Tankový den Lešany

Od spřáteleného KVH Gardekorps jsme začátkem srpna dostali pozvánku k účasti na 1. ročníku Tankového dne pořádaného VHÚ v Lešanech konaného 28.8.2004.
Tento termín sice kolidoval s termínem svatby jednoho našeho kamaráda, nicméně jsme se rozhodli účastnit se alespoň symbolicky s čtyřmi lidmi.
Přípravy obnášely pouze zaslání vstupních údajů a nakoupení zásob. Jaká to změna proti jiným akcím !!
V pátek jsme se sešli na tradičním místě odjezdů, u klubovny. Všichni dorazili včas a tak už v 18.00 naše Velká čtyřka cestovala via Lešany. Jeli jsme v uniformách WH.
Po příjezdu na místo jsme rychle obsadili jednu prázdnou cimru, upravili jí k obrazu svému a pak jsme v družném hovoru strávili příjemný a pohodový večer.
Ráno se pobalila výstroj, popilo kafe a po nástupu jsme se vydali prohlédnout si arénu.
V 9.00 se otevřely brány muzea a dovnitř se vevalil dav lidí. Prchli jsme zpět na ubikace a začali točit „bidlohodiny“. Korunu všemu nasadil Martin který prosazoval zabarikádování dveří s tím že se tu budem tak 1/2 roku válet a pak se uvidí.
V 12.00 proběhl nástup, rozdělily se úlohy a přidělily zbraně. Já jsem dostal od zbrojířů kulomet, který mě později vyměnili za jiný, jako by repliku MG. Moc se mě nelíbil a měl jsem pravdu.
Kluci nafasovali ještě po 2 atrapách min, s tím že budou pokládat minové pole.
V 14.00 vše začalo. Oba hakly se s rachotem vyvalily na seřadiště, po zamaskování i na bojiště. Ukázka byla směrována na květen 1945 a scénář obdobný jako vždy. Němci úsup, pak Rusové útok, zase ústup, útok a všichni do zajetí. Ti šťastnější k Amíkům, ti co mají smůlu k Rusům.
Vjeli jsme do prostoru, ostřelovali ruský kanón a zaujali pozici k obraně. Pěchota se ukryla v okopu, kde zmizela, protože byl moc hluboký. Já jsem z kulometu „ocmrndával“ nepřítele a pak to přišlo. Po druhém pásu se mě ta mrcha kousla, vzpříčil se mě náboj v hlavni. Závada by šla odstranit, ale v poskakujícím haklu to bylo takřka nemožné. Ještě že jsem nepodlehl narážkám a měl s sebou svůj 858 Tactical. Alespoň jsem mohl pálit. Ruská pěchota zaútočila, my jsme je odrazili a dokonce i „zničili“ jeden tank T 34. Pak se náš haklík rozjel proti rusům u kanónu, a po menších zmatcích jsme odpálili nálož simulující zásah. No i když jsem byl schovaný a měl zacpané uši byla to pecka. Pak jsme byli vzati do zajetí, kupodivu nás nikdo neokradl a ani jsem nepřišel o boty. Kluci zatím odráželi Rusy, pak už přišel onen slavný moment a začalo vzdávání se. Konec zvonec.
Přesunuli jsme se nazpět k baráku, odevzdali co bylo půjčené a začali čistit zbraně. Po hodině dřiny jsme se zabalili a po dobré večeři dorazili i domů.
Akce se nám velmi líbila, jen kluci říkali že přeběhnout tu arénu tam a zpátky dvakrát byl docela výkon. Já nevím, já se vozil.
Bylo vidět že není nutné mít na každé straně 200 lidí a 30 ks techniky, ostatně terén by to ani nedovolil. Nikomu se co já vím nic nestalo krom pár oděrek a tak nezbývá než poděkovat za pozvání a popřát si „na 2. ročníku Zdar“.



Tomáš Dimitrov

foto: více autorů - k dispozici ve fotogalerii