Pruský 1. gardový pěší pluk v bitvě u Hradce Králové dne 3. 7. 1866 - dobytí Chlumu

1.gardový pěší pluk byl zařazen do 1. gardové divize (vel. gen. Hiller) gardového sboru 2. pruské armády pod velením korunního prince Bedřicha Viléma.

Pro boj o Chlum byla dopředu sestavena "fizilírská brigáda" von Kessla (fizilírské prapory 1. a 2. gardového pěšího pluku a III. prapor gardového fizilírského pluku).
Gardové brigády Knappe a Kessel se se svými rotními proudy probyly až ke Chlumu. Plukovník von Knappe s I. prap. 1.gardového a 2. rotou 3. gardového pěšího pluku vrhá na baterie rozestavené východně od Chlumu. Setníci von Lobenthal a von Arnim s 6. a 7. rotou 1. gardového pluku, mezi které se vsunula 1. rota 3. gardového pluku vedená poručíkem Chorusem a 4. rota gardových myslivců setníka von Lettowa útočí na rakouské baterie v blízkosti šance č. III.
Rakouští dělostřelci pálí z blízkosti kartáči, ale většina obsluhy a koní je brzy postřílena a dobyta pažbami pruských gardistů.
K oběma stranám šance č.III se prodírají prapory plukovníka von Kessela: major von Erckert s fizilíry 2. gardového pluku, III. Prapor gardových fizilírů, fizilírský prapor 1. gardového pluku a 1. rota gardových myslivců.
Od šance č. IV pálí na gardisty děla osmiliberními kartáči, avšak brzy se hroutí pod rychlopalbou 1. a 3. roty 1. gardového pluku a 3. a 4. roty 3. gardového pluku.
6 děl je dobyto, jedno při útěku ukořistí, přes těžkou ránu šavlí na hlavě plukovník Krosigk, velitel gardových husarů, spolu s důstojníky divizního štábu.
Když se z dýmu střelného prachu mezi šancemi II. a III., za nimiž stojí rakouská pěší brigáda arcivévody Josefa vynoří vysoké postavy 1. gardového pluku, hřmí salva za salvou a kosí řady, dává se devět uherských praporů na ústup až Rozběřicím.
Na Chlum se snese krupobytí rakouských granátů, I. prapor 1. gardového pluku zabočuje doprava, II. prapor proniká do středu, III. Prapor obstupuje jižní cíp, gardoví myslivci severní špici. Okraje jsou dobyty při prvním náběhu, uvnitř se brání jednotlivé rak. prapory pluku Sachsen- Meiningen urputně, avšak marně. III.(fisilírský) prapor 1. gardového pluku se vrhá do středu vesnice a zajímá těžce raněného rakouského velitele praporu barona Schimmelpenninga.
Ve třičtvrtě na tři se neuvěřitelné stává pravdou, klíčové místo mohutného rakouského bitevního postavení je v rukou několika málo odvážně zaútočivších pruských praporů, kteří obsadili ves Chlum!
Rakouský vrchní velitel Benedek po tomto strašném zjištění ihned posílá I. a III. Prapor pluku Franz Karl, kvapný pochod víří, Rakušané pronikají do jižního cípu Chlumu, jsou obklopeni, postříleni a z velké části zajati pruskými gardisty.
Rakouská děla stojící u Lípy obracejí střelbu na vesnici, ale postupně opouští pozice pod náporem gardistů, střílejících z Chlumu. Aby zabránil pronásledování a umožnil zbývajícím bateriím ústup, postoupí setník van der Groeben s baterií jízdy 7/VIII (Baterie mrtvých) na 200 kroků k okraji vesnice a pálí kartáči. Po desátém výstřelu leží on sám, 52 mužů obsluhy a 68 koňmi postřílen rychlopalbou 10., 11. a 12. roty 1. gardového pěšího pluku, které teď v houfech se setníkem hrabětem Finckensteinem, hrabětem Rantzau, nadporučíkem von Griesheimem na špici vyrážejí z Chlumu. Jen jednomu dělu se podařilo uniknout.
