Tankový den 2005 – když se dost zadaří…

Dne 27. srpna 2005 pořádal VHÚ Lešany další ročník již tradiční akce – Tankový den. Program byl víceméně podobný loňskému – dynamické ukázky dopoledne (historická a moderní technika), odpoledne pak historická bojová ukázka + ukázka výcviku záloh a armády, to celé doplněno historickým kempem, spojeným s výstavkou dobových reálií v režii KVH Rota Nazdar, předváděním vybraných zbraní při střelbě (slepými samozřejmě) + nezbytné stánky s buřtama, pivem a jinými nezbytnostmi. Expozice byly samozřejmě dostupné rovněž. Vyšlo počasí, přišlo cca 30 000 lidí, a co mám informace, tak odcházeli spokojeni. Tolik krátké shrnutí netradičně úvodem.
Na akci jsem se nejdřív těšil, pak měl obavy, jak to dopadne – to když jsme se dozvídali seznam ztrát – Hetzer a IS-3, a pak zase opatrně těšil, to když jsem se dozvěděl, že KVH Rota Nazdar chystá nějakou srandičku.
Sraz všech účinkujících (KVH, zálohy, armáda) probíhal již v pátek odpoledne a protáhl se až do večera. Díky větší obsazenosti baráku a nedostatku postelí v něm (to jsou, kruci, stará bidla a matrace tak strategickým materiálem, že jimi nemůže být barák vybaven, místo aby to bylo někam vyhozeno?), nicméně se nakonec všichni nějak ubytovali a večer proběhl bez zvláštních událostí.
Ráno následovala administrativa – poučení pyrotechnika o bezpečnosti, vyhlášení prohibice, výdej munice, dofasování kulometů, poučení velících, rozdílení vysílaček (šmarjá, toho je…). Pak jsem se vydal hledat tankisty z Roty Nazdar, abych zjistil, co po nás vlastně budou chtít, když si nás pár vyžádali jako křoví k jejich ukázce s náhradními látkovými výcvikovými prvorepublikovými tanky, a kdy a kde máme být. „Vůbec zatím nevíme, co budeme dělat a kdy máme kam nastoupit,“ byl jsem uklidněn. „Kdo bude od vás velet?“ Každý z nás řekl jméno svého nejvzdálenějšího souseda a nezapomněl dodat, že vlastně nic neumí (zejména nic z republiky) a vojenská historie ho nezajímá. Není nad dobrovolníky. :) „Panebože, co je to za materiál, za co se mi Pavel mstí?“ vyčetl jsem z mučednického výrazu odpovědného činitele. Poslal nás na hodinu pryč (asi doufal, že se už nevrátíme) a odešel se dohodnout na čase ukázky a prohlédnout si s tankisty arénu, aby se domyslelo, co se provede. V určeném čase jsme se sešli k nácviku všichni. Nikdo od nás se do velení nehrnul a všichni se tvářili nevojensky. „Umí někdo z vás s kulometem vz. 26?“ zeptal se. Při pohledu na naše výrazy se mu udělalo špatně a chopil se ho sám. Sám také velel. Cvičně jsme zvorali první povel, ale pak už to snad šlo. Další zajímavá situace nastala, když byla cvičná technika transportována k ukázce. „Co tady děláte, tady jezdí technika!“ hulákal vypouštěč techniky na projíždějící hadratanky (hadratank podle vzoru hadraplán). „Jedeme do ukázky“, odpověděl klidně řidič velitelského hadratanku. „Je to těžký“, sekundoval mu zezadu motor. Organizátor oněměl. Když se vzpamatoval, dohadoval se chvíli vysílačkou, vykázal prostor k dočasnému zaparkování, určil nám okno, kdy se budeme moct vyhrabat nahoru pod stromy k aréně. „Mě o vás nikdo nic neřek,“ dodal již smířlivě. Nahoře jobovky pokračovaly. Dole v aréně v okopu stála nehybná PZ-IV, posádka od ní naštvaně rázovala pryč, na druhé straně polygonu se nehýbal Cromwell. Od poučenějších jsem se dozvěděl, že PZ-IV se upekla (skoro jako vždy, když se po Tatře, co v ní nouzově je, chce, aby s ní hýbala víc než 20 minut) a rovněž Cromwell je znehybněn svou již v podstatě tradiční závadou – netěsností vodního okruhu. Zatímco PZ-IV setrvala na svém místě až do večera (a bojové ukázky se zúčastnila aspoň jako stacionární objekt), Cromwell se po doplnění vody zvládl odplazit z arény zpět na seřadiště techniky, ale do boje pak už nezasáhl. Neuspokojivý technický stav těchto dvou docela unikátních kousků mě mrzí a je veliká škoda, že se na jejich generálku dosud nepodařilo vyprosit peníze. V řádném stavu by byly ozdobou každé ukázky. Dlužno dodat, že úmrtí těchto dvou tanků bylo v podstatě jediným kazem celého programu.
