Tirailleurs de la Garde Imperiale: 1809 - 1815 - Bitvy a tažení



„Ve válce mám větší prospěch z Fusilieurů a Conscripts, než z Grenadierů a Chasseurů“

Dne 8.února 1809 byli k 1.pluku Tirailleurs přiděleni důstojníci a mužstvo. Před císařem poprvé defilovali v neděli 19.března. 1.května byl pluk přiřazen do Roguetovy brigády, v jejíž sestavě byl součástí Curialovy divize. Po porážce generála Hillera 3.května v Ebersbergu byla divize, sestávající z Tirailleurů, Fusilierů a Polských Švališérů přesunuta do Amstettenu a do tábora na řece Ips.Odsud postupovala s podporou osmi kanónů a 300 polských švališérů do Neumarktu. 10.května byla Curialova divize o síle 5000 mužů nasazena u Vídně. Večer se utábořila v Hetzendorfu, jižně od zámeckého parku. Jako odměnu za jejich výkon rozkázal Císař, že Tirailleuři mají do budoucna právo nosit šavli elitních vojáků. Pluky Tirailleurs byly rovněž nasazeny u Aspern-Esslingu, kde vytlačily Rakušany z Gross-Aspern. Rota kapitána Cicerona byla donucena k ústupu ze svých pozic na hřbitově. Ciceron byl zraněn a on a jeho zadní voj, kryjící ústup se museli vzdát. Po bitvě u Aspern-Essling byli Tirailleurs ubytováni v Himbergu, kde absolvovali 7.června přehlídku. Velení pluku, spolu s podplukovníkem Flammandem z pluku 2eme Tirailleur-Grenadier a Deshayesem z 2eme Tirailleur-Chasseur bylo vysláno do Paříže se 17 ukořistěnými nepřátelskými prapory. Major Veuz, zraněný u Aspern-Essling byl přidělen k Tirailleurům.
Po nasazení u Wagramu tvořil pluk 1er Tirailleur-Grenadier část 2. brigády Curialovy divize pod velením generála Rougeta a byl ubytován v Enzersdorfu. O Císařových narozeninách, 15.srpna bylo desátníkům a poddůstojníkům Mladé Gardy povoleno nosit epolety a označení granátníků. Na téže přehlídce byl kapitán Ciceron za zásluhy v boji o Aspern-Essling vyznamenán Zlatou hvězdou Čestné legie.
23.prosince byl 1., 2., 3. a 4. pluku Tirailleurs vydán rozkaz k pochodu do Španělska - měly se tam přesunout kompletně i s týlovými složkami a chirurgy a měly být připraveny k pochodu do 15. ledna 1810. Organizačně měly tvořit část Rougetovy divize. 1.pluk byl 3.prosince přestrojen, aby se mohl zúčastnit oslav, provázejících páté výročí korunovace císaře.
Ve Španělsku byli Tirailleuři pod Rougetovým velením v jedné brigádě s Polskými švališery. Vojáci Mladé Gardy byli ubytováni v Burgosu a operovali proti místním guerilám v sérii protipartyzánských operací. Tirailleur Mignolet si zapsal:

„Jsme obklopeni 4000 lupiči, s kterými musíme každodenně bojovat, a situace se nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Jejich bandy rostou rok od roku, protože vypalujeme jejich města a vesnice“.

Collete z 2e Chasseurs-Conscrits si zapsal, že veškeré peníze, které vojáci obdrželi záhy utratili za alkohol. Desátník Franconin napsal:

„Běhali jsme po horách skoro dva měsíce, vyráželi jsme brzy ráno a spali na konci našeho bezvýsledného denního lovu v jakékoli vesnici, na kterou jsme padli. Partyzány jsme viděli několikrát. Dvě z našich mobilních kolon padly na úbočí na jednu z největších band a dali jim řádně do těla-pobili těch chlapů přes osm set“.

