Slavkov 1805 po 199 letech

PÁTEK
Budu si připadat jako opisovač od Marcela, ale na tuhle akci jsem se dost hodně těšil už dlouho dopředu. Měla to být moje první Napoleonská ostrá akce (nepočítám-li jediné cvičení v Lešanech), a myslel jsem si, že budu dost slušně vystrojen a vyzbrojen. Leč jak už to bývá, poněkud se to zvrtlo, takže puška nebyla a musel jsem si vypomoct perkuskou, látky se taky zpozdily, takže mundůr nebyl a jediné co jsem měl, byly převlekáče a patrontaška....... Protože nás na akci mělo vyrazit kolem třiceti, Slavkov není za rohem, a klubových věcí na dostrojení nevybavených je pěkný ranec, věnovali jsme dost času organizaci odvozu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem v určenou hodinu v pátek dorazil na místo srazu a tam akorát obrovská hromada telat, čák, megoveg, sak a dalšího nezbytného harampádí + vyděšený Adam, který netušil která bije.
Telefonickým dotazem na Jardu jsem se dozvěděl jobovku - tranzit se nerozpohyboval (mám pocit, že tahle část republiky je pro nás zakletá - na CK manévrech taky selhalo vozidlo.....). Promptně byla zorganizována náhradní přeprava - místo tranzita jel Marcel, Tomáš a Condor osobáky. Nějakým zázrakem se povedlo hromadu fasovacích věcí, hromadu našich krámů a naše ctěné osoby do aut natlačit a zhruba s hodinovým zpožděním vyrazit. Na mě zbylo místo v Condorově vozu, což je skutečně zajímavý exemplář (ten vůz). Na můj hloupý dotaz, proč po dálnici jedem 60km/h (a všechny předjíždíme) Condor odpověděl několika údery pěstí do palubky, s tím, že 120 by mi snad mohlo stačit...... . zajímavější tempomat jsem neviděl. Z cesty nejsou žádné jiné zaznamenání hodné zážitky, pokud nepočítám několik předjíždějících se kamionů, jejichž vzájemná rychlost se lišila ca o 0,0005 km/rok.
Slavkov i místo ubytování jsme našli bez větších problémů, akorát, když jsme netušili kde to vlastně ve Slavkově jsme, zjevil se najednou z ničehož nic se Pavka s Lebrosem a nasměrovali nás. Po tom, co dorazila i zbylá část výpravy jsme nafasovali chybějící věci a rozdělili se na dvě skupiny s odlišným nočním programem - část šla chrnět, zbytek se šel namazat (né indulonou, že....).