To už přišel čas na ukázku výcviku s náhradním tankem. Pěší družstvo v čele s tanky napochodovalo do arény, tanky se rozvinuly do stran, družstvo vytvořilo rojnici a vše se pomalu za občasné střelby pohybovalo vpřed. Za chvíli toho měly posádky hadratanků plné zuby (přehřívaly se podobně, jako motor PZ-IV). Znova jsme se seřadili, tanky tentokrát vzadu, a odpochodovali kolečko kolem diváků. Hadratanky měly několik technologických přestávek ...
Měl jsem tak akorát čas se převléct z republikového do wehrmachtového a nastupovali jsme na brífing (krásné cizí učené slovo, že) před bojovou ukázkou. Pavel znova zopakoval nejdůležitější, provedlo se poslední přerozdělení vystupujících a šlo se na to. V ukázce jsem byl přidělen k houfnici, která uzavírala levý bok německé obrany. Samotná ukázka začala náletem stíhačky JAK 11 a byla velice povedená. Diváci viděli v akci 3 ruské tanky (2x T34/85, jednou T34 „Čeljabinsk“), 1 x PZ-IV (bohužel nehybnou, viz výše), 1x samohybku SU 100, 2x německý kolopás (Oma a Krtek), plamenomet, likvidaci tanku magnetickou minou či panzerfaustem, již zmíněnou houfnici, minomet, povedené pyroefekty, motospojku ... Co dodat víc? Vzhledem k fungujícímu spojení a tedy možnosti operativní dohody velících, byla ukázka velice dynamická. Sotva jsem stačil plnit to, co po mě velící chtěl, po vystřílení munice z houfnice jsem pořád někam běhal: k SU 100 zničit posádku, před letadlem do zákopu, ze zákopu do předpolí, odtamtud zas jinam ... Nenudil se nikdo (docela bych uvítal video, abych se podíval, co dělali ostatní. :) Výborné neplánované odlehčení přišlo na samém konci: „Máme tanky v zádech, dělejte paniku!“ nařídil Lebros. „No jo pořád, zas prohráváme,“ zněla apatická reakce. „Hele máte tam kola, voni je neviděj, to bude hezký, jak je přejede,“ těšil se někdo. „Ježišmarjá kola, naše kola! Zastáááááv!“ probudil se majitel a divoce mávajíc rukama se vyřítil ze zákopu proti tanku. Řidič vida šílence překvapeně zastavil, majitel odstranil kola do bezpečí a padl. Došla mi munice, padl jsem také. Chvíli potom, co mě oživil zdravotník, se odněkud přiřítili Rusové a byl jsem mrtvý zas. :) To už byl konec, mrtví ožili, sdělily se bezprostřední dojmy: „Já ho trefil, viděli jste, jak jsem ho trefil? Cukrátkovi to nevyšlo, ale já ho dostal,“ rozplýval se Adam nad svým zásahem z faustu … Seřadili jsme se, obešli kolečko ... Potlesk dost potěšil. :) Jakž takž jsme se vzpamatovali, posbírali techniku a vyklidili arénu pro další provoz. Pavel vyhlásil volno do cca 17.00, kdy jsme měli nastoupit k napoleonskému výcviku. Nastoupilo tvrdé jádro a užilo si to. Vystříleli jsme v podstatě všechnu munici, provedli decentní útok na tábor KVH Rota Nazdar. Myslím že na vojsko v německých a ruských uniformách, případně v civilu s křesačkama musel být zvláštní pohled. :) Další večerní program byl obvyklý, modří vědí. :) Úplní tvrďáci pak v neděli nastoupili ke krátkému nácviku prvoválečnému (omluvu mají ti, kteří již v tuto dobu uklízeli a ošetřovali techniku, případně robotovali doma, holt času není neomezeně).
Byla to povedená akce, díky fungujícímu spojení se dařilo případné zmatky a nedorozumění rychle řešit, prakticky vše vyšlo, nestal se žádný velký průšvih. Prostě samá pozitiva a jistoty, ztráty na materiálu mrňavé (mě se rozlepily podrážky u bot, už jsem to poopravil), trochu jsem si omlátil skřipec (skla se časem vymění) a ztratil jsem tyčku s heftíkem na utahování křesacího kamene (asi když jsem sebou švihnul při tirajérském blbnutí). Kdo nebyl, byl jen sám proti sobě. Jen kdyby byl ten Hetzer a PZ-IV a Cromwell neumřeli, tak by to bylo úplně bez chyby. Ale aspoň je do příště co zlepšit :) Na závěr snad ještě přidám oficiální vyjádření našeho předsedy k právě proběhlé akci.

