Období takzvané "první republiky" máme rozděleno na dvě části, první (povinnou) částí je 5. pěší pluk T.G.Masaryka - československá armáda 1918 - 1939, další jednotkou (nepovinnou) je Četnický pohotovostní oddíl Praha.
Popis obou jednotek následuje.

5. pěší pluk T.G.Masaryka - československá armáda 1918 - 1939

Se vznikem Československé republiky roku 1918 nastala potřeba vlastní stálé armády. Početné pluky legií - ruské, italské, srbské, celkem 100.000 mužů (kromě dalších Čechoslováků, sloužících za první světové války v armádě anglické, americké i v jiných - stály daleko od domova. Čeští a slovenští vojáci, vracející se z rakousko-uherských posádek, museli zanechat na místě všechnu výzbroj, takže nově vznikající československá armáda měla na počátku jen asi 6000 pušek různých typů, chyběl i ostatní vojensko-technický materiál. Armáda se snažila tento nedostatek nahradit nákupem zbraní v okolních státech, ale tím byla výzbroj značně nejednotná a neúplná. Bylo proto nutno armádu přezbrojit.

Podle úkolů byly nově vznikající útvary děleny na útvary zbraní a útvary služeb. íštvary zbraní byly pěchota, dělostřelectvo, jízda, letectvo, ženijní, telegrafní, železniční, automobilní vojsko. Služby se dělily na zbrojní, leteckou,stavební, automobilní, vozatajskou, zdravotnickou, hospodářsko-správní, doplňovací, veterinářskou.

Sjednocování armády bylo zahájeno v únoru 1920. Základem se staly vracející se útvary československého zahraničního vojska, k nimž byly přičleněny útvary domácí (střelecké, a pěší pluky). Celkem vzniklo 48 pluků. Bylo zřízeno též 10 hraničářských praporů a 4 horské pluky.

Velmi rozsáhlou změnou proběhla československá armáda v letech 1935 - 1938 v souvislosti s vojensko-politickými změnami v Evropě těsně před druhou světovou válkou.

Jako hlavní ozbrojená síla státu měla úkoly v případě napadení, jako v kterékoli zemi v Evropě, bránit území a svrchovanost státu. Armáda fungovala na základě branné povinnosti a vojenských záloh. Byla dělena na složky zbraní (např. pěchota, dělostřelectvo apod.) a služeb (stavebnictvo, proviantnictvo atd.), které měly svojí vlastní barvu výložek na límci a náramenících.
Organizačně nejvýše stál samozřejmě president republiky, potom Hlavní štáb (HL.št.) s Náčelníkem (v té době arm. gen. Ludvík Krejčí), pod ním Zemská vojenská velitelství (ZVV), nově zřízená Sborová velitelství, pak velitelství divizí, velitelství brigád a samotná velitelství pluků a praporů.

Ještě je potřeba zmínit zvláštní funkce armády, které předpokládal zvláštní předpis branné moci. Byly to tzv. "vojenské asistence". Vojenské asistence se dělily na pomocné a ozbrojené. Pomocné byly určeny pro pomoc příslušným úřadům na pomoc při živelných pohromách a v podobných případech, pokud to nebyly úřady schopny zvládnout samy. Ozbrojené vojenské asistence byly určeny pro udržení veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku. Opět byly tyto asistence poskytovány pouze pokud úřady (tedy prostřednictvím četnictva a policie) nestačily zajistit pořádek vlastními silami. Mohly být vyžádány mnohými úředníky státní správy, policie a četnictva. Mohly být stejně tak poskytnuty od ZVV až po posádkového velitele. Při zakročování proti davu musel být přidělen k voj. oddílu příslušník policie, četnictva nebo úředník politické správy. V nutných a neodkladných případech mohl voj. oddíl zakročit pod svým velením sám. Zbraní mohlo být použito pouze při svolení daného přiděleného úředníka. Samotný voj. oddíl směl použít zbraně pouze pokud hrozilo nebezpečí z prodlení, nebyl-li úředník schopen vydat pokyn, byla-li asistence napadena či ostřelována. Tyto případy se právě naskytly v průběhu sudetoněmeckého povstání, kdy byly oddíly napadány, nebo samy měly za úkol nastolit pořádek na daném území. V tomto výjimečném období byly asistenčními oddíly používány přidělené obrněné automobily a tanky od pluků "útočné vozby", které se velmi osvědčily v boji s Freikorpsem. Nepleťme si, ale asistenční oddíly s voj.posilami u SOS, to byla zcela jiná stránka organizace.