SOBOTA
Nicméně vstávat se ráno v 6:45 nechtělo nikomu a konkrétně v naší cimře byl buditel (tuším že to byl Lebros) odměněn dokonce i nějakým létajícím předmětem. Po snídani jsme nastoupili kompletně vystrojeni a seřadili se tak, jako v Lešanech. Právě když jsem poslouchal Obelixovo líčení, co se mi stane, pokud budu ze svého zašívacího místa ve druhé řadě první sekce za Obelixem ze své oproti křesačce o 30 cm kratší perkusky střílet (vdechnutí, zašlápnutí, či rozmáčknutí mezi prsty patřilo k těm světlejším vyhlídkám do budoucnosti), velitel prohlásil, že provede drobnou optimalizaci...... a rázem jsem byl v první řadě, zřejmě aby každý viděl, jak prd umím. Velitel to odůvodnil nedostatečnou délkou pušky pro střelbu přes první řad. V tento okamžik jsem začal Pobliona, který mi nestihl postavit pušku, docela nenávidět..... Ani mi to nestačilo pořádně dojít, a už jsme seděli v autobusech, které nás vezly asi 5 km od Santonu, abychom se cestou přes pole řádně secvičili s dalšími jednotkami. Komický byl okamžik, kdy jsme se rozvinuli do střeleckého řetězu na kraji lesokřoví. Prasátko se jal prosekávat si ústupovou cestu, což bylo korunováno výkřikem "Jé, já si zlomil šavli?!!". Pak jsme se pokusili o výstřel. Pohříchu se povětšinou místo hromových ran ozývaly jen nadávky. Naštěstí se některé pušky podařilo pomocí výše zmíněných kleteb, šťourání v zátravce a vrklání kamenem opravit, takže střílel zhruba každý druhý a vyrazili jsme dál. Na rovném poli jsme pak cvičili pohyb celé linie, sestavení kolony, obraty po sekcích a tak, když jsem byl vybrán do čestné role děla. Marně jsem namítal, že se na to nehodím, že nic neumím, a že to zvořu.
Nezvoral jsem. Role totiž spočívala v tom, že jsem se postavil cca 5m před jednotku, kde jsem stál jak tvrdý Y a překážel, zatímco zbytek jednotky veden Pavkovými povely capkal v rozmočené oranici kolem, ve snaze mě obejít a zároveň se nesrazit s další jednotkou, která se vedle pokoušela o totéž. Po několikerém opakování byl velitel kolony s předvedeným baletem na blátě spokojen a mohli jsme jít dál. Po celou dobu našeho manévrování jsme měli za zády spojeneckou kolonu, která se rovněž cvičila a hlavně si nenechala ujít jedinou možnost, jak si na frantíky (tedy nás) beztrestně vystřelit.
Ve Tvarožné jsme pomocí důraznějších technických prostředků (klíč na dnový šroub, švýcarský vreckový nožík, výměna kamení) opravili několik dalších pušek. Výborná byla Červova (tvrdil, že ji má jen půjčenou), měl v ní na dně totiž zhruba 5cm tlustou kamennou vrstvu sajrajtu. Velitel kontrolně pohlédl do programu, určil kdy se zase sejdem a měli jsme rozchod. Když jsem se opět přišoural na seřadiště přilákán nezvyklým hemžením uniformovaných lidiček, přestože mělo být ještě půl hodiny volno, Pavka nám oznámil, že chybička se vloudila a bitva začíná oproti instrukcím uvedeným v programu, který dostal každý uniformovaný jedinec o půl hodiny dřív a že tedy jdem.... Cestu jsme si zpestřili překonáním potoka (jehož obsah nejvíc připomínal žumpu). Bagr naší snahu okomentoval následovně: "V seriálu Napoleon by tohle vydávali za překročení Dunaje."
O co dřív jsme vyrazili, o to dýl jsme pak čekali pod bitevním polem na začátek. Konečně jsme vyrazili. Měli jsme levé křídlo hned u žbrdlinek, za kterými se tísnili diváci. Před náma byl postaven lesejček, vpravo pak vesnička (nějaký vandal ji ihned zapálil), před tím stály naše kanóny (už se řádně činily), následovalo volné pole až ke spojeneckým dělostřelcům (taky jim to pěkně houkalo), za nima pak z našeho pohledu vpravo vesnička s kostelíčkem (už taky hořel...). Akorát když jsem obdivoval požáry a dělostřelbu, začali se na druhé straně řadit spojenci. Nejdřív jedna kolona (hm, ty hravě zvládnem....) pak druhá (no co, stejně maj prohrát) a třetí (doprčic, věděj, že maj prohrát?) "Žádám o povolení dezertovat!" ozvalo se někde vedle mě..... na další přemýšlení nebyl čas, pohli jsme se. Prolezli jsme krajem vesničky a lesejčkem, rozvinuli střelecký řetěz (chráníme roztrhanou praporní linii než se zase zformuje) . Vracíme se do sestavy (pěkně jsem se rozplác), mezerama mezi jednotkami se stahuje jízda, v zápětí mezery vyplňují kanóny, postupujeme, nabíjíme, střílíme, postupujeme, útočíme... Pro kravál slyším z rozkazů každé třetí slovo (a to velitelé řvou co to jde), sotva stíhám, po okolí se nestačím moc dívat. Jediné co mi neuniklo, byl výkřik Marcela, který po té co zjistil, že i u našeho levého boku těsně u žbrdlinek postupují dělostřelci s kanónkem , tento svůj objev okomentoval hlasitým výkřikem "Kurva do prdele dělo" (oni totiž zrovna zapálili doutnák když se naše jednotka pohnula vpřed) a pak Marcelovo vyběhnutí (je to krajník) před linii (a tedy i před kanón) zrovínka, když vystřelil. To už se řadíme do praporní útočné kolony a prorážíme spojeneckou linii. Postřílíme pár dělostřelců (byli hodní, věděli že mají prohrát a svůj nabitej kanón proti nám nevystřelili), pak ještě nějaké myslivce a bodákově zaútočili na nějakou pěchotu. Byli to cizozemci postrašení prudkostí útoku a vyděšeně volali, že mají geladet. My měli taky… To už byl konec, řadíme se k závěrečné defilírce. Nejdřív před diváctvem a před námi pochodují spojenci . Zaujatě civím a jsem za blbce, neboť v nastalém kraválu (asi dostřelovalo nějaké dělo) neslyším rozkaz a ani nevnímám co se kolem děje.... To už je řada na nás. Ve Tvarožné je pauza, čeká se na autobusy. Začíná pršet, stánky jsou obsypaný. Nad námi se slitoval jeden z obyvatel donu, před kterým posedáváme a dal nám pár lahví minerálky a nějaké limošky (díky moc, bodlo to). Konečně odchod k autobusům, ve Slavkově vyčistit pušku, odbahnit sebe a hurá na večeři, pardon oběd. Pak volno až do nástupu na pochod městem. Zas se řadíme po sekcích a jde se. Po počátečním drobném chaosu vše dostává řád, myslím, že na průvod byl skvělý pohled. Dostáváme pár pochodní a jdeme zhaslým náměstím před zámek. Projev, pěkný ohňostroj (jen ten reproduktor mohl být jinde a ne hned u nás) rozchod na večeři a až do rána volno. Co se dělo večer, nemá smysl popisovat, jednalo se o obvyklý program na takovýchto akcích :))))

