Tirailleurs de la Garde Imperiale: 1809 - 1815 - ÚVOD



„Ve válce mám větší prospěch z Fusilieurů a Conscripts, než z Grenadierů a Chasseurů“

Ke konci roku 1808 se Napoleonova Grande Armee vrátila ze Španělska. Císař byl ve spořivé náladě a přesto potřeboval nějaký způsob, jak by armádu pro odvedence zatraktivnil, protože problémy ve Španělsku neustávaly a válka s Rakouskem byla očividně na spadnutí. Napoleonova ekonomická úsporná opatření roku 1808 přinesla rozpuštění „extrémně drahých“ druhých pluků Grenadiers a Chasseurs-á-Pied de la Garde, a zrození Mladé Gardy. Z tohoto titulu 16.ledna následujícího roku, tedy 1809 byl kádr 2eme Grenadiers transformován do nově vznikajícího pluku Grenadier-Conscrits, který byl záhy přejmenován na Tirailleur-Grenadiers. Mužstvo tvořili nejlepší odvedenci toho roku. Pluk byl přiřazen ke Grenadiers-á-Pied a byl vystrojen jako lehká pěchota. Tento nový pluk byl tvořen dvěma prapory po šesti rotách, v každé z nichž bylo po dvě stě mužích a velel mu major, jenž měl pod sebou dva Chef-de-Bataillon. Každé z rot velel kapitán - všichni tito důstojníci přišli z 2eme Grenadier-á-Pied a byl jim ponechán status příslušníků Staré Gardy, uniformy i plat. Podporučíci přišli z válečné školy v Saint-Cyru.
Na jaře 1809 byl Napoleon ještě stále ve spořivé náladě. To, že pluk stál nakonec o půl milionu franků méně, než běžný pluk řadový vedlo ke konečnému potvrzení stavby těchto nových pluků. Proto 29.března Napoleon přikázal zformovat dva další pluky, první z nichž měl nést název Grenadiers-Conscrits, druhý Tirailleur-Chasseur. Brzy nato, 31.března vznikl druhý pluk Grenadiers-Conscrits a dva pluky Chasseurs-Conscrits. Další dva pluky byly zformovány 25.dubna - jednalo se o 2. pluk Tirailleur-Grenadiers a 2.pluk Tirailleur-Chasseurs. Tyto pluky byly zformovány spěšně kvůli válce s Rakouskem, ale díky tomuto spěchu se jí nebyly schopny zúčastnit. Byly vedeny majorem a složeny ze dvou praporů, každého po šesti (později po čtyřech) rotách po 200 mužích - stav každého z pluků byl tedy celkem 1600 vojáků. Polovina vojáků se měla rekrutovat z odvedenců Gardy, druhá polovina pak z odvedenců záloh pro rok 1810. Majoři a velitelé praporů měli pocházet z důstojnického sboru Grenadierů nebo Chasseurů Gardy, velitelé rot - kapitáni pak z pluku Fusiliers. Všem byl ponechán původní, tedy vyšší status, uniformy a plat. Podporučíci přišli opět z vojenské akademie v Saint-Cyru (dva na rotu). U každého praporu jeden z nich plnil funkci adjutanta. Z dokumentů vyplývá, že u těchto pluků nebyli žádní poručíci, ale jak bylo uvedeno výše, jen dva podporučíci v každé rotě. Z nich měl být po dvou letech služby a po účasti na tažení vybrán pro post poručíka ten lepší. Gardové pluky Fusilier-Grenadiers a Chasseurs měly dodat poddůstojníky a desátníky: seržant-majora, 4 seržanty, jednoho furýra a 8 desátníků na jednu rotu, a navíc dva poddůstojníky-adjutanty pro velitelství praporu. Celkem přešlo z pluku Fusilier-Grenadiers 450 mužů. Rekruti přišli z řadových odvedenců roku 1809 a zálohy odvedenců 1810 a po dvou letech služby se mohli ucházet o službu u pluku Fusiliers; po dalších čtyřech letech mohli postoupit k plukům Grenadiers a Chasseurs-á-Pied. Pluk Fusiliers dodal rovněž důstojníky pro štáb pluku, pro funkce Capitaine-Adjutant-Major, Officier Payeur a Lieutnent-Adjutant-Major.
Třebaže výnosy, přikazující založení pluků Conscrits-Chasseurs byly vydány 29., resp. 31. března, tyto pluky vznikly až 21. dubna.
Kádr těchto odvedeneckých pluků, především vyšší důstojníci, kteří přišli z 2.pluků Grenadiers a Chasseurs-á-Pied nebyl nijak nadšen z toho, že je součástí „odvedenecké“ jednotky. Vozy jednoho z pluků tak byly označeny „Garde Imperiale, Regiment des Grenadiers“ hrdými písmeny o výšce dvou stop, pod nimiž se téměř ztrácela miniaturní písmena „CTS“, zkratka pro Conscrits - odvedenci. To bylo zdrojem náramné legrace pro zbytek armády, především pro další pluky Gardy, které tento pluk přezdívaly „CTS“. Pluk z toho nebyl nijak potěšen a výsledkem bylo několik soubojů.
