Vánoční večírek KVH Gardekorps - Praha

Zatím poslední, osmý ročník Vánočního večírku našeho klubu vyšel na sobotu 13. prosince. Letos jsme se bohužel dopustili taktické chyby v tom, že pozvánky nebyly jako každoročně doručeny ve hmatatelné podobě přímo na osobu, ale byly jen rozšířeny pomocí internetu a částečně osobně mezi předsedy klubů a akce byla víceméně otevřená s tím, že může přijít, kdo chce. Mnoho lidí mělo tudíž pocit, že pozváni nejsou a na návštěvnosti to bylo znát.
Večírek začal oficiálně od sedmi večer, ale po dobrou hodinu a půl se vlastně jen konverzovalo, zlehka popíjelo, decentně tančilo a čekalo se na opozdilce. Již třetím rokem nám hrála vyzkoušená a oblíbená kapela Knockout, která se účastnila i letošní akce „Od útlaku ke svobodě“ a která má tu obrovskou výhodu, že nehraje a priori pro peníze, ale pro zábavu, vydrží hrát v plné pohodě opravdu dlouho a sama se u toho dobře baví. Taková kapela je pro nás balzámem po zkušenosti z jednoho z minulých ročníků, kdy jsme se nechali ukecat a angažovali jsme celostátně slavnou skupinu se staropražským repertoárem, kterou bych tu nerad jmenoval. Dotyčná kapela si totiž k nemalé taxe, kterou za vystoupení chtěla ještě nechala zaplatit večeři, zkoušela to i s placením pitiva a posléze v jedenáct večer prohlásila, že toho bylo dost, v lokále je teda ale fakt zakouřeno a na to že oni nejsou zvyklí, sbalila se a odjela.
Kolem půl deváté jsme usoudili, že dorazili víceméně všichni ohlášení a spustili jsme oficiální program. Začal prodej tomboly, proběhl křest videokazety z akce „Od útlaku ke svobodě“ za účasti všech, kteří na její výrobě nechali svou práci a nervy a mezi hudební bloky jsme zařadili klubovou olympiádu, sestávající ze série infantilních, většinou vojensko-historických her ve stylu Potlachu v údolí děsu. Touto činností se jednak částečně navracíme k trampským kořenům většiny z nás, jednak se takto snažíme, aby se účastníci večírku jen tupě neopili.
Pro soutěžní klání jsme částečně angažovali, částečně dotvořili pět mužstev-prvním byl samozřejmě náš klub, druhým přátelé z 94.US Inf.div., dalším družstvem byl KVH Východní, notně posílen našimi členy v ruských uniformách. Z lidí, kteří k nikomu nepatřili jsme vytvořili družstvo nezařazených pod vedením předsedy 2.RCT, který nám jinak dal kompletně košem, a páté družstvo tvořila, stejně jako loni, kapela, která je pro každou špatnost. Jeden člen z každého klubu byl pak členem poroty, dohlížející na korektnost bodování. A propos uniformy-na našich večírcích je povinností, vzhledem k tomu, že se jedná o párty klubů vojenské historie přijít v jakékoli uniformě. I letos byla skladba uniforem velmi pestrá, lístky prodával náš téměř dvoumetrový esesák, jinak bylo k vidění vše od třicetileté války přes Napoleonistiku, Prusko, Rakousko, první republiku, druhou světovou válku až po československé uniformy z dob zcela nedávných. Zlatým hřebem večera byl ovšem pan V., jehož irácké uniformě chyběl jen ten saddámovský knír, který schválně nechal doma, protože mu prý neslušel, a jeho choť, paní V., jíž zpod burky koukaly právě jen oči.
Popisovat zde taneční kreace, jež byly k vidění je asi zbytečné, soustředím se tedy alespoň na zběžný popis soutěží. Prvním kláním byla soutěž v páskování zásobníku do MP.40 bez pomoci nabíječky v maximálním čase jedné minuty. Kdo jste to někdy zkoušel, víte, že dostat 32 nábojů do tohoto zásobníku jen tak rukou je zhola nemožné, i kdybyste na to měli celý den. Nejlepší výkon, dosažený na večírku byl, tuším, 26 nábojů.
Další soutěží byla skutečná infantilnost, a sice přetahovaná tříčlenných družstev. Zde jednoznačně zvítězila kapela, která má ne nadarmo ve svých řadách pořádné pořízky. Pravda, historická obuv s koženými podešvemi vykonala na parketách také svůj díl práce.
