Vánoční večírek KVH Gardekorps 2004

Tak je za námi poslední akce letošního roku-tradiční vánoční večírek, či ples našeho klubu. Letos v pátek 10. prosince se konal už po deváté, nepočítaje v to živelné večírky, pořádané některými našimi členy už před založením Gardekorpsu v r. 1996.
Již třetím rokem jsme večírek pořádali v klubu Varta v Horních Měcholupech, který má oproti dříve využívaným prostorám výhodu velkého sálu, kam se vejde téměř 150 lidí a kde nechybí ani taneční parket. Pro letošek se nám podařilo zajistit i sál nedaleké petrovické sokolovny, kde měli mimopražští hosté možnost bezplatně přespat.
Začátek večírku byl plánován na sedmou hodinu, ale opakovala se obvyklá situace, kdy strojení nejen vojáků, ale někdy i jejich žen trvá poněkud déle, než je žádoucí a důsledkem toho jsou pozdní příchody. První hodinu tedy vyplnila muzika osvědčené kapely Knockout, vzájemné vítání příchozích a rovněž vzájemné obdivování uniforem, večerních rób i šílených nápadů. Bývá obvyklé, že se účastníci každým rokem sejdou nastrojeni nejen do uniforem, v nichž je možné je obvykle potkávat na akcích, ale i do různých zvláštností a roztodivností, které někdy dodávají původně vojensko-historické akci rozsah maškarního bálu. Letos tedy, kromě věcí pro nás obvyklých a nevzrušivých, jako jsou uniformy napoleonské, pruské, rakousko-uherské, prvorepublikové či druhoválečné bylo k vidění i několik zvláštností.
První z nich byl slušně zastoupený klub KVH Československo 1945-90, který mi v jednotných uniformách vz.63 s ustřihanými kravatami a po krátkém působení alkoholu i s brigadýrkami, otočenými kšilty dozadu po letech velmi živě připomněl mých několik odvodů, všechny ty cesty na vojenské přísahy a další mnohé návštěvy mých kamarádů, zavřených na dva roky v baráku v nějakém vzdáleném městě, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. Dojem byl prostě dokonalý. Dalšími zvláštnostmi byli dva naši členové, kteří, jsa zaměstnáni u Hradní stráže přišli prostě v montérkách, tedy ve svých služebních uniformách, a delegace jedné dámy a tří pánů z Brna, zabývající se obdobím třicetileté války a působící skutečně velmi pestře. Dlužno dodat, že jeden z pánů už není ani pořádný Brňák, odstěhovavši se do Práglu. Není sice ani pořádným Pražákem, ale nevadí, stejně ho máme rádi. Pomyslnou první cenu za masku však vyhrál občan, který se dostavil v kompletním kostýmu Vůdce, včetně nezbytné mušky pod nosem a nacvičených gest, samozřejmě v doprovodu paní Evy. Polovina sálu aplaudovala dokonalému provedení, druhou polovinu z té dokonalosti až nepříjemně zamrazilo.
Kolem osmé hodiny už většina hostů dorazila, byl tedy čas odstartovat oficiální program. Za vedení klubu jsem krátce poděkoval za spolupráci na letošních akcích nejen našim členům, ale i ostatním klubům a všem spolupracujícím organizacím a stručně jsem zhodnotil uplynulý rok. Loňských akcí bylo, jako již tradičně, dost a dost, za zmínku stála účast na Waterloo, v Lipsku a na Slavkově, tradiční bitva u Hradec Králové, z druhoválečných akcí pak Arnhem v Hradci Králové a Cihelna u Králík. Zvláštní kategorii akcí pak tvořily Dělostřelecký a Tankový den ve VTM Lešany, kde náš klub zajišťoval dynamické ukázky s technikou. Zvláště pak druhá z těchto akcí se jak svojí kvalitou, tak rozsahem a zájmem diváků zařadila po bok akcí, jako jsou třeba Bahna, pokud ne rovnou před ně. Většina našich akcí je už tradiční a čeká nás i v příštím roce, kdy náš klub oslaví 9. výročí svého založení. Následující rok bude obzvláště hektický - chystá se mimo jiné akce ke 190. výročí bitvy u Waterloo, 200 let Slavkova a pak akce asi nejnáročnější, Barikáda 2005 k 60. výročí konce 2. sv. války v Evropě. Nejnáročnější bude samozřejmě proto, že spolu s KVH 2.RCT jsme jejími tvůrci a hlavními realizátory. Naší představou je, že tato akce by měla být důstojnou připomínkou událostí, které se před 60 lety odehrály a měla by rozsahem i kvalitou nejen navázat na akci Barikáda 1945 z května roku 2000 a akci Od útlaku ke svobodě z roku 2003, ale měla by jimi nastavenou laťku pokud možno překonat. Informace o všech detailech akce, přihlašování účastníků a podobně budeme uveřejňovat na webových stránkách našeho klubu, www.gardekorps.com Než mohla zábava vypuknout naplno, čekala mě ještě jedna příjemná povinnost. Od Vojensko-historického ústavu obdržel náš klub jako díky za spolupráci a pomoc čepice s naším logem. Naše předsednictvo se dohodlo, že by je měli dostat jenom ti členové, kteří dělají pro klub víc, než je nezbytně nutné, a tedy víc, než ostatní. Rozhodli jsme se tedy je prozatím dát těm, kdo se podíleli na dynamických ukázkách na Dělostřeleckém dni v Lešanech, protože to sice pro nás byla zábava, jako ostatně každá akce, ale současně byla s dělostřeleckými ukázkami spojena poměrně značná fyzická námaha a všichni, kteří se ukázek účastnili museli obětovat i další víkend předem na nácvik. Dlužno dodat, že čapky jsou skutečně povedené a někteří obdarovaní z nich měli takovou radost, že je celý večer nesundali z hlavy.