Rozdělení Čs. Armády - pěší vojsko:

Platné k roku 1931

Pěší pluky

číslo pluku posádka Čestný titul
1 České Budějovice Mistra Jana Husi
2 Litoměřice Jiřího z Poděbrad
3 Kroměříž Jana Žižky z Trocnova
4 Hradec Králové Prokopa Velikého
5 Praha T. G. Masaryka
6 Olomouc Hanácký
7 Nitra Tatranský
8 Místek Slezský
9 Most Karla Havlíčka Borovského
10 Brno Jana Sladkého Koziny
11 Písek Františka Palackého
12 Komárno Generála M. R. Å tefánika
13 Å umperk
14 Prešov
15 Opava
16 Rožnava
17 Trenčín
18 Plzeň
19 Mukačevo
20 Michalovce
21 Čáslav Maršála Foche
22 Jičín Argonský
23 Trnava Amerických Slovákov
24 Znojmo
25 Lučenec
26 Bánská Bystrica
27 Olomouc
28 Praha Tyrše a Fügnera
29 Jindřichův Hradec plk. Josefa Jiřího Å vece
30 Vysoké Mýto Aloise Jiráska
31 Jihlava Arco
32 Košice Gardský
33 Cheb Doss Alto
34 Hranice Střelce Jana Čapka
35 Plzeň Foligno
36 Užhorod
37 Levoča
38 Beroun
39 Bratislava Výzvědný
40 Valašské Meziříčí
41 Žilina
42 Terezín
43 Brno
44 Liberec
45 Chust
46 Chomutov
47 Mladá Boleslav
48 Benešov Jugoslavie


Hradní stráž v Praze, podléhá vojenské kanceláři presidenta republiky


Horské pěší pluky

číslo pluku posádka Čestný titul
1 Dolní Kubín
2 Ružomberok
3 Poprad
4 Prešov


Hraničářský prapor

číslo pluku posádka Čestný titul
1 Děčín
2 Trutnov
3 Frýštát
4 Vimperk
5 Cheb
6 Domažlice Sibiřských úderníků
7 Frývaldov
8 Ipoľské Å áhy
9 Rimavská Sobota
10 Trebišov


Prapor útočné vozby v Milovicích, Instrukční prapor v Milovicích



VíSTROJ A VíZBROJ

Výstroj a výzbroj československé armády vychází částečně z Rakouských vzorů z I. sv. války, částečně ze zkušeností Reichswehru, a částečně z poznatků legionářů. Podstatný vliv na výzbroj a organizaci armády měli také francouzští vojenští poradci.

Prvním ryze československým byl vz. 21, tvořený v základu sakem z olivově zelené vlny (která byla žehlená, a tedy kousala o poznání méně než tzv. kopřivák z 50. let), s vnitřním zapínáním na 6 plechových knoflíků, s vysokým límcem na háček, vrchními našitými kapsami na vnitřní zapínání na plechový knoflík a spodními vnitřními kapsami bez zapínání. Nárameníky pro vojíny byly překládané, s válečkem na zavěšení pušky na pravém rameni. Na límci byly dvě výložky trojúhelníkového tvaru v barvě příslušné zbraně a až do října 1938 také na každé straně u nárameníku plechové číslo pluku.

Kalhoty byly stejné barvy, „jezdeckého“ střihu, se zapínáním na tři plechové knoflíky na lýtku. Kalhoty měly dvě kapsy vpředu a jednu kapsičku na hodinky.

Lodička klasického střihu se nosila lehce posunutá na pravé ucho, ale zcela nasazená (jako čepice). Na levé přední straně lodičky je připnut malý státní znak (mořený). Uniforma vz. 30 je stejná, jen sako se zapíná na pět vnějších mořených knoflíků, a vrchní kapsy mají vnější zapínání na malé knoflíky. Límec je ležatější.

Boty se nosily kotníkové, plně okované, a lýtka se balila do ovinovaček.

