnitztalbahn.de. Kdo pojedete kolem, návštěvu můžeme vřele doporučit.
Vlak byl samozřejmě stěžejním bodem celé akce koncipované jako manévry armád německého spolku roku
1864. Při pátečním příjezdu nás už uvítal tábor postavený na louce pod obnoveným nádražním vodojemem.
Po přivítání a postavení stanů jsme se převlékli do uniforem a začali se rozkoukávat. Při večerním
nástupu a přivítání jsem zjistili, že jediná pruská pěchota na akci je nás 5 a 3 kolegové z polského
Klodska. Naštěstí přijeli také 2 skupiny pruských dělostřelců, a tak naše jehlovky podpořily palbou
těžké kusy.
Na následující poradě velitelů jsem se dozvěděl sobotní program. Trochu mě překvapil harmonogram
celého dne rozepsaný doslova na minuty. Když jsem se dozvěděl, že naše vojenské vlaky a tři přestřelky
o nádraží proběhnou souběžně s běžným provozem na dráze, pochopil jsem. A musím opět vyseknout poklonu.
Celý program v sobotu proběhl jak měl, a to dokonce bez zbytečných stresů.
Sobotní ranní nástup jen potvrdil saskou přesilu. Zatímco saské myslivce posílili ještě kluci z Liberce,
pruskou stranu posílil 1 pěšák z Výmaru (v uniformě 1880, takže se s modrým sakem mezi námi
ztratil:) a později dva rakouští pěšáci. Námětem cvičení byl přesun ze Steinbachu do Jöhstadtu, první
kilometr pěšky a pak vlakem. Naše prusko-rakouská jednotka postupovala jako první a měla za úkol zadržovat
za námi postupující Sasy.
První střet proběhl u lesní zastávky vedle rudné štoly (i zde je možnost prohlídky), bránili jsme
přístup k vlaku a kiosek :-). Poté jsme se „nalodili“ do vlaku a vyrazili dále. Vláček byl opravdu
pěkný vojenský transport, parní lokomotiva z roku 1880, plošinový vůz, na kterém bylo navagónováno
dělostřelectvo, hitlák pro pěchotu a otevřený osobní vůz pro štáb a vojenské pozorovatele.
Druhým úkolem byla obrana nádraží Schmalzgrube. Tady jsme se na příjezd saského vlaku dobře připravili.
Před městem na trati vyrostl zátaras (samozřejmě po průjezdu běžného vlaku s turisty), na louce oddělené
od trati potokem se rozestavila dvě děla a my pěšáci jsme zaujali pozice tak, abychom mohli
postřelovat trať a zátaras. Po příjezdu saského vlaku a vystoupení saské pěchoty i dělostřelectva
jsme se pomalu za boje stahovali blíže a blíže k nádražní budově. Když vedoucí cvičení seznal, že
cíle bylo dosaženo (saská strana ukázala své schopnosti v útoku a naše pruská strana v obraně),
"boj" přerušil. Zatímco se Sasové po boji věnovali péči o lokomotivu a doplňovali vědry z potoka
vodu a z nádražních skladů uhlí, pruská část se po navagónování dělostřelectva přesunula do
Jöhstadtu.
V Jöhstadtu jsme měli hodinku na oběd (bratwurst z nádražního bufetu byl jasná volba) a přípravu
obrany před saským vlakem. Zde nebylo moc místa na jemné finesy, tak jsme obranu postavili na disciplíně střeleckého
řetězu a rychlopalbě našich jehlovek... Po tomto třetím cvičení následoval odjezd všech vojáků do tábora
ve Steinbachu, společné fotografování a večerní vyhodnocení celé akce.
Všichni z gardekorpsí výpravy (já, Obelix, Mila, Míra a Erika) jsme se shodli, že akce byla pohodová
a příjemná. Ani skoro celodenní déšť nám náladu a příjemně prožitý den nezkazil. Jestli budou myslivci akce
v budoucnu opakovat, rozhodně vyrazíme zase.
Bagr