Chlum 2009 – pocity a poznatky

Jako každoročně jsme se s kamarády z KVH Gardekorps vypravili na akci Chlum - rekonstrukci bitvy z doby prusko-rakouské války. Jako už po čtyři roky této akci předcházel pochod naší jednotky - 1.gardové pěší divize na Chlum. Pro tento rok byla naším velitelem vybrána trasa z Velichovek přes Svíbský les, na který jsem se velice těšil,neb jsem tam ještě neměl čas se podívat.
Ve středu se nás na Chlumu sešel docela slušný počet 11 maníků. Po postavení stanů jsme se krátce občerstvili v místní hospůdce a po mém malém extempore s klíčema od auta jsme se uložili ke spánku. Noční ticho rušilo jen řvaní krav a prý moje chrápání...
Ráno šlo vše ráz na ráz. Nafasovat věci, uklidit vše do aut a hromadný odjezd do Velichovek, kde byl sraz s Honzou N., který nám měl dělat průvodce. S přibývajícími km na tachometru auta nás postupně opouštěl humor. No nicméně nám ho zase zvedl místní strejda, co nás považoval za hasiče.
Seřadit a hurá zpět směr Chlum. Po prvních stovkách metrů mě bylo jasné, že v pruské uniformě nebude pochod v 90% vlhkosti žádná sranda. Po 1 km jsme měli sejít z asfaltu a „už ho nikdy neuvidět“, ale asfalt nás pronásledoval furt a všude… .Cesta mezi poli v příšerném žáru byla dost hororová. Nohy bolely, do očí mě stékaly hektolitry potu, tele vážilo cca 3,5 tuny a piklhaubnu jsem bytostně nenáviděl!!! Nakonec ale se i věžička hořiněveského kostelíka přestala vzdalovat a my jsme vstoupili s vidinou hospůdky, kde „ se dobře vaří“. Pravda měli utopence a hermoš a to bylo taky tak všechno. Naštěstí se dobrotivý šenkýř nad unavenou pěchotou slitoval a odkudsi vyhrábl kuře a rýži takže se naše žaludky zaplnili.
Po odpočinku jsme vyrazili bažantnicí směr Svíbský les. Po průchodu Máslojedy jsme se pomalu blížili k Svíbskému lesu.
Prošli jsme Alejí mrtvých, postáli u každého pomníčku, na který jsme narazili. Zanechalo to ve mně silný zážitek, v r.1866 to tam musela být strašná jatka.
Po průchodu Čistěvsí se od nás oddělil Jeho Jasnost hr. Gallas, který si zase oddělal nohy v půllitrech. My ostatní jsme dali ještě osvěžení u Myslivců a pomalu se zkouleli z kopečka, postavili přístřešek a vyhlíželi spolubojovníky, kteří se měli účastnit pátečního bojového přesunu do Hradce. Přijelo jich pár (jeden). Znavený jsem ulehl s myšlenkou, že druhý den bude stejně náročný jako první.
V pátek jsme se pomalu vykutáleli ze stanů, ustrojili se, já si vzal nové půllitry a pomalu se na 10. h seřadili u ossária (či jak se ta věc jmenuje) na zahájení bojového pochodu. Sešli jsme z Chlumu a vydali se poli a luhy směr Světí. Zakrátko jsme narazili na první odřady nepřítele a rozpoutaly se líté boje. Na obou stranách výborně spolupracovala kavalérie, a tak jsme si tuto část pochodu notně užívali. Jen to šílené vedro a vlhko činilo po chvíli z bojovníků na obou stranách ploužící se mátohy. Náš postup na Hradec pomalu pokračoval, tlačili jsme Rakušáky před s sebou k Světí, stejně jako naši předchůdci v r. 1866. Ve vesnici se vojska navalila do restaurace, kde bylo vyhlášeno příměří a sněden guláš.
Po zaslouženém odpočinku jsme se jali pronásledovat ustupujícího nepřítele směrem k mostům přes Labe. Na Plotišti hned za hlavní silnici na Jaroměř se nepřítel pevně uchytil a nám nezbylo než ho pracně vyhánět z jeho postavení v boji dům od domu, přes zahrádky a políčka. Nakonec se podařilo zatlačit nepřítele na volné prostranství u hřbitova, kde se naplno mohla projevit převaha jehlovek při drtivé rychlopalbě. Nepřítel poté ustoupil až za hranici dostřelu a nám nezbylo než ho následovat. Provedli jsme několik ztečí až nás nakonec poslední salva hradeckého 18. pluku poslala do kytek. Popadali jsme jako švestky.