Grenadiers a Chasseurs-Conscrits nebyli zformováni včas, aby se mohli zúčastnit bitev u Wagramu a Aspern-Eslingu. Na nový rok 1810 byly tyto pluky poslány do Španělska. Předtím, než se do Španělsky vydaly bylo jejich mužstvo vycvičeno ve velmi moderním duchu, který se snažil vysvětlovat vztah Španělů k věcem, jako je náboženství nebo ženy. Zvláštní péče byla věnována tomu, vysvětlit to mužům z Holandska, Itálie nebo Německa. Poddůstojnický sbor stále ještě nelibě nesl, že byl zařazen do „odvedenecké“ jednotky, a ne vždy dával mužstvu ten správný příklad. Služební kniha pluku dokladuje, že jeho příslušníci byli trestáni téměř stejně často, jako mužstvo.
Podplukovník, velící nově zřízenému pluku 2eme Regiment des Chasseurs-Conscrit, Pierre-Francois Vrigny hlídal podvodné a kořistnické kšeftíky svých poddůstojníků bystrým okem. Jeden furýr, čerstvě přeřazený z 2eme Chasseurs-á-Pied byl přistižen, že vydává své rotě jenom část její dávky masa. Rychle se z něj stal opět vojín a byl donucen tábořit osm dní venku za kasárnami. Jeho nadřízený, čerstvý podporučík, absolvent Saint-Cyru, který měl příděly kontrolovat byl potrestán čtyřmi dny vězení na strážnici a musel zaplatit za maso, které jeho rota nedostala.
Než Mladá Garda vyrazila v říjnu 1809 do Španělska, zřídil Napoleon tři baterie Artilerie-Conscrit. Každá z nich měla 6 šestiliberních děl a jako celek spadaly pod Gardové dělostřelectvo. Baterie č.7 byla přidělena k plukům Grenadiers a Chasseur Conscrits, č.8 k Tirailleur Grenadiers a Chasseurs a č.9 k Fusilier Grenadiers a Chasseurs. Každý pluk tak měl tři děla. Tím, že k těmto novým jednotkám přidělil plukovní dělostřelectvo se Napoleon snažil jednak zvýšit jejich efektivitu v poli, jednak podpořit morálku většinou nezkušených odvedenců, kteří tyto jednotky tvořili. Tento systém plukovního a praporního dělostřelectva skončil po dubnu 1813, kdy se baterie navrátily do lůna Artillerie de la Garde a byly označeny jako Mladá Garda.
Mladá Garda se zásadně rozrostla v r.1811. Nejprve byly rozkazem ze dne 30.prosince 1810 zkráceny názvy pluků Tirailleur-Grenadiers na Tirailleurs a Tirailleur-Chasseurs na Voltigeurs. 10.února 1811 se pluky Conscrits změnily na 3. a 4. pluky Tirailleurs a Voltigeurs. Každý sbor se dále rozrostl 11.března o páté pluky, a 28.srpna v Bruselu o pluky šesté. Kádry těchto jednotek pocházely dílem z řadových pluků, dílem z Fontainebleau a dílem z Vélites de Turin. 7.pluk Tirailleurs byl zformován 17.ledna 1813 z pluku Pupilles. Z Gardes National de la Garde se stal 7. pluk Voltigeurs. Pluky č.8 vznikly 28 března, následovány 9.,10.,11.,12. a 13. pluky 6.dubna 1813. Kádr i mužstvo 14.,15. a 16. pluků Tirailleurs a Voltigeurs, vzniklých dne 11.ledna 1814 tvořili příslušníci Španělské Královské Gardy. 17.a 18. pluk Voltigeurs byl zformován 21.ledna 1814.
Pluky Tirailleurs a Voltigeurs tvořily spolu s pluky Flankers většinu francouzské pěchoty v taženích let 1813-14 a nesly na svých bedrech tíhu většiny bojů. Tyto později zformované pluky byly vystrojeny a organizovány císařským rozkazem z 8.dubna 1813, který stanovil, že pluky mají být organizovány a vystrojeny jako běžný řadový pluk, ale mají status Mladé Gardy. Tím, že založil velké množství jednotek Mladé Gardy a zařazoval do nich rekruty přímo od odvodu s minimálními požadavky na jejich kvality se Napoleon snažil minimalizovat problémy s dezercí. Uvědomil si, že když nováčkům dá nálepku Gardy a dá jim na vědomí všeobecně známé definice toho, kým příslušník Gardy je a jak se příslušník Gardy chová, mohl by tyto potencionálně neposlušné rekruty udržet v řadách armády. Napoleonova zoufalá potřeba vojáků během roku 1814 ho dovedla až k prostituování prestiže a elitního statutu Gardy prostě proto, aby dostal do armády kohokoli, kdo byl schopen unést pušku.


Paul Dawson

Přeložil Pavel Kmoch, použito se souhlasem autora a se souhlasem Napoleon Series: www.napoleon-series.org