Hra třetí byla kvízová a měla se původně jmenovat „Nejslabší, dej si panáka“, ale když jsem si představil ty následky, zvolil jsem raději název, inspirovaný jinou soutěží naší oblíbené televize, tedy „Riskuj“. Aby ovšem nedošlo k poškození autorských a bůhvíjakých dalších práv, hra byla nakonec uvedena pod titulem „Pyskuj“. Po jednom dobrovolníku z každého klubu bylo usazeno na židle čelem k publiku a do rukou dostali hlasovací zařízení. Vzhledem k finanční náročnosti elektronických hlásičů jsme zvolili cestu nejmenšího odporu a soutěžícím jsme rozdali zápalky. Pak byly čteny jednotlivé otázky a kdo měl pocit, že zná odpověď, pokusil se zapnout hlasovací zařízení, tedy zapálit sirku. Ani to samo o sobě není tak jednoduché, jak by se zdálo, hlasovací zařízení často selhalo a zápalky se lámaly. Kdo byl nejrychlejší, dostal možnost odpovědět-při správné odpovědi se jeho družstvu přičítal bod, při špatné se naopak odečítal. Pokud někdo chcete tento test absolvovat, otázky jsou zde, správné odpovědi najdete v závěru článku:
  1. Kterého roku se odehrála bitva u Waterloo ?
  2. Kterou zemi napadlo Rakousko-Uhersko jako první v 1.sv.válce ?
  3. Jak se křestním jménem jmenovala Napoleonova první manželka ?
  4. Ve kterém roce se odehrála tzv.Prusko-Rakouská válka ?
  5. Ve kterém roce došlo k ofenzivě Tet ?
  6. Pod jakým názvem se též uvádí bitva u Borodina ?
  7. Jak se přezdívalo pumě, shozené na Hirošimu ?
  8. Jaké bylo příjmení velitele Rakouské armády v bitvě u Hradce Králové ?
  9. Ve kterém měsíci se odehrála bitva v Ardenách ?
  10. Co znamená v kontextu čs.armády zkratka S.O.S. ?
  11. Ve kterém roce bylo zrušeno čs.četnictvo ?
  12. Jakého typu byla pruská puška, tzv. „jehlovka“ ?
  13. Jaké je přesné datum konce 1.sv.války ?
  14. Jaké bylo křestní jméno velitele americké 28.pěší divize v bitvě v Huertgenském lese, generála Normana Coty ?
  15. Co znamená zkratka R.G. ?
  16. Jak se jmenuje největší řeka ve Vietnamu ?
  17. S kterým městem bývá obvykle spojována přítomnost a posádka 35.pěšího pluku K.u.K. armády ?
  18. Jak byla za první republiky oficiálně nazývána tanková zbraň ?
  19. Vyjmenujte invazní pláže v Normandii směrem od východu.
Snažili jsme se otázky poskládat ze všech možných období a tak, aby to opravdu byly věci, které by lidé vědět mohli, ale žádná sláva to nebyla- třeba za to mohla pokročilá hodina ...
Poslední soutěž už nebyla ani na chytrost, ani na manuální zručnost-jednalo se spíše o zručnost orální. Každý ze soutěžících měl za úkol si nasoukat do úst asi dva metry voskovaného provázku, na konci zatíženého lžičkou, bez pomoci rukou-opravdu úctyhodný to výkon.
Při součtu bodů předseda poroty, pan S. zjistil, že došlo k bodové shodě mezi dvěma kluby a navrhl poslední soutěž ve stylu „náhlá smrt“, která sestávala z jednoho tanečního čísla, provedeného párem z příslušného klubu, hodnoceného celou porotou. Všechny kluby to pojaly vcelku seriózně, ne tak družstvo nezařazených, kde se na parket postavil Saddám, pan V., ovšem místo paní V. s sebou přivlekl pana P. s péřovým boa okolo krku. Těžko říci, zda byli opravdu tak dobří, skutečností nicméně zůstává, že porota je zhodnotila jednomyslně nejvýše a spolek nezařazených se tímto zmocnil celkového vítězství, za které promptně obdržel i diplom.
Pak již nezbývalo, než vylosovat tombolu, která kromě seriózních položek, jako videokazet z Barikády či Braníka obsahovala i vyslovené pasti, především láhev rozinek v Calvadosu, jaká tak zabodovala v Lipsku, nebo pět lahví čiré tekutiny s vinětou, kde bylo v azbuce uvedeno: RUSSKAJA VODKA, 60°, N.V.RAZKOLNIKOV, MOSKVA. To už ale byla půlnoc a oficiální program končil, do půl třetí do rána se pak už jen tančilo a jásalo. Popisovat další dění detailně asi nemá smysl, rád bych se jen zmínil o kozáčku, který tančil náš kamarád z Londýna, takto sovětský parašutista, s jedním naším členem, československým policistou a na který se ráno jen velmi obtížně upamatovával. Vše ale proběhlo na úrovni a nakonec mě ani moc nemrzelo, že jsem pro nedostatek vhodných adeptů nemohl předat připravený diplom, určený pro vítěze soutěže „Umakartové čelo“. Nezbývá než doufat, že příští rok bude i účast hojnější.
  1. 1815
  2. Srbské království
  3. Josephina
  4. 1866
  5. 1968
  6. Bitva u Moskvy, la bataile de la Moskowa
  7. Little boy
  8. Benedek
  9. Prosinec (samozřejmě, až leden)
  10. Stráž obrany státu
  11. 1945
  12. Dreysse
  13. 11.11.1918
  14. jakkoli je to tristní, je to skutečně Norman
  15. Revoluční gardy
  16. Mekong
  17. Plzeň
  18. Útočná vozba
  19. Sword, Juno, Gold, Omaha, Utah


Pavel Kmoch, předseda KVH Gardekorps-Praha

foto: Vít Smolík, Kateřina Bůžková a Martin Fabian - k dispozici ve fotogalerii