Spicheren aneb vše je jednou poprvé



Na loňském Slavkově jsem si sedl ke stolu s Obelixem a Milanem a tak nějak mezi řečí vyplynulo, že se letos, teda v tomto roce 2010, koná akce z války v roce 1870 kdesi daleko na západě ve Spicherenu.
No nějak jsem na to ve víru času zapomněl, ale letos na Hradci se otázka oživila a já si tedy řekl, že jedu, koneckonců proč nezkusit něco nového. Navíc tam jela docela dobrá parta a byla šance vyzkoušet jehlovky, co dává dohromady Milan.
No zkrátka a dobře, ve čtvrtek jsem naložil poslední herberk do vozíku, sbalil výstroj a výzbroj a jen čekal, až mě Chomáč s Májou v půl jedný ráno vyzvednou.
Jelo nás nakonec 8, z toho 2 ženský, Mája a Natálie, a 6 chlapů, Bagr, Obelix, Milan, Tolja, Chomáč a já. Na pumpě u Rozvadova jsme se potkali s Obelixem a jeho bandou, dotankovali auta a vyrazili přes Německo směr Francie. Cestu nám zpestřoval slejvák a než jsem se nadál, špatně jsem odbočil a už jsme s vozíkem bloudili po malebném německém venkově. No nic, díky Liškovi jsme se vymotali zpátky na dálnici a svištěli dál za Obelixem. Nakonec jsme se šťastně potkali a dojeli jsme do Sinsheimu, kde jsme se chtěli podívat do technického muzea. Muzeum naprosto předčilo moje očekávání, vidět zblízka Concorda, TU 144, Stuga a jiné skvosty techniky se nevidí každý den. Však jsme taky v muzeu strávili téměř 5 hodin.
Ale museli jsme dál. Po dvou hodinách jízdy jsme přejeli hranici s Francií a odbočili a po menším bloudění našli ve Spicherenu tábořiště historických jednotek.
Postavili jsme tábor, přístřešek a byli jsme překvapeni sdělením, že po dobu akce máme fullservice to znamená plné zabezpečení jídlem a pitím. Večer jsme se účastnili ještě pietního aktu u hrobu padlého generála a poslechli jsme si i zdejší vojenskou kapelu. No Martě by vstávali vlasy hrůzou, já jen zatínal pěsti a zadržoval smích, moc jim to teda nešlo…
Večer jsme ještě navázali frojnšaft s přítelem i nepřítelem a už jsem se těšil do pelechu, koneckonců byl jsem na nohou bezmála 40 hodin.
Ráno nás probudilo troubení na trubku a běžný vojenský cvrkot. Rychle jsme se oblékli, královsky posnídali a už nás Bagr hnal, abychom si trochu pocvičili pruské reglemá. Odzkoušeli jsme si i jehlovky, no je to nové a neoochozené, uvidíme, jak to bude fungovat. Dopoledne jsme ještě stihli prohlídku bojiště, kde nám bylo vysvětleno, jak tehdy boje probíhaly a jak tam hrdinsky padl generál, který před smrtí pozdravoval ženu a krále a pak skonal (teda to jsou legendy…). Navíc jsem pochopil, že celá bitva byl vlastně omyl a i když jí Prusové uvádějí jako svoje vítězství, je zajímavé, že gen. Steinmetze postavili po válce za tento útok před válečný soud. Prostí vojáci si tam teda museli vytrpět svoje…
No a odpoledne už nás čekala bitva. Bojiště bylo docela rozlehlé, ovšem vojska málo. Cca 18 Francouzů a tak 25 pěšáků Prusů a tak 15 pruských generálů. Naše skupina byla vybrána jako první vlna posil. Po přehlídce jednotek jsme se zasákli do křoví a vyčkávali. Pravda, člověk zhýčkaný Hradcem a Slavkovem by nad akcí ohrnoval nos, ale my jsme si ji náramně užili. Po prvním útoku „hrdinně padl“ pruský generál (v křoví se recykloval na majora) a my vyrazili do útoku. Bagr nás rozvinul do šísnlinie a postupovali jsme k nepříteli. Jehla docela fungovala (vyšla každá 3 rána), a tak jsme přískoky dobyli malý zátaras u francouzské baterie. Odtud jsme pilně pálili na francouzskou linii a notně si to užívali. Tolja mě v rámusu výstřelů sdělil, že to je poprvé, co se v pruském mundůru kryje a dokonce leží a pálí. Nakonec byl dán povel dobýt baterii bodákovým útokem. Vyhrnuli jsme se na Frantíky, ti ve zmatku prchali, jen jeden chudák se nám postavil se šavlí a revolverem. Přešli jsme přes něj jak přes starý noviny, byl z toho chudák úplně mimo, mám dojem, že jsem na něj i omylem šlápl. No a pak nás zastavili a byl konec. Ještě jsme se objali s nepřítelem, na to si tady potrpí a odtáhli jsme do tábora. Tam se už pekl kanec a točilo pivo. Obelix slavil dokonce ten den vstup mezi nás čtyřicátníky a Natálie domluvila i slavnostní salvu z děl, a tak musel chudák Honza pít jednoho panáka za druhým. Jedli jsme, pili jsme a bylo nám fajn. Co víc jsme si mohli přát.
V neděli ráno se pěchota probudila poněkud později než normálně. Opět jsme posnídali a vydali jsme se na prohlídku okolních památníků, jednak z války v roce 1870, jednak z druhé světové. Dopoledne uběhlo jako voda a my se chystali na bitvu č.2, která se odehrávala podle stejného scénáře. Jen při posledním bodákovém útoku se nám postavilo více Francouzů, ale bylo to houby platné, zase jsme přes ně proletěli jako kosmická loď Enterprise přes Krabí mlhovinu. Po obvyklém kamarádšoftu s nepřítelem jsme začali balit tábor a chystat se k odjezdu. Vyjeli jsme okolo osmé a do Prahy dorazili bez problémů okolo páté ráno.
Cestou jsem si všiml jedné věci, kdykoliv jsem chtěl s vozíkem někoho předjet, stačilo jen zablikat a auta za mnou zpomalily a já v klidu předjel. Jen jednou mě jeden dobrák vytroubil, správně, byl to Čech. No co dodat nakonec. Na akci jsme jeli s tím, že jedeme tak trochu do neznáma, prostě uvidíme, jak to ve Francii vedou. Byli jsme, a to myslím že můžu říct za všechny, příjemně překvapeni servisem a i organizací akce. Bitva sama nakonec taky nebyla zase tak špatná a tak myslím, protože tato akce se koná jednou za dva roky, že si do kalendáře pro rok 2012 můžeme připsat zase jednu zahraniční akci, Spicheren.

Tomáš Dimitrov


foto: k dispozici ve fotogalerii