Ve tři hodiny se II. prapor a 9. rota 1. gardového pluku probojovali až do Rozběřic. Pruský korunní princ se svým štábem, který se blíží k Máslojedům je napaden několika ustupujícími četami rakouských husarů, posléze jsou však gardovými střelci a husary postříleni, nebo zajati.
Pruské gardové prapory byly teď promíseny i s dorazivšími jednotkami 2. gardové divize. V tom okamžiku, kdy 1. gardová divize ztratila 38 důstojníků a 1022 mužů, a její velitel, generál Hiller von Gartringen klesá roztržen granátem a umírá na stupních oltáře chlumského kostela, přichází od Máslojed posila I. armádního sboru a četné dělostřelectvo. Právě včas, protože se chystá útok rakouských záloh.
V Rozběřicích se zoufale bránili gardisté rakouským zálohám. Setník von Gorne, major von Erckert, podplukovník von Helldorf, poručík princ Anton von Hohenzollern a mnozí další štábní důstojníci padají mrtvi, nebo těžce raněni.
Zuřivý boj se rozpoutá o bojovou zástavu fizilírského praporu 2. gardového pluku, jehož vlajkonoš, seržant Gursch nechce ustoupit. Poručík von Versen, sám těžce raněn, praporčík von Bullow, poručík von Fallois spěchají s posilami na pomoc a přinášejí prapor nepoškozený zpět. Nadporučík hrabě Waldersse vrhá již silně prořídlé roty č. 10, 11 a 12 gardových fizilírů do vřavy, avšak za chvíli jsou zatlačeni přesilou.
V úvozu severovýchodně od vesnice vetkne hrabě Waldersse bojovou zástavu svého III. Praporu do země: " Dál už neustoupíme, zde zemřeme!" Okolo se shromáždí asi 200 mužů jeho praporu se zbytky všech gardových rot a hájí úvoz proti dotírajícím rakouským myslivcům.
Jeden oddíl rakouských hulánů s bojovou zástavou se vrhl do Rozběřic na 9. rotu 1. gardového pluku. Tuto zástavu, poté, co již tři vlajkonoši padli uchopil poručík Zepeniag se slovy: "To by v tom byl čert, aby padl každý, kdo ten prapor ponese!" A když i on padl zmocnil se ho gardový fizilír Schellin.
Následoval mohutný útok rakouských záloh v postupné síle dvou armádních sborů, který byl zpočátku úspěšný a některé oddíly pronikly až do Chlumu. Promísené gardové jednotky se opět zformovaly a společně s dalšími pluky postupně rychlopalbou útoky krvavě odrazily. Rakouské zálohy se dostali do "kleští", ze tří stran stříleli salvy gardové i řadové jednotky, dělostřelectvo, mnohdy i s ukořistěnými děly, které měli Rakušané přece jen lepší.
A tak i na tomto bojišti došlo k jednomu z těch častých válečných paradoxů, že vojáky vraždila jejich vlastní lepší zbraň.
Úvoz od Rozběřic ke Chlumu byl přeplněn téměř 5000 mrtvými a raněnými, dalších 5000 bylo zajato. Pruské vítězství bylo zpečetěno.
Když se král setkal s korunním princem, pověsil mu na hruď nejvyšší pruské vyznamenání "Pour'le Mérite" a plačíc si padli do náruče. Vojáci omdlévali únavou, především gardové pluky, které urazily k bojišti čtyřicet kilometrů pěšky a gardisté téměř bez přestání útočili a stříleli salvy rychlopalbou.
Jedna z největších bitev v historii byla dobojována. Význam vítězství v bitvě, celé válce a smyslnost všech obětí ironicky zhodnotil křídelní adjutant pruského krále, který večer po bitvě řekl kancléři Bismarckovi:
"Dnes jste, exelence, náš největší muž. Kdyby ovšem korunní princ nebyl dorazil na bojiště včas, byl byste největší bídák."
"Hlavní věc je, že dorazil včas", odpověděl Bismarck. "Ale teď, když jsme vyhráli, jde o to, abychom zase obnovili své tradiční přátelství s Rakouskem".



Radek Balcárek
(vyňato ze scénáře "Bitva korunního prince" ke 135.výročí bitvy)