Bulletin No. 4

Au quartier général, le 4.decembre 1806.

Boje o pevnost Špilberk ve městě Brně tvořily předehru událostem svrchovaně důležitým. Přesvědčily obyvatele Brna o šlechetnosti naší armády, o její plné disciplinovanosti a udatnosti. Když okovaná bota granátníka císařské gardy dopadla na dláždění historického města, mnozí civilisté v bázni ustupovali vyrovnaným šikům císařské armády. A což teprve když nepřítel bránil pevnost Špilberk. Nic nemohlo statečné zastavit. Po hodině litých bojů pevnost padla. Plukovník Vystrčil hrdě vjel na svém koni na druhé nádvoří hradu, aby zde převzal klíče od tohoto města. Výkupným potom se stalo několik sudů svařeného vína, o které se naši stateční vojáci podělili s poraženým nepřítelem. A nejen na Špilberku se bojovalo. V Jiříkovicích zaplály ohně za přítomnosti udatného 18eme, v Křenovicích se zase uctila památka padlých spolu s 30eme a 57eme. Brno tak dobývali garnátníci 1er Pluku Gardových granátníků, spolu s 8eme, 5eme, 6eme a celou sestavu doplňovali spojenci z 2. pluku Varšavského velkovévodství. Všichni byli podporováni jízdou 5eme Kopiníků. Ti všichni se zasloužili o dobrý úvod celého tažení.

V brzkých ranních hodinách, vyšlo legendární slunce. Jen pár vyvolených mohlo tento úžasný úkaz pozorovat. Paprsky byla posvěcena první Čestná legie, třeskly sklenice šampaňského, zaznělo « Vive l’empereur ». Mocná armáda se probouzela do dne vítězství.

V dopoledních hodinách již naše pluky stály nastoupené ve výchozích pozicích v obci Podolí. Nepřítel se však překvapivě nepostavil na odpor. Naopak se velmi rychle stahoval do obce Tvarožná. Tam bylo také bitevní pole.

Bitva začla ve 13.00 místního času. Mohutným útokem ruských kolon na opevněná stavení v dolní části bojiště. Statečným obráncům brigády Merle velel poručík Balcárek. Postavení držel spolu s plukem voltižérů mladé gardy, doplněn mohutným dělostřelectvem 7éme a pluky polských spojenců. Marně se snažili nepřátelé dobýt tyto pozice. Bojovalo se o každý strom. O každé stavení. O každý metr země. Hrstku obránců zalévala jedna ruská vlna za vlnou. Ruské hordy povzbuzované svým mohutným « Uráá » se snažily stůj co stůj tyto pozice dobýt. Když už to vypadalo opravdu zle, když už docházela munice i síly, obevil se na návrší kopce velitel francouzké armády plukovník Vystrčil. A za ním v jednom šiku brigáda Thiébault.
Mohutný úder srazil spojence dolů z „Prateckých výšin“. Jaké bylo jejich překvapení. V mnohých plucích zavládl zmatek. Dělostřelectvo pálilo do vlastních. Jízda se promíchala s pěchotou. Velitel spojenců musel vynaložit veliké úsilí aby situaci zvládl. Nic mu to ale nebylo platné. Naši stateční mohutnými údery vytlačovali dál nepřítele dolů z kopců. Napravo řadový batalion poručíka Jean Taziena Dvořáka, ve středu mohutné dělostřelectvo seržanta Pařízka a nalevo gardový batalion kapitána Samka doplněný o 22eme a 2. pluk fyzilírů Varšavského velkovévodství.
Nepřítel vrhal do protiútoků vše co měl k dispozici ve snaze zvrátit pro něj nepříznivý stav. Nic už však nemohlo zabránit jeho porážce. Naše pluky beze zbytku potvrdili převahu ve výcviku nad nepřítelem. I když jeho jezdectvo mělo několika násobnou převahu, vrhala se naše jízda všude tam kde to bylo třeba. Stateční muži. Statečný poručík Glajza-Lasalle. Ve večerních hodinách se štěstěna obrátila k nepříteli definitivně zády. Totální porážka. Totální zmar. Naše vítězství bylo absolutní. Tam na slavkovských polích skončily naděje dvou císařů. Rakouského a Ruského. Tam zasvítilo slunce Jeho Veličenstvu císaři Francouzů a králi Itálie.
Večer byla obsazena jednotlivá města a obce a naši i spojenečtí vojáci se oddávali zaslouženému odpočinku.
Ráno se všichni vydali na místo piety. Cestou došlo k několika střetům se zbytky spojeneckých vojsk, ale nic nemohlo již ohrozit naše statečné. Pod mohutnou siluetou mohyly na Prateckém návrší potom vyslechla vojska modlitbu za padlé.

Na závěr byl předán rotní prapor Střední Gardě. Dále byli povýšeni Tito vojáci:

Vladimír Zarboch do hodnosti kapitána Radek Kuda do hodnosti kaprála Jan Skoupý byl jmenován kanonýrem 1 třídy

Dále byla věnována pamětní medaile u příležitosti 200letého výročí bitvy vojákovi 8eme Václavovi Řehovi. Byl to on, kdo po boku Pierra Brassina jako první v uniformě francouzského granátníka vystoupal na tento kopec.

„Dnešním dnem je založena Čestná legie Středoevropské napoleonské společnosti. Členy legie jsou všichni vojáci, kteří dostali čestné zbraně. Členy legie C.E.N.S. mohou být jmenováni vojáci a občané, kteří mimořádným způsobem podporují činnost společnosti, přispívají svým uměním, talentem a ctnostmi ke kvalitě, bezpečnosti a propagaci našich aktivit.“

Těmito slovy zahájil plukovník Vystrčil slavnostní ceremonii udělování hvězd čestné legie C.E.N.S. Načež připnul hvězdu důstojníka Čestné legie C.E.N.S. na uniformu k. k. Obersta a vrchního velitele spojenecké armády Libora Fojtů, který se tak stal šéfem 2. kohorty této legie, a dále třem nositelům čestných zbraní, seržantu Pařízkovi (čestná puška), fyzilíru Sklenářovi (čestná puška) a seržantu Rozsypalovi (čestný granát). Nově byli vyznamenáni seržant Vágner od 8. řadového pluku a voltižér Nowak od 18. řadového pluku.

Petr Vagner za dlouhodobý aktivní přístup, dobovost a poctivost přípravy
Jiří Nowak za budování a udržování webu, za pomoc při výcviku a budování nových jednotek

Čestná legie C.E.N.S. má tedy dvě kohorty. 1. kohortě velí Ivan Vystrčil a je určena pro nositele francouzských a jim spojeneckých uniforem. 2. kohorta je určena pro spojenecké (nepřátelské) vojáky.

Není třeba více hovořit o naší armádě. Statečné a secvičené jsou naše pluky. Je na nich vidět množství času věnovaných výcviku. Je však třeba nepolevit. Je třeba dále se zlepšovat. A je třeba si neustále uvědomovat, proč to vlastně děláme. Zde platí závěrečná slova Ivana Vystrčila z nedělního setkání.

„Jsme si vědomi toho, že chlapi pochovaní nejen pod mohylou, ale v mnoha hromadných hrobech celé Evropy do té války nechtěli a už vůbec v ní nechtěli umřít. Tím že nosíme jejich uniformy, tím že „oživujeme“ jejich dobu, připomínáme slavné činy a bitvy, prokazujeme jim úctu. Úctu nezapomnění..“