Jak jsme bojovali u Znojma

Dne 9. až 11.7.2004 jsme se zúčastnili Rekonstrukce bitvy u Znojma. Do vsi Dobšice, kde se akce konala, jsme dorazili večer kolem 22:00. Zaregistrovali jsme se a k našemu překvapení zjistili, že budeme muset nanosit všechny věci, kterých bylo jako vždy nemálo, do asi 800m vzdáleného francouzského vojenského tábora. Ze strany pořadatele byl sice přistaven traktůrek s vozíkem a řidičem, ale ten jsme potkali až na poslední cestě s vybavením do tábora. Celá akce byla pojata jako bojové cvičení, přičemž boj (přepady nepřátelských táborů a hlídkování) začínal od půlnoci.
Každé jednotce byla z tohoto důvodu přidělena hlídka, do které jsme my nastoupili ve 4:00 s nabitou zbraní a odhodláním. Po dobu naší hodinové hlídky se nic zvláštního nestalo, tedy pomineme-li obvyklý opilecký hlahol, přičemž panovala přísná prohibice. Byli jsme sice upozorněni, že spojenecká armáda je nevypočitatelná, ale náš nepřítel dal před nočním útokem zřejmě přednost posilujícímu spánku. Z letargie nepřítele neprobudil ani úspěšný noční útok našich jednotek vedený 18. řadovým plukem.
Po ranním budíčku a snídani jsme se seřadili k nástupu. Snídaně a vůbec všechno jídlo a pití bylo zajištěno na skutečně dobré úrovni, po této stránce se pořadatelům opravdu nedá nic vytknout. Po nástupu následovalo rozdělení prachu a výroba patron, vše korunovalo cvičení všech jednotek. Pro náš značně prořídlý počet (5 vojáků + 1 markytánka) jsme byli přiřazeni k 57. pěšímu řadovému pluku. Nepřítel se konečně probral a při cvičení našich bojových kolon nečekaně zaútočila spojenecká kavalerie. Slavila úspěch, neboť velitel našich kolon se nestačil se svým štábem skrýt, byl napaden a sražen z koně (po pravdě kůň napomohl nepříteli a svého dočasného pána shodil sám). Jízda se poté stáhla a výcvik již proběhl bez incidentu. Po obědě, kolem 14,00 jsme v plné polní nastoupili ke konečnému zúčtování s nepřítelem.
Přímo z pochodu jsme se dostali do nejprudších srážek ještě na pravém břehu Dyje. Terén bitevního pole spíše připomínal vietnamskou džungli, boje se odehrávali teď již na levém břehu řeky, cestičky sotva pro dva muže, metrová tráva a neprostupné křoví. Byli jsme ujištěni, že po dobu ukázky bude snížen stav vody v řece na širší potok, ale „potok“ byl stále asi 10 metrů široký a místy až 70 cm hluboký. Po asi půl hodině boje se nám spolu s jinými jednotkami podařilo obklíčit jedno ruské dělo, jehož osádka dala před zajetím přednost úprku přes řeku na druhý břeh i s kanónem. Konečně jsme se dostali ke 30-ti metrovému dřevěnému mostu, na který jsme měli tu čest zaútočit mezi prvními. Boj se odehrával velice prudce, salva za salvou, výpad střídal výpad, ale spojenci naše regimenty vždy odrazili a dokonce se jim podařilo most zapálit. Z tohoto důvodu jsme dostali rozkaz zaútočit přes vodu. Výpad skrz řeku (z pochopitelných důvodů se nikomu z nás do vody moc nechtělo) se podařil, nepřítele jsme zatlačili, ale pod jeho přesilou jsme byli nuceni ustoupit zpět. Uprostřed řeky nás vzala ztečí rakouská pěchota, nastal boj muže proti muži, který pro mnohé z nás skončil na říčním dně. Když jsem se ocitl v bezpečí na našem břehu, měl jsem stejně tak jako mnozí, suché jen čáko a límec od kabátce. Pokusil jsem se znovu nabít svou pušku, vylil jsem vodu z hlavně i z pánvičky, ale z mé prachovnice místo prachu vykápla jen kapička černé vodičky. Po znovu zformování linie a několika salvách ze středu řeky (utopené muškety se nám kupodivu podařilo zase zprovoznit), přispěchal pobočník se zprávou, že mezi našimi císaři bylo podepsáno příměří. Poté ještě následovalo „Vive l´Empereur“ a pochod nazpět do tábora.
Boje pokračovali po osušení, vylití vody z kartuší, šosů kabátů a převlečení (jak kdo) ještě večer u nedaleké restaurace a táhli se až do pozdních nočních hodin (pivo daroval sponzor a rozinka v calvadosu byla stále mocná). Nutno připomenout, že tyto „boje“ končí skoro vždy nerozhodně, do posledního muže.
Ráno následoval nástup, slavnostní pochod všech zúčastněných jednotek k odhalení pomníku obětem bojů v bitvě u Znojma, čestná salva, ukončení a zhodnocení akce a následný odjezd domů.
Bitva vsazená do blízkého okolí řeky Dyje je něco jiného než můžete zažít na polích u Slavkova nebo třeba v Lipsku. Bylo zajímavé zaválčit si s předovkami místo v těsné linii, v rojnicích a v terénu, kde jsme se s nepřítelem ani neviděli. Závěr bitvy byl sice mokrý, ale to je holt válka. Jídla bylo (hlavně večer) dost, počasí až na několik přeháněk celkem ucházející. Zařízeno bylo i vše ostatní vcelku dobře, sláma do stanů a dřevo bylo v ceně, na nic jsme si nemuseli stěžovat.
Závěrem můžu jen říci, že akce Znojmo 2004 se vydařila a již teď se těším na další ročník.



Milan Potluka soldat 1. Regiment Tirailleur Grenadier Jeune Garde Impérial

foto: několik autorů - k dispozici ve fotogalerii