NEDĚLE
Ráno obživlých mrtvol. Nějak se oblíkám a jdu snídat. Trojitá dávka kafe mě probouzí. Postrojíme se, nástup, autobusem do Prace. Tam trocha parádiček pro kamery, jednotky, které se nechtějí zúčastnit plánované šarvátky jsou poslány do háje (toho u Mohyly, ať bojujícím nepřekážej). Spojenci Praci urputně bráněj. Postupujeme v koloně, sekce za sebou. Každá sekce vystřelí, spořádaně se bokem stáhne na konec, kde opět nabíjí. Postupujeme pomalu, spojenci pomaličku couvají, při našich útocích se drží. Občas nás sráží nazpět. Dohadujeme se s klukama z 8. na spolupráci. Vystřelí, půjdou do útoku, my (obě sekce) zatlačíme. Jde to skvěle. Postoupili jsme asi o 50 metrů, konečně spojenci usoudili, že tentokrát prohráli a slyšíme jejich zurück!. Taky se formujeme. Spojenecká pěchota se rychle klidí, za ní čekají myslivci. Nedočkavě střílí na 8., která vzorně kráčí do strany, aby nám uvolnila cestu. Čekám, že budem střílet . Myslivci jdou na nás... MARCHE! jdeme jim vstříct. Rozbíhají se na nás, myslej, že nás srazí nazpět. ... HALTE! ARMES! Protiútok se zmateně zastavuje, pochopili, že je něco špatně ( my holt máme nabito...) JOUE! (jo to vás bude bolet..) FEU! a jdeme na ně. Druhá sekce ukázkově tlačí, skoro dopředu běžíme, jak je odpor malý. Konečně se odpoutáváme a jdeme se vydýchat dozadu ( tedy znovu nabít a čekat, až na nás dojde řada...). Na pečlivě opečovávané pušce přibývá šrámů, ale čert to vem. Jsem v tranzu, nevnímám nic než své nejbližší okolí, nabíjím, postupuju, střílím, útočím, stahuju se... Postup kolony se zrychluje, jednotky se po bodákovém útoku rovnou stahují dozadu, neformují se k odchodu z čela kolony. Střílejí na nás kozáci z luků, Tolja je zasažen do prsou, to ho ovšem nemůže zastavit.... Už je zde konec vesnice, roztahujeme se do řetězu a kryjeme boky čela útočící kolony. Spojenci vzorně couvají, moc se o protiútoky ani nesnaží. Jsem na pravém křídle, jdu a za chodu nabíjím, střílím. Před námi je příkop, za ním nějaká halda se zábradlíčkem a za zábradlíčkem vykukují dvě, tři čepice kominíků. Čelo spojenců se na můstku zastavuje. Přelezeme škarpu, rozprášíme kominíky a budeme to do nich šít z boku, slyším kohosi. Jsme skoro u škarpy, když to kominíci nevydrželi a vstali. Najednou jich tam bylo jak much na mrtvole. Taháme za výrazně kratší konec špagátu (ještě že jsme nevlezli do škarpy), když nám přijde na pomoc pěchota (ani nevím kdo) a dává to kominíkům sežrat. Později jsem se dozvěděl, že levé křídlo mělo podobně veselé setkání se spojeneckým dělem... Mezerama v koloně vidím, že na nás někdo mává, abysme se stáhli nalevo k našim. Tvoříme řetěz, pálíme na nějaké myslivce a spojencům do boku a ti opět ustupují. Formujeme se do řady, že opět zaujmeme místo v koloně. Slyším ...DRUAT! a dělám tedy jako většina první sekce vpravo v bok, načež jsme velitelem pohanění, neboť celý povel byl po sekcích vpravo v bok (druhá sekce to zvládla o poznání lépe). Ze druhé sekce znějí narážky jako „Je čas nahradit první sekci za druhou“ nebo „Asi jste usnuli na tuřínech“. Stydíme se tedy a na podruhé vykonáme požadované a mizíme z místa pohany. Opět urputně útočíme, sekce jsou od sebe odtrženy, zase se nacházíme, spojencům pomáhá i jízda (na památku mám šrám na hlavni od šavle), docházejí náboje - zásobuje nás mladý Klečka, kterému se hned na začátku kousla puška - ale tlačíme spojence jak buldozer. Najednou se postup zastavuje, probírám se, a začínám jako ostatní nadávat dobrodincům, kteří postup zařízli. Vlevo v poli bojují Poláci s rakouskejma myslivcema a mají toho dost.... Konečně se rozvíjíme vlevo do řetězu, že jim pomůžeme, když tu je konec.......
Kolony dochází pod Mohylu, kde začíná zmatek. Velitel dává podle programu rozchod (program potvrzen jedním pořadatelem), vzápětí se nás druhý pořadatel ptá, kam jdem, vždyť máme nastoupit k pietnímu aktu, tedy se opět pomocí řevu svoláváme, vzápětí jsme odvedeni do prostoru před Mohylou a tam ponecháni osudu. Tu kolem kráčí třetí pořádající a zvědavě se ptá, co zde děláme....... Po půl hodině tvrdnutí na místě byla svolána porada, velitelé odvedli jednotky zase na cestu a začalo se znova a lépe, podle přání pana režiséra, který je asi včas zapomněl ventilovat. Čestnou salvu pohnojila tentokráte druhá sekce, protože v kravále neslyšela již ochraptělého velitele a tedy prostě nevystřelila. No co stávají se i horší věci.... Pietní akt byl pěkný, nikdo se zbytečně nerozkecával (jen by si pánové měli vypnout mobily, aby jejich vrkání nerušilo právě řečňující). Po aktu Pavka velel poklusem ke stánku. To co jsem zažil tam, to už dlouho nepamatuju. Takového slimáka coby obsluhu snad nikde nemají. Tomu by utekly i želvy. Po víc jak hodině čekání ve frontě (přede mnou bylo asi 10 lidí) jsem se konečně dočkal. Kolu a klobásu! Po pauze, která by stačila na celou zabijačku jsem požadované dostal. Po prvním kousnutí a loku jsem to nevydržel, ruply mi nervy a na celou terasu jsem chválil v prostřed ledovou klobásu a limošku teploty vlažného čaje. Příště si na mohyle nic nedám. Teplou limonádu a studenou klobásu si můžu přinést sám a bez fronty....
Pak už jen do busu, zpět do Slavkova, do ubikací, rozchod, balit, uklidit, naložit (Jarda s Marcelem zvládli ještě generálku motoru) a domů...