V průběhu let 1918-1938 se vystřídalo několik vzorů přileb. V prvním období se donášely rakouské přilby všech vzorů, v roce 1921 se zavedl ČS. vz. 21, což je upravená rakouská přilba vz. 17 s hřebínkem, který byl později odstraněn. Na krátkou dobu byla zavedena přilba vz. 28 vycházející z francouzské Adrianky. Podobný vz. 30 se v armádě nezavedl, ale byl používán u hasičů a vyvážen do zahraničí. Nakonec se ujala známá přilba vz. 32, tzv. „hříbek“, ale až do okupace byly zejména u dělostřelectva a záložních jednotek vidět všechny předchozí vzory.

zleva zepředu zprava zezadu

Standardní bojovou výstroj tvořil opasek z přírodní kůže s mosaznou přezkou se státním znakem, na kterém byl zavěšen bodák vz. 24, polní lopatka (rakouský vzor) a sumky, nejčastěji Mannlicherové, které se donášely až do roku 1938. Sumky Mauser vz. 24 byly zavedeny jen sporadicky. Voják dále nesl na levém boku malou polní na popruhu přes pravé rameno, pouzdro na plynovou masku, a velkou polní, a to buď čs. tele a podtele vycházející z rakouského vzoru, nebo batoh rakouského vzoru, buď pískový, nebo olivově zelený.

Základní zbraní čs. vojáků byla puška Vz. 24, vycházející z pušky Mauser 98, vyráběná ve špičkové a dodnes ceněné kvalitě Zbrojovkou Brno. Pěchota se organizačně členila na družstva o třinácti vojácích (ve své době velmi pokrokově), tři družstva tvořila četu, která tak s velitelem, spojkou a trubačem měla 42 vojáků. Družstvo bylo tvořeno velitelem (des. nebo svob.), zástupcem velitele, střelcem z lehkého kulometu (vz. 26), třemi pomocníky kulometu, dvěma granátníky a pěti úderníky.


Tabulka povinné výstroje:

předmět možnost zápůjčky
sako ne
kalhoty ne
opasek + přezka ne
helma ano
sumky - pár ne
boty kotníkové šněrovací ne
ovinovačky ne
bajonet ne
puška ne


Tabulka nepovinné výstroje:

předmět možnost zápůjčky
lodička ne
kabát ano
chlebník ne
polní láhev ne
ešus ne
ruksak ne


Četnický pohotovostní oddíl Praha

V zákoně o četnictvu č.299/1920 Sb.z.a n.z 14.4.1920 je charakterizováno jako:
"vojensky organizovaný sbor strážný, jenž určen jest k tomu, aby podle stávajících zákonných předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost".

Četnictvo bylo tedy podle platných předpisů výkonným orgánem politické státní správy podřízený ve všech věcech MV a zároveň jako strážní sbor organizovaný "vojensky", což byl hlavní rozdíl mezi ním a policií nebo finanční stráží a stavělo ho v disciplinovaném a výkonném hledisku na nejvýznamnější místo.
Bylo také podřízeno vojenským trestním zákonům, soudům a voj.služebnímu řádu. Mezi mnohá další opatření pro příslušníky četnictva patřilo i zbavení volebního práva v r.1927 spolu s působením ve polit.stranách, nebo povolení sňatku až po odsloužení 4 let služby. I přes tato omezení byla služba u četnictva (ale vůbec ve státní správě) prestižní záležitostí a také zajišťovala příslušníkům jistotu tzv. definitivy a určitého životního standardu.
Organizace četnictva vycházela ze správního dělení státu a starého rakousko-uherského systému, který byl neustále vylepšován.

Organizace byla tedy následující :

Na MV existoval III. presidiální odbor, kde sídlilo 13.odd. společně s 5.odd., v roce 1937 proběhla koncepční změna na 12. odd. patřící do V. odboru MV, do jehož působnosti patřilo četnictvo. Další vysokou organizační častí četnictva byl Generální velitel četnictva, který byl postaven do čela četnictva a byl do svého úřadu jmenován presidentem republiky a musel patřit mezi vyšší četnické důstojníky správní (hodnost gen.četn.). Měl na starosti výcvik, kontrolu výkonu služby a vyučování v hodnostních školách, navrhoval povýšení, přemisťování, povolení sňatku a pensionování důstojníků četnictva.

Podřízeny mu byla Zemská četnická velitelství.

