Jak jsme byli uvrženi do Šatlavy

Změna je život, jak praví klasik, a tak jsme se letos rozhodli pro vánoční večírek vyzkoušet nové místo. Šťastným řízením osudu se tím místem stala stylová hospůdka Šatlava na Malé straně. Nádherný prostor románského sklepení v měšťanském domě téměř u paty Karlova mostu, navíc ve spojení s laskavým a úslužným personálem působil na příchozího takřka magickým dojmem. Dokonce i ostrostřelce Kentána z toho postihla podezřelá málomluvnost (fakt, osobně jsem ho přistihl, jak skoro 2 minuty v kuse mlčel, nekecám!).
Členové klubu i pozvaní hosté se předvedli v různých dobových uniformách českých i jiných od nejstarší historie po modernu, krásné paní a dívky se pak přioděly večerními róbami, aby zejména ve víru tance poněkud polidštily drsné vojenské prostředí. Zahraniční turisté, již občas do podniku nahlédli z ulice, nevycházeli z úžasu a nejspíš si říkali, že to české pivo skutečně dělá s člověkem divy, když po něm vidí přízraky ještě před půlnocí. Největší obdiv sklidil poprávu pan hrábě von Gallas se svým zánovním prajzáckým fedrpušem, originálně též působila Toljova kreace „civilní strážmistr Breitschnerder“. Společně s Natálií a Robertem jsme zvolili kostým Pohraniční stráže. Toto velmi kvitovali zejména naši kolegové z ČSLA, dokonce se s námi ani nepoprali, což jinak pravidelně patřilo k dobovému koloritu. Kupodivu tentokrát nebyly příliš k vidění stejnokroje z napoleonských válek, nejspíše si jich všichni na nedávném Slavkově užili měrou vrchovatou.
Protože nejen tancem živ je člověk, byly k dispozici i jiné možnosti vyžití. Jednak to byla již klasická tombola militárií, knih a podobných pokladů, dále pak nové branně-dovádivé hry, z nichž asi nejnáročnější byla speciální mutace znalostní soutěže Videostop. Uznejte sami, že vzpomenout si zcela bez přípravy na těžce profláknuté filmové hlášky typu RUMKONTUŠOVKAČERTANÝZOVKAJEŘABINKAVIŠŇOVKA A VANILKOVÁ! vyžaduje skutečně ostřílené borce. Proto vedení klubu po zralé úvaze nominovalo takové kapacity jako Kóžu nebo Nezmara, kteří se tohoto klání zhostili se ctí.
Díky audiovizuální technice jsme si pak mohli ještě jednou společně zavzpomínat na našeho kamaráda Jardu, který letos předčasně odešel na cestu bez návratu. Ani Matka země se nejspíš občas neubrání přehmatům...
Z bran Šatlavy jsem byl propuštěn na podmínku kolem půl druhé ráno a vybaven propouštěcím listem jsem se vydal ke stanovišti nočních fiakrů. Ne tak někteří vytrvalci, kterým bylo souzeno si to v Šatlavě odsedět (či odtančit) v plné výši až do časných ranních hodin.


Martin Básňýk Kunc


foto: k dispozici ve fotogalerii