ZHODNOCENÍ NA KONEC (převážně chvála, pouze mírné připomínečky)
Slavkov byl super, neděle snad ještě lepší než sobota, výborné bylo střídání sekcí v koloně, to bylo fantastický. Kdyby se tohle podařilo zařadit příští rok do sobotní ukázky, to by byl hukot. Nacvičené to máme :) Fasovaná strava byla výborná, ale dovolil bych si připomínečku: přišlo mi trochu zbytečné v sobotu pořádat od 17:00 oběd a pak od ca 20:00 večeři. Možná se měl oběd (i když mi řízeček velice chutnal) rozpustit do nějakého posílení svačiny, možná nějakého přídavečku k večeři (pozor nekritizuji jí, byla výborná, ale málo piva :)))) ) a pak nějaké sváči na neděli, neboť na Mohyle byl ukrutnej hlad (fronta hladovců + ta nemožná obsluha to byla vražedná kombinace). Prostoje vzniklé nezbytným zmatkem byly snesitelné (v sobotu před bitvou jsme si aspoň pokecali s kamarády od ostatních jednotek a i opozdilci, kteří dali na program dorazili včas), ten zmatek před pietním aktem skončil akorát včas, aby nevypukla nějaká rebelie. Pořadatelé s námi byli moc spokojeni, ale stejně si myslím, že bychom měli cvičit , už jen proto, že když jsou povely zažité, není třeba na ně myslet a lze se podívat i co se děje okolo. A proč ostatní nenas... tím, jak to skvěle umíme ne:). Chtělo by to víc fungujících pušek. Když už ne křesaček, myslím, že je tu i levnější varianta - dlouhá perkuska z americké. občanské války - tříkroužkový Enfield je optimální nouzovka, má správnou délku, je černěný (takže nerezne) existuje k němu bodlo a dá se pořídit od ca 12000 českých peněz.. Ještě levnější by mohla být dlouhá Lorenzka od nějakého českého stvořitele replik pro bojové účely. Rozhodně je to mnohem lepší než megovka. Jo a já potřebuju vlastní kamaše, kalhoty, tele, sako, kabát, bodák, šavli, pušku, čáku....... Doufám, že za rok pojedeme zas a minimálně ve stejném počtu, byl to skvělý víkend.

PS.: Je docela možné, že se některé věci staly trochu jinak, než si je pamatuju.... Tak mě nekamenujte a taky něco napište!

Michal Exner
voják 1er Regt.des Tirailleurs de la Garde Imperiale

foto: několik autorů - k dispozici ve fotogalerii