Lipsko 2010



Letošní "Lipsko" pro mne kupodivu nezačalo stresem z hledání výstroje jako minulý rok, protože jsem měl všechno pěkně od minulého ročníku nachystané, a to doslova B-). Letos to pro mne začalo čištěním a opravováním výstroje, puška naštěstí byla vyčištěná. Z bot, ano, z těch co se buď rozpadají, nebo mě v nich bolí noha, jsem oškrábal a následně i omyl loňské bláto a slámu a s vidinou víkendu prožitého v louži jsem je pořádně nakrémoval. Na uniformu jsem přišil několik knoflíků a nebylo jich málo, ale i tak nezbylo na jeden pro každou spinku. A teď už jenom domluvit s kým, kdy a odkud vyrazit. Nasockoval jsem se nakonec k Obelixovi do "autobusu", sraz jsme měli nějak po osmé u Milana, kde měly holky tradiční dámskou jízdu.
Asi nikoho nepřekvapí, že jsme vyjížděli o nějaký ten čas později, přijel jsem pozdě, ale nevypadalo to, že by to někomu extra vadilo. Naskládali jsme moje věci do auta k těm, co tam měl Obelix, Milan, Kóža a Bagr, stočil jsem se do klubíčka v nejzazším koutě mikrobusu a Obelix prásknul do koní...
Celou cestu jsme se snažili my vzadu jedoucí komunikovat s těmi vepředu, abychom jim zpříjemnili cestu, ale Obelix s Milanem dělali že nás neslyší B-).

Do Lipska jsme dojeli jako jedni z prvních, ještě než jsme stačili projet Markleeberskou bránou, začalo jemně mrholit, no jasně, jak jinak...
Bez velkého otálení jsme se pustili do stavby stanů a přístřešku, nošení a rozprostírání slámy pod ležení, skládání lavic a stolů a tak dále a tak dále, prostě jsme ten svůj ansámbl rozhodili do prostoru a snažili jsme se vytvořit dobový tábor, respektive jeho část...
Poté co se všichni ubytovali, jsme se sešli u stolů pod přístřeškem, kde se jedlo, pilo, klábosilo, balili jsme náboje na zítřejší den (až nám došly papíry B-), vymýšleli jsme, jak se vyhnout budíčku, ale zároveň nepřijít o snídani a tak nějak jsme táborově žili až do nočních hodin...

Noc ve stanu byla příjemná, ačkoliv vytrvale, ne sice moc, ale víceméně bez přestávky, pršelo, nebo možná právě proto, spalo se parádně.

Ráno jsem vstal a celkem bez problémů jsem se oživil a dokonce jsem se i dostavil v použitelném stavu na snídani, dodržel jsem svůj vychytralý plán z předchozího večera a kromě mokrých bot a spinek jsem si nesundal téměř nic, takže jsem ráno byl připraven mezi prvními B-).
Snídaně na zámku byla luxusní jako vždy, čeho se nám nedostávalo, to jsme zabavili Polákům B-).

Dopoledne jsme vyrazili v koloně k nedalekému pomníku a cestou zpět proběhly i celkem příjemné potyčky a bojůvky, naši kluci a holky si to očividně užívali a já, ačkoliv na pro mně nezvyklé pozici, také. Po zkušenostech z minulého roku, kdy se mi podařilo vystřelit snad 3x jsem byl jak v Jiříkově vidění z toho, jak ty kvéry parádně šlapaly, aspoň ta moje teda jela jako stroj...

Po obědě jsme se zformovali k odpolední bitvě, přiřadili se k nám "Hradečáci" coby druhá sekce a já se stal jejich pivotem, no radši bych byl na svém starém místě s našima, ale což, válka je holt chaotický podnik...
Bitva byla svižná, louže nikde, byla tu dokonce i dekorace v podobě nějakých staveb, které jsme ovšem nesměli zničit, škoda…. Měli jsme celkem volnou ruku v manévrování, čehož Pafka hbitě využil a dost jsme si zablbli. Vzpomněl jsem si teď na jeden vtipný okamžik, kdy před naši jednotku přihopkal nějaký maršálek, bo kýho čerta, mával rukama a hůlkou, něco řval a snažil se ovládnout svou mocí naši kolonu. Pafka se samozřejmě nenechal zahanbit a poslal nás úplně jiným směrem než onen mužíček požadoval, čímž skončila tomu pánovi neslavná kariéra samozvaného velitele Mladé Gardy B-). Z mého pohledu musím říct, že bitva byla celkem slušnej mazec, střílelo se fakt hodně, až mi těsně před koncem došly náboje, fakt to bylo pěkný. Ztratil jsem v tom zápalu jehlu a prachovnici...
Po ukončení bitvy a defilírce jednotek jsme se přesunuli na tradiční tržiště, kde jsme očekávali mnoho stánků s dobovými proprietami, ale bohužel, nic takového tu letos nebylo. No aspoň jsme ušetřili. Dali jsme si pivo a vyrazili zpět do tábora. Cestou jsme potkali nějaké Prusy, kteří nás informovali o tom, že jeden náš kamarád leží kdesi nedaleko ve škarpě ve stavu tomu odpovídajícím, bylo nám hned jasné o koho jde, on Nezmar začal odumírat už během bitvy a těsně po jejím konci už ho vedli, aby neupadnul.
Cestou do tábora jsme se ještě stavili na bitevním poli a od místa, kde jsem si myslel, že jsem ztracené nářadí naposledy měl, jsme postupovali systematicky v rojnici tří mužů (tímto děkuji Bagrovi a Kóžovi za pomoc při hledání) a syna, teda nářadí, jsme našli, popravdě Kóža ho našel. V tomhle okamžiku už jsem byl vrcholně spokojenej...

Večer jsme zašli na klobásu a pivo, skoukli jsme představení jedné kapely, nevim jestli byla dechová, nebo vojenská nebo jaká, bylo tam dost holek a malejch kluků, ale prostě hráli parádně. Poté jsme zasedli ke stolům pod přístřešek a věnovali jsme se dobovému životu. Zase se kecalo, jedlo (díky Natálko za super jídlo, jak k obědu, tak k večeři) a pilo, o to radostněji, že nám Pafka slíbil, že letos na zítřejší stafáž na mohyle kašlem a jedem domu.

Noc zase pohodovka, ráno za deště sbalit mokré stany, stoly, přístřešek a všechno to harampádí a hurá domů. Jen co jsme sedli do auta, přestalo pršet a vylezlo sluníčko! Cestou domů jsme se ještě zastavili v Drážďanech, prošli jsme si nádherné centrum i nábřeží, prohlédli jsme si nově postavený Frauenkirche, dali si výbornou zmrzku a samozřejmě buřta a poté už jen cesta domů.

Bylo to jako vždy príma, Lipsko mam rád. A boty už mám vyčištěný ! B-)


Martin Fabian - M a r c e l


foto: k dispozici ve fotogalerii