Waterloo po česku,
aneb jak jsme byli na komparsu

V sobotu 23. února nastal ten velký den, kdy někteří z nás nastoupili dlouhou a trnitou cestu k oceněním, vrcholícím možná i Oskary za herecké výkony. Ale dosti legrace, jak praví klasik - to bylo tak: Byli jsme požádáni o ztvárnění představy Napoleonského kempu pro připravovaný film pana režiséra Olmera. Pro filmaře má takováto spolupráce jednoznačně pozitivní efekt, jelikož vojáci mají své uniformy, které umí nosit, znají povely, umí se pohybovat po bojišti a jsou vycvičení. Jsem rád a s povděkem kvituji, že si štáb tyto skutečnosti uvědomil a nesnažil se angažovat komparzisty, kteří nikdy nedrželi v ruce pušku a kterým by bylo všechno třeba od základu vysvětlovat. Doufám, že to je jedna z prvních vlaštovek, koneckonců válečných či bojových scén se u nás točí dost a stejně tak dost je tu klubů, zabývajících se různými historickými obdobími, které budou takovéto příležitosti brát nejen jako možnost zajímavého přivýdělku, ale i jako dobrý výcvik.


Natáčení probíhalo v Průhonickém parku. Nakonec se nás sjelo jedenatřicet, včetně posil z "Gardy města Hradce Králové" a "Garde Imperiale de l'Austerlitz". Vystrojení a vyzbrojení proběhlo bez problémů, nikdo se nám naštěstí nesnažil mluvit do toho, jak má co vypadat - jediným menším problémem bylo vysvětlit odpovědným osobám, že vojáci Napoleonské doby a Garda zvláště opravdu nosila náušnice. Pak nastalo líčení a první překvapení, když se z maskérny začali vynořovat vojáci s obrovskými licousy a laškovnými kníry ála "Partie krásného dragouna". Neminulo to ani mě - i když jsem se vymlouval jak jsem uměl, maskérka mě doběhla na place a knír mi instalovala. Jak se někteří z nás vyjádřili, polovina lidí vypadala jako sňatkoví podvodníci, a to byli ti, kteří dopadli lépe. Ta druhá polovina jako by utekla z německého pornofilmu z roku 1972. Nu což, aspoň byla legrace.


Dalším překvapením bylo to, že kemp, který jsme měli obývat, se nacházel přímo uprostřed jediné bažiny, která v parku je. Zpočátku to tak markantní nebylo, nicméně když jsme se prošli třikrát dokola a kempem projeli párkrát koně, začali jsme se bořit až po kotníky. Ale buďme spravedliví a vzpomeňme si na většinu akcí, například Slavkov - nebylo to nic zvláštního ani k nepřežití. O tom svědčí i to, že když chtěl štáb přerušit natáčení z důvodu deště, nikdo se pryč nehnal a vojáci raději dál postávali kolem ohňů a popíjeli rum. Na tomto místě bych rád vyzdvihl lidský přístup pana režiséra, který ve chvíli, kdy došla kořalka, nechal bleskurychle poslat pro dva litry rumu a udržel tak mužstvo funkční a v dobré náladě. Jediný, kdo mohl litovat, byli pánové od rekvizit, kteří před akcí rozmístili po kempu pecny chleba, zeleninu a láhve s medovinou. Je asi jasné, že tyto rekvizity byly prvními obětmi válečného běsnění. Naštěstí kořalky nebylo tolik, aby bylo ke ztrátám též nutno započítat živou ovci, několik slepic, králíků a holubů, jež s námi sdíleli toto slzavé údolí.


Jak už jsem předeslal výše, někteří naši členové obdrželi významné role - povětšinou to tedy byla role kohosi, nesoucího cosi, poněkud připomínající známou roli z Cimrmanova kusu "chlapec, žena obruč". Jmenovitě bych se rád zmínil o předním herci R.D., skvěle zvládajícím roli "voják, nesoucí kbelík" a posléze i "voják, nabírající vodu", k dalším se řadí "voják, nesoucí klec s holuby", "dva muži nesou bednu", "voják veda Ovíka (již výše zmíněnou ovci, se kterou se J.K. brzy spřátelil)", "seržant, předstírající, že umí řezat pilou (i když musím říci, že neustálá upozornění pana R.B., jako: "pila připravena" a podobně byla poněkud zbytečná)", nebo "desátník, nesoucí demižóny" (tuto skvělou roli si, dlužno poznamenat, pan P.K. sám vymyslel !). Pravdou též je, když už hovoříme o zbytečných poznámkách, že říkat panu Krampoliónovi, promiňte, Krampolovi, představujícímu maršála Grouchyho, když se rozčiloval, že zbytečně mokne - "to víš, Jirko, nikdo není dokonalý" bylo poněkud drzé.


Přes to všechno doufám, že jsme nebyli pro štáb nezvladatelným problémem a že jsme snad alespoň trochu fungovali k jejich spokojenosti. Jim všem na druhou stranu patří dík za pohodový přístup bez zbytečného šikanování. Myslím, že alespoň my jsme si to docela užili a většina lidí byla překvapená, když jsme kolem čtvrté končili, že už to mají za sebou. Jen jsem zvědav, jestli v tom filmu nakonec budeme vidět.



Pavel Kmoch