Dále v organizační struktuře stála již zmiňovaná Zemská četnická velitelství (dále jen ZČV). Podle poslední správní reformy v roce 1927 byla zřízena ZČV čís.1 v Praze (Čechy), čís.2 v Brně (Morava a Slezsko), čís.3 v Bratislavě (Slovensko) a čís.4 v Užhorodě (Podkarpatská Rus). Podřízenost ZČV byla ve věcech bezpečnostních a použití četnictva zemskému presidentovi a ve věcech kázeňských a organizačních generálnímu veliteli četnictva a MV. Do podřízenosti ZČV patřila tzv. Četnická oddělení (dále jen ČO) do jehož podřízenosti a dohledu spadalo několik (min.2) okresních četnických velitelství a jejich čet.stanice. Mimo to patřily v určitých věcech pod jednotlivá ČO tzv. Četnické silniční kontrolní stanice, Četnické pátrací stanice a Četnický pohotovostní oddíl (viz dále).Velitel ČO byl četnický správní důstojník.

Okresní četnická velitelství (dále jen OČV) byla zřizována v sídlech okresních úřadů. V čele OČV stál nižší důstojník četnictva. Do podřízenosti OČV patřily nejnižší výkonné prvky organizace četnictva a byly to obvody Četnických stanic, které pokrývaly celé území Československé republiky, mimo území, které spravovaly Státní policejní úřady. Velitelem stanice byl většinou četník v hodnosti vrchního strážmistra, který dbal na veškerý chod bezpečnostní služby ve svém obvodu a dohlížel na své podřízené (většina stanic měla minimálně tři četníky).

Dále patřily do organizace četnictva : Četnické pohraniční kontrolní stanice pověřené pasovou službou (pouze na hranici s Německem a Rakouskem), dále to byly Četnická eskortní stanice, samostatně pak stálo íšstřední četnické pátrací oddělení s celorepublikovou působností v oblasti kriminalistiky, četnické školy a výcvikové kursy.

Dělení četnictva bylo také podobné jako v armádě na určité služby správní a výkonné (kategorie zbraní), účetní, justiční, zdravotní a intendanční (kategorie služeb). Dále bych ještě připomenul dvě složky, které se týkají SOS.

Jsou to :

Četnické pohotovostní oddíly (dále jen ČPO) byly zřízeny k 1.9.1933 zejména v pohraničí kvůli nespolehlivému německému obyvatelstvu, která zde tvořila převahu. Původně tedy byly zřízeny pouze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Později se však tyto oddíly natolik osvědčily, že byly zřizovány i jinde. Základní osazenstvo oddílů tvořili četníci na zkoušku, kteří se tak seznamovali přímo s vlastní službou na určitou dobu a poté odcházeli do dalších četn.škol a kursů. Tyto oddíly byly přímo podřízeny jednotlivým ČO. ČPO vypomáhaly tam, kde bylo náhle potřeba větší počet četnictva a jejich vlastní počet se pohyboval od 20 do 35 (později kolem 40) příslušníků četnictva.

Tyto oddíly měly nastálo přiděleny autobusy, několik automobilů a motocyklů. Rok 1937 znamená zapojení ČPO do organizace SOS, kdy byly přiděleny jednotlivým velitelstvím praporů SOS jako samostatné úderné nebo zálohové jednotky. Těmto oddílům byly přiděleny také lehké kulomety vz.26 (dále jen LK vz.26). V krizových dobách na sklonku léta 1938 byly veškeré ČPO posíleny.

Četnické letecké hlídky (dále jen ČLH) nebo tzv.bezpečnostní letectvo bylo zřízeno MV k 1.7.1935 a důvod byl stejný jako v případě ČPO jen s tím rozdílem, že ČLH byly zřízeny pro zajištěni suverenity státu i ve vzdušném prostoru a jako odpověď na neustálé přelety německých špionážních letadel, sledujících započatý stavební ruch v pohraničí.
Samozřejmě, že ČSR mělo armádu a ta své dobře vybavené letectvo, ale také zde existovalo několik důvodů proč tuto službu nemohlo vykonávat. Armáda nebyla určena pro stálé hlídkování, které by narušilo její výcvik, neměla síť základen podél hranice a nesměla létat tak blízko hranice. ČLH sice zpočátku také neměly základny, ale ty se s postupem času začaly budovat a úspěšně rozvíjet, byly určeny k přímému hlídkování a mohly jako bezpečnostní složka až na samotnou hranici. Postupem času se počet základen ČLH zvětšoval i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Hlavní úkoly byly pozorování a kontrola letecké činnosti, činnost pozemní, dodržování leteckých předpisů. Příslušníci ČLH byli přebíráni zejména zpočátku z řad voj.letectva, později bylo pro tuto službu vycvičeno několik osob z řadového četnictva. Za dobu své existence se ČLH mnohokrát střetly s německými špionážními letadly, které fotografovaly zejména čs.opevnění, několikráte se střetly i s pozemním nepřítelem v době sudetoněmeckého povstání v období 12.-30.9.1938 a ve své službě obstály. Mnoho příslušníků ČLH své letecké zkušenosti využili za války v RAF.