Povinnosti a oficiality byly za námi a večer teď už patřil jen hudbě, tanci a tradičním infantilním hrám, které se odehrávaly zhruba po půl hodině v tanečních přestávkách. Většina přítomných klubů postavila soutěžní týmy - jejich počet byl z praktických důvodů omezen na sedm, tedy KVH GARDEKORPS, 2.RCT, reprezentace Brna a třicetileté války, 26.US div., KVH ČS 45-90, KVH Východní a poslední tým postavila, jako už tradičně, kapela Knockout. Jeden dobrovolník z každého týmu se stal členem poroty, která si následně ze svého středu zvolila předsedu. Je asi zbytečné dodávat, že předsedou poroty se stal pan Vůdce.
Prvním měřením sil byla soutěž připravenosti, kdy měl reprezentant za úkol na čas nabít maketu zásobníku do 20mm flaku. Co se zdálo být problémem šlo postupně čím dál lépe, kluby si pečlivě koukaly pod ruce a učily se z chyb. Poslední soutěžící dosahovali už velmi profesionálních časů, které byly hluboko pod hranicí určené maximální jedné minuty.
Druhou soutěží byla soutěž týmové spolupráce. Dvě dvojice z každého týmu se postavily na parket proti sobě s úkolem uchopit dřevěný kolík mezi koleny, dojít ke kolegovi naproti a kolík mu bez pomoci rukou předat na stejné místo. Byl to docela masakr, týmy soutěžily najednou, ale musím dodat, že zvláště v případě děvčat to rozhodně stálo za pohled - většina z nich totiž fixlovala a místo mezi koleny přepravovala kolík mezi stehny, k čemuž bylo ovšem třeba řádně vykasat sukně.
Následovala soutěž vědomostní - otázky jsem se snažil vybrat co nejpestřeji, aby měl každý šanci. Soutěžící odpovídali najednou, o slovo se hlásili tak, jak je v podobných soutěžích, třeba v televizi, zvykem, tedy hlasovacím zařízením. Z finančních důvodů jsme zavrhli elektroniku a pro tento účel použili zápalky. Musím říci, že úspěšnost odpovědí nebyla veliká - pravda, že jeden z účastníků, student historie byl velmi aktivní a věděl toho dost, včetně např. přesného data Caesarovy smrti, ale i on občas střelil vedle, za což se mu načítaly minusové body. Pro zajímavost zde uvádím otázky i s odpovědmi.

1/ Který rok se neodehrála bitva u Waterloo? - kdykoli kromě 1815
2/ Ve které zemi se narodil princ Eugen Savojský? - Francie, Paříž
3/ Ve kterém roce se odehrála bitva u Caporetta? - 1917
4/ Ve kterém měsíci se odehrála bitva u Hradce Králové? - červenec
5/ Kolik % amerických vojáků se průměrně nakazilo pohlavní chorobou ve Vietnamu koncem 60’let (+ - 10%)? - 70%
6/ Pod jakým názvem se též uvádí bitva u Waterloo? - Belle Aliance, Mont Saint Jean
7/ Jak se přezdívalo pumě, shozené na Nagasaki? - Fat Man
8/ Která armáda byla poražena v bitvě u Kolína? - Pruská
9/ Ve kterém roce padla pevnost Dien-Bien-Phu? - 1954
10/ Co znamená v kontextu čs.armády zkratka ŘOP? - Ředitelství opevňovacích prací
11/ Ve kterém roce byl zavražděn Gaius Julius Caesar? - 44 př. n. l., 15.3.
12/ Co to byl Jednorožec? - Ruský kanón z období nap. válek
13/ Jak se jmenoval poslední císař Římské říše národa Německého? - František II.