Po reinkarnaci a recyklaci se postupovalo dál ke škole kde se v silném lijáku odehrála pauza a taky jedna velice komická událost. Při odpočinu za náma dorazil jakýsi strejda od rakušanů a zeptal se jestli máme problém na ně útočit, no koukali jsme jak sůvy z nudlí. No comment !!!!!
Jednotky se po tomto intermezzu přesunuli pěším pochodem k mostu kde měla proběhnout rekonstrukce přesunu rakouské armády přes Labe po porážce na Chlumu. Pravda historie je trochu jiná ale co,kdy si můžeme zastřílet v Hradci že?
Rakušané zaujali postavení na mostě a my jsme zaútočili. Vzhledem k tomu jak byl prostor omezený to byla střílečka jako řemen !!!!
Nakonec jsme podnikli hromadný útok na druhý konec mostu kde jsme hrdinně „padli“ .
Po krátkém odpočinku se naše parta začala přesunovat do města kde měl být jakýsi slavnostní průvod městem (většině z nás se už při představě dalšího pochod v půllitrech městem orosilo čelo...) . V hospůdce na stadionu jsme se lehce osvěžili a pak se Lebros vztyčil,přehlédl polehávající trosky a zavelel : „ Bývalá gardo, nástup“ .
S leštěnkama (interní pojmenování členů co jezdí jen na bitvu...) jsme se sešli v sadech pod náměstím a po večeři se začala pochodová kolona řadit do tvaru. Mile nás překvapilo že se letošního ročníku účastnila kapela z Lipska ( název jsem zapomněl). Na holky jsme dělali opičky a hned se nám nálada zvedla . Po pochodu městem následovalo na Malém náměstí byli dekorováni medailemi naši členové Milan a Lebros. Opět to byl pohled pro bohy jak se mezi „leštěnkama“ vyjímal Milan v špinavých botách a Lebros v poněkud očáchlém saku .
Po slavnosti jsem se přesunuli do lágru a pomalu se chystali na tradiční pochodňový průvod na pruský hřbitov. Do spacáku jsem se dostal až okolo 23.30 a upřímně,měl jsem toho plné zuby.
Sobotní ráno probíhalo v zavedeném stereotypu. Na poslední chvíli dojelo pár lidí co si přijeli zastřílet, potřebovali vystrojit atd. Pochod na Baterii mrtvých jsem nějak prožil ostatně je to každý rok to samé ( včetně proslovu...)
Pomalu se blížila chvíle bitvy a na obloze se začaly honit mraky věštící slejvák přívalák. No bylo by to poprvé co nám na bitvu bude pršet . Naštěstí léty propracovaný scénář zafungoval a až na pár kapek se celkem nic moc nestalo. Do bitvy jsme coby docela masivní kolona vstoupili hned na počátku. Letos to bylo poprvé co se nám podařilo přesvědčit velení že v r.1866 Prusové opravdu nebojovali jako Napoleon u Slavkova a tak se po úvodní hromadné salvě kolona víceméně rozdělila na tři menší které pálily do rakouských sestav z leže,kleče a hlavně způsobem který náš šéf nazval mlýnek na maso a já osobně si myslím že by na druhé straně nepřežila ani myš. Bitva byla zpestřována nájezdy jízdy a palbou rakouských děl. Nebudu se rozepisovat o jejím průběhu neboť jako řadový vojcl jsem jen nabíjel a střílel a nabíjel a střílel... A na koukání okolo prostě nebyl čas. Divákům se toto představení zřejmě líbilo neboť nás jako vždy odměnili dlouhým potleskem.
Po částečné regeneraci a recyklaci se začal organizovat fotbálek Rakousko – Prusko a přes naši snahu a nasazení nás zase Rakousko porazilo 2 : 0 . Prostě s tím budeme muset fakt něco udělat !!!!
No a pak už následovala večerní zábava a nedělní balení a odjezd. Díky bohu bylo ještě v pondělí volno a tak jsem se mohl recyklovat na chalupě a sušit tamtéž stan.
No příští rok budeme mít už pátý pochod a tak jsem zvědavý na účast, leštěnky...


Condor, Tomáš Dimitrov, Grenadier des erste preussische Garderegiment zu Fuss


foto: k dispozici ve fotogalerii