Toto je stručný přehled organizace četnictva a jeho několika zvláštních složek, vytvořených nutností danou dobou. Četnictvo jako takové tvořilo základ bezpečnostní služby v Československu a až na několik málo velkých statutárních měst, kde působila státní policie, zabezpečovalo klid a pořádek samostatně. Díky své vojenské organizovanosti a ráznosti mělo velkou autoritu ze strany veškerého obyvatelstva. Pro samotnou službu a její výkon vydávalo MV spolu s ZČV různé služební instrukce, předpisy, nařízení a publikace. Mezi nejznámější patřila "Bezpečnostní služba" nebo "Kalendář Československého četnictva", který nejen radil četníkům, ale udržoval i jejich tzv. spolkový život. Služba u četnictva byla náročná, ale svou prodchnutostí smyslem pro právo, apolitičností a nařízenou snahou k neustálému vychovávání všech četníků zajišťovala neustálý přísun a růst kvalitních právně vzdělaných příslušníků bezpečnostního aparátu.

KVH Gardekorps Praha započal roku 1997, tehdy prozatímně, s výstavbou Četnického oddílu jako jakousi variantou "brod" pro ty členy, kteří z různých důvodů neměli čs.uniformy a tkzv. "švýcarská varianta" byla tou nejlepší a nejlevnější.
V současné době se četnictvo trvale zapsalo do řady historických období našeho klubu, které aktivně provozujeme a dokonce i povědomí širší veřejnosti. Jako základ k výstroji slouží švýcarská uniforma z 50. a 60.let, pouze s přešitým límcem, novými nárameníky a výložkami, a četnickými knoflíky a odznaky. Ze stejné látky jsou i lodičky a kalhoty, obojí opatřené červeným lemem, a v současné době vlastníme již i kopie čs. četnických plstěných přileb. Prozatím jsme asi jediný klub, který v takovém měřítku četnictvo a vůbec policejní historii fyzicky vykonává na veřejnosti. Vytvořili jsme jednotku s názvem Četnický pohotovostní oddíl Praha (k organizaci a historii viz výše), který ve skutečnosti neexistoval, protože bezpečnostní službu v Praze nahrazovala Čs. státní policie a kromě ZČV a několika málo četnických stanic nebyl v Praze podobný oddíl k dispozici. Až později v období protektorátu byla v Praze dislokována pohotovostní motorizovaná četa četnictva, která aktivně zasáhla do povstání, ale to je již jiná stránka historie.


VíSTROJ A VíZBROJ

KVH GARDEKORPS - Praha započal roku 1997, tehdy prozatímně, s výstavbou Četnického oddílu jako jakousi variantou "brod" pro ty členy, kteří z různých důvodů neměli čs. uniformy a tzv. "švýcarská varianta" byla tou nejlepší a nejlevnější.
V současné době se četnictvo trvale zapsalo do řady akcí našeho klubu a samozřejmě i povědomí širší veřejnosti. Jako základ k výstroji slouží švýcarská uniforma z 50` a 60` let, pouze s přešitým límcem, novými nárameníky a výložkami, a četnickými knoflíky a odznaky. Ze stejné látky jsou i lodičky a kalhoty, obojí opatřené červeným lemem, v současné době vlastníme již i kopie čs. četnických plstěných přileb. Oproti armádě je rozdílný závěsník na bajonet, je kombinován se závěsníkem na služební šavli. Na rozdíl od uniformy armádní kde byly kalhoty ve spodní části kryty tzv. ovinovačkami, je četnická doplněna koženými holenicemi.

zleva zepředu zprava zezadu



Tabulka povinné výstroje:

předmět možnost zápůjčky
sako ne
kalhoty ne
opasek + dohoda ne
helma ano
sumky - pár ne
boty kotníkové šněrovací ne
holenice ne
bajonet ne
závěsník ne
maptaška ne
puška ne


Tabulka nepovinné výstroje:

předmět možnost zápůjčky
lodička ne
kabát ne
šavle služební ne