Ringo se žení, aneb letní Slavkov ve Tvarožné.

Na víkend 13. až 14.8.2005 si kamarád Ringo naplánoval svatbu. Protože je to člověk společenský, tento svůj záměr prozradil svým kamarádům, s tím, že jsou zváni a ať klidně s sebou vezmou nějaké další známé. Když se mu hlásil zhruba dvoustý člověk, že teda taky přijede, došlo Ringovi, že někde udělal chybu a že zorganizovat tak velkou veselku bude patrně nad jeho síly... Na svůj trpký osud si postěžoval svým známým, shodou okolností členům CENS (To je takový neformální kulturně turistický spolek pořádající poznávající zájezdy po Evropě. Jeho členové se vyznačují prudší povahou a proto na každém výletě propukne nějaká strkanice. Občas se hádají. Jinak se ale mají rádi.) Ti si prohlédli seznam, zjistili, že každý někoho z přihlášených zná, a že téměř všichni jsou členy téhož kulturně turistického spolku. V návalu dobročinnosti Ringovi slíbili, že mu s organizací rádi vypomůžou a připraví mu veselku, jakou si bude dlouho pamatovat. Šťastný nastávající ženich si nepovšiml skrytého dvojsmyslu a nadšen tím, že se zbaví těžkého břemene souhlasil.
Ustanovený organizační výbor vzal věc pevně do svých rukou. Všem pozvaným zaslal přesné instrukce týkající se místa, času, kam se mají dostavit. Aby se svatebčané nepletli s prostým lidem, a aby snad někdo nepřišel nevhodně oblečen, byl vydán i poměrně přísný „DRESS CODEX“ – oděv účastníka měl sestávat z modrého, bílého či zeleného saka, k tomu barevně přiměřených kalhot a povinné pokrývky hlavy – předepsán byl klobouk, medvědice, přílba nebo čáka, pro neformální část programu byla tolerována i čepice. U všech oděvních součástek bylo naznačeno, jaký vzhled a kombinace bude považován za vyhovující. Dále byly předepsány i povinné doplňky – některé pro svatebčany dost neobvyklé – tedy torna na výslužku, puška – nejlépe křesadlová předovka opatřená navíc bodákem (patrně na obranu před nepřátelským okolím) se zásobou munice v patrontašce, volitelný doplněk byla šavle, uzavřenější skupinky si mohly vzít i dělo. Jelikož všichni místní hoteliéři po vyslechnutí parlamentářů buď brunátněli a chápali se různých chladných a střelných zbraní, nebo rozrušením upadali do nebezpečného komatu, bylo rozhodnuto, že svatebčané budou ubytováni ve stanech v parčíku zámku ve Slavkově, jehož správce předběžně souhlasil. Pak si to ale nějak rozmyslel. Lapálii vyřešil až člen CENS František Kopecký, který jednak připomněl, že je z titulu své funkce (starosta) oprávněn vést právoplatný svatební obřad, a dále poukázal na to, že ve své obci požívá přirozené autority, takže... Přípravný výbor byl tedy o něj urychleně doplněn, a po té, co si proti jeho návrhům netrouflo v obci Tvarožná protestovat ani zastupitelstvo, ani majitelé vyhlédnutých pozemků, byly rozeslány upravené instrukce a nezbývalo nic jiného, než se začít těšit a průběžně zaklínat počasí.
Svatební hosté se začali sjíždět již v pátek 12.8.2005 odpoledne, v sobotu ráno již byli přítomni všichni. Po hromadném přivítání a drobném upřesnění programu, které za organizační výbor provedl Ivan Vystrčil, se vytvořily přirozené hloučky, které nenuceně korzovaly po okolí, předváděly neobvyklé gymnastické sestavy s nářadím (puškou) a živé obrazy. Rozcvička skončila nácvikem baletní etudy – tedy sestavením batalionu.
