Ceremoniál k uložení ostatků manželů Eliášových,
Vítkov 7. 5. 2006

Je nedělní dopoledne. Těsně před 10 hodinou se scházíme se dvěma kolegy před budovou VHÚ na Vítkově. Postupně se k nám přidružují kamarádi z roty Nazdar a krátce po desáté se objevuje i Robert Speychal jakožto osoba nejpovolanější, kterážto nás má dnes na povel. Jdeme se převléknout do uniforem a potom si prohlédnout místo, kde budeme stát čestnou stráž -dnes dokonce za účasti televizních kamer. Bohužel Nazdarákům chybí jedny bílé rukavice, a tak se nakonec dohodneme, že půjdeme bez rukavic všichni. Vyzvedáváme z depozitu VHÚ historické prapory a začínáme nacvičovat ceremoniál nanečisto. Jaroslav fotograficky dokumentuje ze všech myslitelných úhlů a my se zatím děsíme, jak ustojíme to vedro, až se slunce vyhoupne ještě o něco výš.

Mezitím se na scéně objevují i Aktivní zálohy a Čestná stráž, jednotky, které budou s námi spoluúčinkovat, a nakonec doráží i Ústřední hudba AČR. Mezi hosty je i generál v. v. Sedláček, jeden z posledních válečných veteránů, několik vládních činitelů a vojenských představitelů. Diváků tu ale moc není, díky prodlouženému víkendu pražané bohužel asi spíš vyrazili na chaty a chalupy. Během nácviku se několikrát mění dispozice, ostatně už velký Korsičan prohlásil, že situace na frontě se mění každým okamžikem. Nakonec odbíjí druhá hodina, zapínají se kamery a obřad začíná. Uprostřed stojí katafalk s urnami generála Eliáše a jeho ženy, po stranách věnce a medaile. Obavy z vedra se nenaplnily, spíš naopak – zvedá se vítr, který sice příjemně chladí, ale zároveň tady nahoře se do nás opírá plnou silou a když naplno zaduje do praporů, má člověk co dělat, aby ho to nesmetlo. Naštěstí to zvládáme dobře a po projevech předsedy vlády a ministra obrany odpochodujeme ke Kolumbáriu, kam budou ostatky manželů Eliášových uloženy ke konečnému odpočinku. Všichni se postupně rozcházejí, my odcházíme poslední a nakonec odevzdáváme prapory zpět do depozitu. Snad tak generál Eliáš, veterán československých legií, předseda vlády a bojovník za svobodu, popravený v roce 1942 konečně nalezl svůj klid.


Martin Kunc
člen KVH GARDEKORPS - Praha