14/ Jaké bylo křestní jméno císaře Francouzů, Napoleona I.? - Napoleon
15/ Co znamená zkratka 1NB? - První pluk Národní Bezpečnosti
16/ Jak se jmenoval první císař Rakouské říše? - František I.
17/ S kterým městem bývá obvykle spojována přítomnost a posádka 28. pěšího pluku K.u.K. armády? - Praha
18/ V československé armádě 1. republiky byla objemnější torba, nebo tornistra? - Torba
19/ Vyjmenujte invazní pláže v Normandii směrem od západu, nejprve britské, pak americké: - Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha.
20/ Jak byl oficiálně za první republiky a v čs. zahraniční armádě 2. sv. v. nazýván polopásový transportér? - Kolohousenka

Inteligenci jsme dál, vzhledem k pokročilé hodině zkoumat nechtěli, na řadu tedy přišla soutěž, zvaná prostě Rohlík, neboli soutěž hltavosti. Je to stejně jednoduché, jako to vypadá - soutěžící mají za úkol sníst rohlík a zapískat. Rohlíky se nám nějak nenaskytly, použili jsme tři dni staré housky, a pokud jsme čekali, že tato soutěž bude rychlá, spletli jsme se. Prvnímu soutěžícímu trvalo dobrých pět minut, než gumovou housku protlačil polykacím traktem, odstranil drobky a vyloudil zvuk, ostatní se s úkolem prali ještě o notnou chvíli déle. Kdo nevěří, doporučuji vyzkoušet.
Jak jsem se již zmínil, hodina pokročila a my jsme usoudili, že je čas na poslední soutěž. Jmenuje se Soutěž obětavosti a její princip je jednoduchý: z každého družstva nastoupí - pokud možno - muž a žena. Na povel jeden toho druhého popadne (nemusí zrovna nést muž ženu, ale ten večer tomu tak bylo), úchopy a styly se samozřejmě liší, a nese dotyčného (v běhu, vše je samozřejmě na čas) na druhý konec parketu, kde vypije pivo (buď muž, nebo žena, nebo oba) a opět se co nejrychleji vrací. Dlužno říci, že letos nedošlo ani k žádným pádům, a že skvělé časy, dosažené soutěžícími o žádné únavě nesvědčily. Otázkou zůstává, jestli se na krátkých časech podílelo tempo běhu, nebo spíše rychlost, s jakou někteří soutěžní pivo spolkli.
V pořadí soutěžících klubů nastala v jednom případě rovnost hlasů, vyhlásili jsme tedy rozhodovací soutěž, tentokrát taneční. I letos se jeden z klubů snažil zaujmout nasazením páru muž - muž, ale tentokrát mu to nijak bodově nepomohlo. Je to možná námět pro příště, takový pár žena - žena by asi porotu zaujal poněkud více.
Po poslední soutěži přišla očekávaná chvíle a velký okamžik pro předsedu poroty. Ten se poměrně vyhýbal alkoholu, neboť mu celý večer různí lidé hrozili, že pokud neuřídí konzumaci a podlomí se mu kolena, napíší mu na čelo „Vůdce padl“. Teď mohl vyhlásit celkového vítěze klubové olympiády, kterým se stal KVH ČS 45-90. Pánové přebrali cenu a diplom a jelikož byli hrdí a dojatí, nezištně nabídli kulturní vložku. Svolil jsem a pak už jsem jen s otevřenou pusou poslouchal nadšeného recitátora s jasným pohledem, přednášejícího báseň o Stalinovi. A stejně jako v případě předsedy poroty, půlka sálu ryčela nadšením, a té druhé běhal mráz po zádech. Ale klobouk dolů, bylo to skutečně věrohodné, dokonce tak, že recitátor po frenetickém potlesku okamžitě přidal další optimistický kousek o budování a obraně socialistické vlasti. Poté jsme jeho produkci s díky ukončili, byl by schopen básnit do rána, ale my jsme měli ještě poslední důležitý úkol, vylosovat bohatou tombolu. Sešly se v ní věci jak zcela zbytečné, tak i poměrně zajímavé a ne nejlevnější. Známou praxí je, že mnozí z těch, kteří něco do tomboly věnovali to vyhrávají zpět - to se samozřejmě stalo i letos. Nicméně se zdálo, že většina ostatních výherců je spokojena.
Tanec a hudba vyplnily následující čas do konce večírku. Ve dvě hodiny se vydala kolona přespávajících na ubikaci v sokolovně a když jsem po třetí hodině ranní odcházel, měl jsem, kromě jiných pocitů, příjemný dojem, že letošní večírek se podařil, všichni se pobavili a užili si to a že jsme příjemně završili další sezónu. Doufejme, že i ta příští bude alespoň tak dobrá, jako byla ta letošní.



Pavel Kmoch