Tirailleurům ve Španělsku chybělo všechno, počínaje chlebem, přes náboje, kameny do pušek až po peníze. Aby jim trochu ulehčil těžký osud, věnoval každému z nich Císař prémii 120 franků.
Během září 1810 byl 1er Regiment zreorganizován a přestrojen, z Gardy a z pluků Vélites přišli noví důstojníci. Velitelem se stal baron Longchamp, jeho zástupcem Chef-de-Batailon Poret de Morvan. Poddůstojnický sbor byl doplněn částečně z řadových pluků (adepti za sebou museli mít nejméně 5 let služby), zbytek přišel ze záloh ve Fontainebleau.
Na jaře 1812 byl 1er Regiment stažen ze Španělska, aby se stal součástí Lanabéreho brigády, která tvořila polovinu Rougetovy druhé divize Grande Armée. Rougetova divize byla nejlepší v armádě. Její muži byli ve věku 25-30 let a byli na vrcholu fyzických sil, na rozdíl od většiny příslušníků Staré Gardy. Měli za sebou rovněž zkušenosti ze Španělska, na rozdíl od většiny Mladé Gardy. 3er Regiment des Tirailleurs a 4er Regiment des Voltigeurs absolvovaly během 23 dní pozoruhodný pěší pochod o délce 468 mil. Během celé této cesty z Burgosu do Vilniusu odpadlo z obou pluků pouhých 63 mužů. Víceméně nenasazen u Borodina dosáhl 1er Regiment Moskvy v dobrém stavu. Rougetova divize ztratila skoro 200 mužů díky nemocem, zranění nebo dezercím. Téměř 50% stavu divize (2 důstojníci a 1251 mužů) bylo nemocných, nebo se nacházelo v zázemí. Brigáda měla ve zbrani 67 důstojníků a 1382 mužů.
Garda byla spolu se zbytkem armády během zpátečního pochodu z Moskvy téměř zničena. Následná obnova probíhala zformováním nových jednotek z odvedenců, ke kterým byl přiřazen kádr z jednotek původních, ale problémy s dezercemi a kvalitou odvedenců stále narůstaly.
1er Tirailleurs, 1er Voltigeurs a 3er Grenadiers bojovaly u Krasného, kde ztratily 760 mužů. Pluk 1er Tirailleurs ztratil 6 důstojníků. Ke Štědrému dni 1812 byla Mladá Garda téměř úplně zničena, Rougetově divizi zbylo jen nějakých 1800 mužů.
15. března 1813 byl 1er Tirailleur podřízen velení maršála Mortiera v Paříži a 5.dubna byl spolu s 1er Voltigeur přesunut do Frankfurtu, kde utvořily součást 3.brigády pod velením generála Tindala.
Pluk byl doplněn muži z National Garde de la Garde Imperiale, kteří byli ve věku 18-25 let a měli minimální výšku 5 stop a 6 palců. Byli zorganizováni do dvou praporů po čtyřech rotách. U každé roty měl být kapitán, dva podporučíci, jeden seržant-major, čtyři seržanti, jeden furýr, osm desátníků, dva bubeníci a pištec. Plukovní štáb sestával z podplukovníka, dvou Chef-de-Bataillon, chirurga v hodnosti Capitaine-Surgeon-Major a jeho asistenta, čtyř pobočníků-poddůstojníků, bubeníka v hodnosti desátníka a zbrojíře. 1er Regiment vyrazil z Frankfurtu 9.dubna do Coburgu, Meiningenu a Eisenachu. 10.dubna byl zařazen do Tindalovy 3.brigády 1.divize pod velením generála Dumoustiera. Divize Mladé Gardy spolu s Gardovým jezdectvem podporovala Neyův 3.sbor.
Mezi 10.lednem a dubnem 1813 byly zformovány Tirailleurské pluky č.7, 8, 9, 10, 11 a 12. Pluky č.4, 5, 8, 10, 11 a 12 byly k 1.květnu schopny opustit Paříž a utvořit 4.divizi Mladé Gardy pod velením generálů Frianta, Michela a Boyera de Rebeval. Brigáda byla nasazena v Drážďanech.
V roce 1813 se Garda transformovala z role taktické zálohy do role hlavní bojové formace. Už to nebyla elita veteránů a představovala téměř třetinu síly celé armády. V jejích řadách se nacházelo 47.269 mužů ve zbrani, v lednu 1814 tento počet dokonce vzrostl na teoretických 102.706 mužů.
V letech 1813-14 byla Garda nasazena u Lützenu, Bautzenu, Lipska, Brienne, La Rothiere, Champaubertu, Montmireilu, St.Thierry, Vauchamps, Montereau, Laonu, Arcis-sur-Aube, Fere-Champenoise, Courtai, Craonne, St. Dizier a Paříže. V roce 1814 už řadová armáda nebyla základní ozbrojenou složkou Francie. Tato role přešla na Císařskou Gardu.
