Lipsko 2009

Tak jako loni, vyrazila skvadra KVH Gardekorps poctít svojí účastí bitvu u Lipska, což letos korespondovalo s 200 lety od založení našeho regimentu - Mladé gardy.
Letos měla akce ještě pikantnější příchuť díky fakt super počasí, neboť od pondělka pršelo, pak i sněžilo a vůbec nám to prostě letos nepřálo.
Po klasických odjezdových zmatcích (mě nejelo auto) jsme se sešli na Střelnici ve 20.00 a po krátkém zdržení se už kolona tří aut vydala na dlouhou cestu směr Liepzig. Na hraničním přechodu Petrovice nás čekal malý šok v podobě závějí sněhu, mlhy a hustého dešťosněžení, ale s ubývající nadmořskou výškou už jen pršelo a jak jsme zjistili na jedné zastávce, zima byla jak cip. No nicméně Lipsko se blížilo a kupodivu asi díky Tomově navigaci a Pavkově itineráři jsme letos neabsolvovali okružní jízdu městem, ale krátce po půlnoci zakotvili v Markleebergu na zámecké zahradě. Zde už čekali kamarádi, co mohli odjet z Prahy dříve a dokonce přestalo pršet. Tím pádem došlo k rychlé stavbě stanů a přístřešku, lehké konzumaci rumu, zejména řidiči si rádi dali po loku a v půl třetí jsem se odebral do hajan. Moje obavy ze zimy byli liché, 20 cm slámy, dva spacáky a karimatka mě zajistili komfort a klidný spánek.

Ráno po luxusní snídani následovalo převlečení do uniforem, balení kartuší a rychlé cvičení s hradečákama. Počasí bylo tak nějak všelijak, chvíli déšť, chvíli i slunce. Holky, Mája s Natálií, pro nás k obědu uchystali česnečku, která zahřála vychladlé žaludky gardistů, a tak jsme na bitvu nastupovali spokojeni i přes všudypřítomný déšť a vlhko.

Na bojišti nás překvapil malý počet nepřátel a to jsme měli slavně prohrát. Bitva se za deště rozhořívala pomalu, ale postupem času nabírala na dynamice a jedna bodáková zteč střídala druhou. V jednu chvíli jsme jen náznakem útoku zahnali ruskou pěchotu na panický útěk. Škoda, že letos chyběla kavalerie, koně jsou vždy zajímavým zpestřením bitvy. Nakonec se nás Spojencům povedlo po úporné snaze zahnat do kulis baráku, kde jsme se úspěšně bránili až do naší „kapitulace“. Pak následovalo defilé před diváky a návštěva dobového, letos velice velice chudého trhu. Já osobně jsem dal přednost návratu do tábora a zutí promočených bot. Nafasovali jsme večeři, obligátní eintopf s buřtem, zatopili v ohništi a rozjeli zábavu, která vzdor vlezlé zimě trvala u někoho až do rána, u mě asi do půl jedný, koneckonců v neděli jsem ještě musel dovézt kluky do Prahy. K půlnoci jsme ještě lehce oslavili ony zmíněné plukovní narozeniny a zavzpomínali na naše dávné spolubojovníky.

Nedělní ráno bylo opět mrazivé. Po jídle jsem se už převlékl do civilu, ale ouha, zase hupky šupky do uniformy a odjezd na monumentální památník. Tam nás čekala jakási mše za padlé a mě s Nézou kladení věnečku, což jsme zvládli naprosto perfektně a Němci jen čučeli. Teplo uvnitř a únava dělali své, a tak vojsko navzdory zpěvu chorálu postupně v chodbách usínalo. V rychlosti jsme si ještě prohlédli muzeum bitvy s krásným dioramatem a pak už nás čekal přesun do Prahy. Tentokrát se to obešlo bez malérů a k sedmé večerní jsem už seděl doma a čistil flintu a výstroj.
Akce se myslím velice povedla, díky vedení klubu, které zorganizovalo pivo a Milan P. jídlo. Jen by to chtělo se líp domluvit (to znamená přijít na schůzi anebo zavolat), kolik nás jede, aby nejela auta poloprázdná, zbytečně nám to ty zájezdy prodražuje. Ale jinak jsme spokojení ne? Tak doufám, že na Slavkově bude účast stejně hojná…


Tomáš Dimitrov - Condor, 1er Regt.des Tirailleurs de la Garde Imperiale


foto: k dispozici ve fotogalerii