Po krátkém orazu se jednotky odebraly na Santon, kde utvořily špalír, kterým se odebrali svatebčané k oddávajícímu. Obřad byl zakončen výstřelem z děla a blahopřáním Olega Sokolova, ve kterém připomněl slavnou historii svatebního místa. Následně se jednotky odebraly na oběd na Starou poštu. Nejprve spojenci, tedy vojska rakouská a ruská, pak měla následovat vojska francouzská, neb restaurant nemá tak velkou kapacitu. Když k restaurantu dorazili hladoví Francouzi, spojenci usoudili, že je škoda vydat guláš a pivo ze své moci a o poživatiny byla svedena menší šarvátka. Přestože spojenci nasadili i dělostřelectvo, hladová francouzská vojska si vydobyla zasloužený oběd. Pak následoval přesun zpět do Tvarožné, ke krátkému pietnímu aktu před radnicí. Zde se vyznamenal šamanským kouskem bubeník – prakticky s jeho posledním úderem do bubnu začal krátký, leč značně prudký slejvák.
Překvapilo mě, jak dobře nabitá puška spršku vydržela a při následující salvě neselhala. Pak přesun na tradiční bojiště pod Santonem a menší cvičná, ale značně urputná bitvička (vystřílel jsem v podstatě celou patrontašku, kvér selhal až při poslední ráně, ale fatálně – kámen odešel do háje. Až se mi to podaří odladit, to bude pohoda). Po bitvě byl volný program (tedy vyčistit pušku, odsvinit a usušit sebe, pokecat s kamarádama, doplnit tekutiny,večeře prostě ta tisíc a jedna věc, kvůli kterým se také na akce jezdí) až do večera, na kdy byl přichystán na Santonu ohňostroj doplněný hudební produkcí, střelbou děl a pušek (střelbu obstaraly zúčastněné jednotky) – pěkné to bylo. Pak ohníček, sponzorské pivko, víno, Obelixova Rozinka Mocná, kořalička, písničky, prostě super večer až do brzkých ranních nedělních hodin. Nedělní dopolední program sestával z pěšího přesunu z pod Santonu na Žuráň, kde pan Kovařík zúčastněným přečetl několik raportů a vzpomínek přímých účastníků bitvy. Byl to zvláštní pocit koukat na bojiště z Napoleonova stanoviště a poslouchat byť zprostředkované líčení účastníků Slavkovské bitvy. Následovala čestná salva, pochod zpět, oběd, balení a domů.
Závěr a zhodnocení: Začal jsem povídání jako (snad) veselou taškařici o ne zcela veselých komplikacích (byly popsána důkladně jinde, koho to zajímá, tak si informace najde), které provázely konání této akce (tím nemyslím svatbu) a jež se organizačnímu týmu podařilo myslím víc než uspokojivě překonat, a končím víceméně suchopárným popisem krásného sobotního a nedělního programu. Možná paradox. Možná je to proto, že si myslím, že organizátorům a sponzorům každé povedené akce patří veliký dík za jejich úsilí a čas, který mohli věnovat něčemu jinému.Vlastní program se nedá detailně popsat, to si každý musí zažít a buď se mu to líbí nebo ne. Z článečku může získat hrubou představu, co ho jako účastníka potká a nemine.
Nyní tedy konečně to hodnocení: Možná nakonec celé akci přesun do Tvarožné pomohl (i když neměla třeba zas tolik diváků) – aspoň mě se tedy večerní sezení u ohníčku líbilo víc než kdyby jsme se rozešli po hospodách. Týlové zabezpečení bylo jako na všech akcích CENS příkladné. Snad jen na WC to bylo trochu dál, jak na vlastní gatě poznal jeden nejmenovaný voják :), ale jinak není co hanět (myslím, že je lepší udělat pár kroků navíc, než mít TOITOIku za stanem :)

PS (zbožné přání nakonec): Bylo by hezké v létě jezdit do Tvarožné (možná s nějakou návštěvou do Slavkova) a v zimě do Slavkova s návštěvou Tvarožné (bitva:), třeba se najde nějaký rozumný společný kompromis, aby byli spokojeni nakonec všichni.


Michal Exner (Hombre, Kentán, nebo jak se jmenuju, mám v tom zmatek :)
voják 1er Regt.des Tirailleurs de la Garde Imperiale