Na počátku tažení let 1813-14 se Mladá Garda vyznamenala. V Drážďanech zaútočil 1er Tirailleur na 6 pruských praporů a po bitvě byli jeho příslušníci vyznamenáni 100 řády Čestné Legie. Na přehlídce 30.srpna smekl císař před Mladou Gardou klobouk a řekl: „Tady jsou mí stateční 1er Tirailleurs, vyberte z jejich řad sto mužů, kterým udělím kříže Čestné Legie“. Za zásluhy v boji byl povýšen velitel praporu Masson a byl jmenován plukovníkem 3er Tirailleurs. 1.října 1813 byl 1er Tirailleur zařazen do 2.divize Gardy, které velel generál Barrois. U Lipska ztratila Mladá Garda 120 důstojníků. Po této bitvě byl 1er Tirailleur umístěn v Lindenau, aby střežil pozice mezi městem a silnicí na Halle. 6.listopadu hlásil major Deblais, že ačkoli 1er byl v červnu plukem na plných stavech, momentálně má ve svých řadách méně než 300 pěšáků. Celá 2.divize sestávala přibližně jen ze 3500 Tirailleurů. 15.prosince byl 1er zařazen do 4.divize generála Barroise a posláni do Bruselu. Cesta přes Ardeny trvala 5 dní, Tirailleuři byli nacpáni ve vozech po deseti s veškerými svými zavazadly a zbraněmi. Noví rekruti, určení pro 1er Tirailleur byli zařazeni do jiných jednotek. Základ, nebo lépe řečeno zbytek pluku byl 4.ledna 1814 poslán do Amiens, kde byl doplněn odvedenci, vystrojenými uniformami a výstrojí pro řadovou pěchotu. 1.prapor dostal 17.ledna rozkaz vyrazit z Amiens do Champagne. Bubeníci a pištci přišli k pluku z dorosteneckého regimentu Pupiles.
Císař zvítězil všude, kde byla Garda nasazena, nicméně ta při tom čelila neustálé přesile a ztráty začaly být neúnosné a nenahraditelné. Při první restauraci byla Mladá Garda rozpuštěna. Důstojníci i mužstvo byli rozděleni a bylo jich použito ke zformování pluků lehké pěchoty Regiment du Roi a du Reine. Další pluky Mladé Gardy posloužily jako zdroj lidského materiálu pro nové pěší pluky-například 2.prapor 4er Tirailleurs byl přiřazen ke 3.praporu 131.pluku řadové pěchoty a společně tak utvořily nově aktivovaný 22.pluk řadové pěchoty. Pluk 1er Tirailleur byl, stejně jako následujících sedm pluků narychlo obnoven 28.března 1815, organizace jednotek byla potvrzena 11.dubna. Nové pluky byly zformovány ve spěchu a nikoli bez problémů. Napoleon poznamenal, že „pluky Mladé Gardy jsou velmi slabé a mají jen málo možností jak si obstarat posily, nabírat dobrovolníky a lákat staré vojáky...bijte na bubny, mávejte vlajkami, udělejte cokoli, abyste pozvedli nadšení“. Síla nově obnovených pluků Tirailleur byla následující:
1er Regiment byl znovu zformován ve Coubervoie. Hned, jak byl sestaven z bývalých Tirailleurů základ pluku, byl odeslán do Rueilu, kde byli jmenováni důstojníci a poddůstojníci. 16. května vytvořily pluky 1er Tirailleur a 1er Voltigeur 1.divizi Mladé Gardy pod velením generála Chartranda. Ta byla, spolu se třemi bateriemi dělostřelectva, čtyřmi polními nemocnicemi, řemeslníky a chirurgy umístěna v Compiegne. Pluk 1er Tirailleur byl dobře a kompletně oblečen a vystrojen uniformami a výstrojí řadové pěchoty a sestával z 1000 mužů pod velením plukovníka Trappiera. Počátkem června se pluk připojil k Severní armádě.
Pluk bojoval u Ligny a Waterloo, kde hrdě držel Plancenoit proti narůstajícímu přílivu pruské pěchoty. 24.června sestávaly pluky 1er Tirailleur a 1er Tirailleur dohromady jen z 1100 mužů. 1er Regiment des Tirailleurs de la Garde Imperiale byl generály Meunierem a Guyem rozpuštěn v září 1815.


Paul Dawson

Přeložil Pavel Kmoch, použito se souhlasem autora a se souhlasem Napoleon Series: www.napoleon-series.org