Jak jsme bojovali na druhé straně.

Tak jsme se chystali do Lešan na „Tankový den“ a kamarád z Gardekorpsu Tomáš povídá:“nechcete si zabojovat? Potřebujem nějakou potravu pro kulomety!“ Už mě lákal dlouho a tentokrát jsem jeho svodům podlehl. Aspoň uvidíme všechno pěkně zblízka. Dorazili jsme v předvečer akce a dostali na vybranou, na jakou stranu se dát. Na výběr byli hodní - Rudá armáda nebo zlí -Němci. Okoukli jsme sovětské vaťáky a rubášky a zvolili zachvatčiky (ať si dělá potravu pro emgesa někdo jinej!). Hodný onkel Thomas zapůjčil oblečky ( Honzovi wehrmachťáckou z divize Grossdeutschland a na mě vyšla SS Hohenstauffen). Pak další dilema - budeme ženisti (ženy máme rádi) nebo dělostřelci? Ale kdy si člověk zastřílí z děla? Vítězí dělostřelci. Míval jsem 120 od Škodovky, teď budu mít 105 od Kruppa! Vyzkoušeli jsme nabíjení a odpalování, no, už aby bylo zítra!
Po noci na vojenských bidlech (zavzpomínal jsem na dva roky podobných noclehů) jsme „vyskočili“ v sedm hodin a honem oblíkat! Vždyť už ve dvě jdem do boje! Znovu jsme vyzkoušeli přípravu houfnice, otestovali osobní zbraně a nacvičovali (marně) obratné nástupy a výstupy z hakla, což je známý polopásový kabriolet. Samozřejmá je instruktáž o bezpečnosti (BB 6mm je trochu někde jinde) a seznámení se scénářem bitvy - ústupové boje německé armády v r.1945 . Dopoledne jsme ještě zhlédli (díky uniformám zblízka) dynamické ukázky tankové techniky na nově zbudovaném polygonu. V jízdě se představily tanky počínaje LT 38, přes T34/85 a 76, T55 , vyprošťovací tank, atd po nejmodernější tank AČR T72 M4-CZ. Součástí ukázek byl „souboj“ Škody 100 s tankem. Po několikeré masáži pásy byla stovka „rozpuštěna a vypuštěna“ a nebylo co odklízet.
A už se přiblížila čtrnáctá hodina. Fasujeme zbraně, náboje, připojujeme dělo za hakla, nasedáme a naše malá kolona - kübewagen známý kaďour s velením a dva hakly s mužstvem se vydávají do akce. Ovíváni lehkým větříkem (to víte, kabriolet) jsme se z výšky drsně tvářili do objektivů davů diváků. Před vjezdem na bojiště lehce zamaskujeme vozidla větvemi, jdeme na podlahu a jen kulometčík kontroluje okolí. Vyrážíme! Hakl jede krásně plynule, překvapivě (pro nás) neposkakuje po výmolech „vyrobených“ tanky. Najednou zapráská dávka a mezi nás padají horké kouřící hilzny (tak tady má airsoft co dohánět). Kulometčík krátkými dávkami kropí ruskou pěchotu a nám zvoní v helmách. Dojíždíme na určené místo, výstup, odpojení houfnice, otočení a už jsme připraveni k palbě! Honza nosí náboje, já obsluhuji závěr a Kóža pálí směrem k Rusům. Naši ženisté kladou protitankové miny a hakly s pěchotou mezitím odjely a bojují v přední linii. Proti nám se blýskají výstřely nepřátelského děla a na scénu vjíždějí dva tanky T34. To bude mazec! Obracíme dělo a míříme na ruský tank. Třetí ranou se nám podaří zasáhnout věž a tank zneškodnit. Už mám asi propocené SS filcáky. Ještě dva výstřely z děla a jsme bez nábojů. Ani jsme si nestačili všimnout, že druhý tank najel na minu a jeden z našich haklů byl rovněž zasažen. Nabíjíme pušky a běžíme dopředu k zákopům na pomoc pěchotě. Střelba z pušek a kulometů nám důkladně masíruje ušní bubínky (další výzva pro Tokyo Marui!). Krčím se do zákopu a nabíjím vystřílenou pušku a kde se vzal, tu se vzal, za zády nám stojí Rus se Špaginem a vyhání nás ven! Ruce se zbraní nad hlavu a „Davaj vpěrjod“! Vidím, že naši skupinu zajali Rusové a Honza ve druhé se vzdává Američanům. Nevypadá to růžově. Rusové nás postaví čelem k haklu s rukama nad hlavou a prošacují. Tomáš se pokouší uniknout ze zajetí, ale ruský námořník s čepicí z „Černomoskovo flotu“ ho sprostě střelí do zad a chystá se to samé udělat s námi. Dobře mi tak - měl jsem jít do Rudé armády nebo sedět doma! Ale je tu konec ukázky a potlesk diváků. Vracíme se k dělu, opět jej otočíme a připojíme za hakla, nasedáme a objíždíme čestné kolečko.
Odjíždíme do hlubin lešanského areálu, svlékáme propocené filcáky a nadšeně si s Honzou sdělujeme zážitky. Bylo to super (i když za Němce :-). Jak je vidět, nejen airsoftem živ je člověk. Jako velký plus proti „našemu boji“ vidím hlavně nesrovnatelnou odolnost a zvukovou kulisou reálných zbraní (i když to by nás asi hajnej vyhnal z lesa) a technika (hakly, tanky) má taky něco do sebe!
Tak díky za pozvání, Tome, a snad někdy příště zas!

P.S. Blíží se bitva u Slavkova - že bychom s Gardekorpsem vyzkoušeli napoleonskou armádu?



Jaroslav a Honza Soukupovi

foto: více autorů - k dispozici ve fotogalerii