Hombre


Dobrý den, pánové a dámy,
děkuji všem za účast na Tankovém dni – jak našim členům, tak i pozvaným klubům, ale i řidičům tanků z Lešan a pyrotechnikům. Všechno bylo bez větších problémů a všichni fungovali tak, jak by to mělo být vždycky.
K akci samotné – myslím, že to bylo poměrně vydařené, diváků bylo skutečně dost a přes některé problémy s technikou (naštěstí ne s naší) se všechno víceméně vydařilo. Vlastní bojová ukázka byla podle mého názoru jednou z nejlepších, jaké jsem za posledních několik let zažil – byla dostatečně dynamická, ale i poměrně názorná, co se diváků týče, měli jsme dostatek munice, vešli jsme se přesně do časového plánu, přímo v kci neselhala žádná technika a nenastal v podstatě žádný zásadní lapsus nebo problém, snad kromě jednoho-dvou nedůležitých detailů. O om, že se ukázka líbila snad nejen vám, ale i divákům svědčí dlouhotrvající potlesk publika, jaký nebývá na většině akcí v poslední době už bohužel obvyklý – prostě bych řekl, že klaplo všechno, co mělo a že jsme snad naplnili očekávání jak tisíců diváků, tak i VHÚ. Bylo to samozřejmě zapříčiněno nejen velkou účastí těžké techniky a letadla, pilotovaného profesionálem, který nejen že byl na minutu přesný, ale skutečně věděl, co dělá. Další důležitou skutečností bylo to, že se na straně účastníků objevily opravdu zkušené jednotky, které k akci přistupovaly profesionálně a s kterými nebyl nejmenší problém, za což vám všem děkuji. Poslední důležitou okolností byl i dostatek vysílaček, které letos bez problémů fungovaly.
Takže ještě jednou, díky všem, a budu se těšit na spolupráci v příštích letech. Pro účastníky s úrovní, jaká byla na letošním ročníku Tankového dne, u nás budou vždy dveře otevřené.

Pavel Kmoch, předseda KVH GARDEKORPS – Praha


foto: k dispozici ve fotogalerii