Lipsko – můj návrat po 10 letech

Když jsem se někdy v polovině září zeptal kolegů v kanceláři (Telinvest nyní ovládl Gardekorps), jestli pojedeme na bitvu u Lipska, setkal jsem se s docela nadšeným ohlasem. Původní idea byla, že pojedeme jen my čtyři (Lebros,Tomáš, Aleš a já), ale nakonec se z výletu stala docela hezká masová akce našeho klubu. No zkrátka v pátek 17.10. se nás na Střelnici sešlo asi tak 15 chlapů a jedna Vlasta. S obvyklým zpožděním jsme naskákali do aut a kolona vyrazila směr Bundesrepublik Deutschland. Po cestě jsme absolvovali několik zastávek a přímo v Lipsku několik kilometrů bloudění. Ale naštěstí cca v 24.00 jsme vjeli do zámeckého parku hraběte Gerlacha. Stavět stany v noci je žůžo, stejně tak přístřešek, nicméně v jednu ráno jsem se napil piva a upadl na slámu do bezvědomí. Můj spolunocležník Aleš dokonce tvrdil, že jsem ani nechrápal.
Ráno jsem se probudil jak rybička (leklá), odpotácel jsem se do jídelny, kde byla už připravená snídaně. Po ní se naše banda ustrojila do všech těch prapodivných kosmodisků, co obnáší napoleonská uniforma, a vyrazila se secvičit společně s Hradečáky. Pak už následoval polední Eintopf a čekání, které jsme si krátili balením kartuší a vyhazováním Rusistů z našeho přístřešku (docela jsou oráchlý ne?) Stále byl čas a najednou jakýsi prcek začal (zde docela sedí přísloví: čím víc prcek, tím víc generál…), že hned rychle nástup atd. Nastoupili jsme, jako obvykle ½ h čekali a pak se přesunuli na bojiště. Třebaže historie káže jinak, my jako Mladá Garda, která tehdy čítala 29000 mužů a byla celou bitvu v ohni a i dnes jsme byli jednou z nejpočetnějších jednotek,jsme tvořili jakousi zálohu.
No zkrátka, zatímco se o louku dál bojovalo, my jsme postávali a čekali. Občas se náš malý miniNapoleon splašil a posunul nás o 10 m vpřed a zase se čekalo. Čekání jsme si zkrátili „rozinkou mocnou“ a dali ochutnat i miniNapoleonovi. (Mělo nás to napadnout dřív!!!). Zase jsme se posunuli, zase čekali. No a najednou zmatek a hrrr na ně. Náš miniN. s náma hrál chvíli tetris, až nás našteloval do jakési pozice, která lahodila i oku generálního štábu. (Zde chci podotknout, že manévry pražské a hradecké sekce byly naprosto bezvadné.) Na miniN. se už začali projevovat účinky mocné rozinky a jeho povely zněly stále podivněji. Vybouchali jsme spoustu ran a přišel čas na bodákové útoky. Ty byly jako vždy v EU striktně zakázány, ale my jsme Gardekorps, ne?! A tak jsme se na ně vrhli. Pravda, na tvářích protivníků jsme viděli docela úlek a zděšení a miniN. zřejmě v tu chvíli přišel o plukovnické epolety, ale nakonec jsme se v tom docela vyžívali. Náš malý plukovník našel v bodákách zalíbení a dokonce nám nařídil zaútočit bajonety i na nepřátelskou kavalérii (pochopitelně jsme ho ignorovali). A najednou konec zvonec. Trochu jsem z toho byl překvapený, ale co, každá akce nemůže být Slavkov nebo Hradec ne? Po bitvě jsme vyrazili na procházku na jakési tržiště (no nic moc, látky mě nezajímají, ale alespoň jsem koupil něco rodině) a pak jsme pomalu odpajdali do lágru. Vyčistil jsem sebe (trochu) a halúzku (tu fest) a pomalu se hlásil hlad. Ve frontě na bílého buřta v housce jsme s obdivem sledoval kapelu, co vyhrávala na nádvoří (bohužel si nepamatuju ty německý názvy) a klobouk dolů před Martou, co pískala s nima! No a pak už začal obvyklý večer…Spát jsem šel navzdory všem předsevzetím asi v jednu. Noc jsem zpestřoval svým spolunocležníkům děsivým chrápáním a ráno jsem se pokusil o autoexhumaci. Děs. Měl jsem dvě hlavy, tu větší uvnitř té menší a chtělo se mě umřít, přinejmenším spát a nejít na nějakou mohylu, ale Tomáš mě „poradil“, že trocha pohybu mě dá dohromady. No bylo to vyhánění Ďábla Belzebubem. Pochod, ačkoliv mohyla byla tak 15 minut od tábora, vedl skoro okolo celého Lipska a já vůl si ještě půjčil Obelixovu flintu, která byla těžší a těžší. Naštěstí nám pochod zpestřovala asi 100 členná kapela, hráli fakt skvěle! Nakonec po dvouhodinovém courání jsme konečně dorazili k mohyle. Fakt je, že jen ji vidět je monstrózní zážitek. (Jde o Volkerschlachtdenkmal - Památník Bitvy národů a dostat se dovnitř je ještě monstróznější zážitek. – pozn. editora.) Užili jsme si projevů v němčině a pak už hurá do autobusů a do tábora. V docela slušném tempu jsme sbalili tábor (byli jsme tam poslední) a okolo půl třetí vyjela naše kolona na cestu. Teda kolona, Pavka nám zmizel už v Lipsku a jeli jsme jen já a Lebros. Cesta do Čech proběhla bez problémů a na teplické dálnici jsme se s Martinem po domluvě rozdělili. (Co se mu stalo cestou domů asi už všichni víte, ne?). V sedm už jsem působil ekologickou havárii v koupelně doma. Třebaže bitva ve mně zanechala trochu smíšený dojem, určitě se příští rok výletu do Lipska zase účastním.

Tomáš Dimitrov - Condor, 1er Regt.des Tirailleurs de la Garde Imperiale


foto: k dispozici ve fotogalerii