Kratochvilné čtení z truchloher života ČS vojska
Míšov u Rožmitálu p. Třemšínem

Dne 27. – 28.9.2009 uskutečnila se malá ČS akce mající za úkol prozkoumat vhodný terén pro zamýšlenou ČS/WH akcičku a ověřit kvalitu jak nových ČS mundůrů od krejčího z Ulanbátaru, tak novodobé kopie brotsaku a tlumoku od známého obchodníka Mordechaje Kowalczika.
Do akce byli povoláni známí ČS recidivisté des.dsl. Chorvat, voj. Gallas, voj. Potluka a voj. Jelínek. Bohužel voj. Potluka se zbaběle vymknul povinnosti odkazem na povolávací rozkaz vyšší platnosti, jímž poukázal na fakt, že pokud by se náhodou nevěnoval práci na své domácnosti, mohla by jeho žena nesouhlasně pozvednout obočí se všemi důsledky z toho vycházejícími. Voj. Jelínek se prostě jen zbaběle vymkl.
Hlídka vystoupila z chalupy vojína Gallase v obci Míšov v sobotu o sedmé hodině ranní, zanechavše v ní své ženy. Jejím úkolem bylo projít víceméně neznámým terénem, aniž by byla spatřena nepřítelem v podobě záludného turisty. Koho by chytl vlezlý fořt, ten definitivně prohrál. Vybavena byla toliko dobovou či době poplatnou výstrojí a výzbrojí.



Ihned na kraji lesa obsadila ostražitě prázdný posed a bystře se přesunula na místo, kde byl za druhé vojny vypálen a se zemí srovnán mlýn, jehož obyvatelé byli tamtéž postříleni pro černé mletí. Neblahé to místo bylo i po letech temné a les byl nezvykle tichý.
Dále se hlídka pustila po cestě s úmyslem prozkoumat okraj obce Planiny a ukolébána okolním klidem byla v nejbližší zatáčce cesty náhle překvapena zvláště nebezpečným nepřítelem – myslivcem. Krátké zaváhání v kritické chvíli! Trestuhodný desátník dokonce neměl nabitu zbraň! Nepřítel byl však také zjevně zaskočen vzhledem hlídky, takže nevyužil převahy, kterou mu dával zákon. Hlídka se rozhodla nepřítele okázale ignorovat a vyklidit prostor co nejrychleji, kteráž lest vyšla.
Hlídka pokračovala určeným směrem již s veškerou opatrností a velmi účinně se vyhýbala kontaktu s nepřítelem, neboť se ukázalo, že les se jen hemží myslivci i turisty. To nutilo hlídku pohybovati se často pomocí přískoků, plížení a skrytého pohybu vůbec. Často byla nucena prodírat se hustým lesem či dokonce neprobraným mlázím a napnouti své síly do krajnosti. Též veškerá výstroj byla vystavena veliké zátěži.



Hlídka se rovněž potýkala s nedostatkem vody, neboť předpokládané zdroje vody vyschly. Nakonec se při jejich hledání v nejhustším lese dokonce s pomocí boussoly Bézard a mapy ztratila. A co více, ocitla se uprostřed rejdiště divokých sviní, jejichž čerstvé zálehy a rochniště nutily hlídku k zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdyby rozčilený vepřík vykoukl ze křoví. A to tím spíše, že terén byl místy prostupný jen po stezkách prasaty vyšlapaných.
Naštěstí hlídka dokázala nebezpečným prostorem projíti bez úhony a nalézt se znovu v mapě. Na turistickém odpočívadle však byla znovu téměř zaskočena dvěma postaršími cyklistkami a opět musela bleskově skočit do přilehlého roští, kde bylo jí dáno vyčkati, než se turistky na odpočivadle občerství a zdrbnou si před další cestou. Oběma členům hlídky táhlo hlavou, jak se zachovají, pokud by si nepřítel hodlal odskočit do křoví...
Na další cestě směrem k vrchu Třemšínu byla hlídka dokonce nucena prchat před bílou felicií a musela zvolit krajně nevýhodnou cestu strašlivým srázem, v němž desátník téměř zemřel na záduchu jen proto, aby zjistil, že za tímto svahem se skrývá svah ještě horší – samotná rozhledna Třemšín. Naštěstí však byla tato kóta silně obsazena nepřítelem v podobě několika rodin s vřeštícími dětmi a bylo tedy nutno kopec obejít, což desátník blízký šlaku jen uvítal.



Na sklonku dne se hlídka opevnila na velmi mýtickém místě, keltském oppidu Hengst, kde na skrytém místě mezi valy rozbila tábor a voj. Gallas se podujal hrdinného činu a došel k 3km vzdálené říčce pro vodu, ačkoli byl rovněž blízek mrtvici a nohy jej sotva nesly.



Ve chvíli, kdy hlídka rozdělala uprostřed proschlého lesa oheň, vyhoupl se nad valem nepřítel s dredy a představil se jako ochránce přírody, čímž téměř způsobil desátníkovi zástavu srdce nad vizí mnohatisícové pokuty za takový čin. Nicméně nezaváhal než půl vteřiny a briskní lží o tom, že hlídka je rovněž členem Stráže ochrany přírody a kulometným přívalem slov se snažil smést nepřítele za obrannou linii. Nakonec se ukázalo, že dredař na nás chtěl z neznámého důvodu učinit dojem a že je s malou skupinkou též na čundru. Ostatně jeho skupinka dorazila záhy, a tak došlo ke sbratření u ohně a láhve slivovice. Zajímavým členem nepřátelského uskupení byla studentka archeologie kouřící čibuk a chrchlající tuberkulózním hlasem brikety.
Noc strávená ve stanu ze stanových dílců a toliko ve vojenských dekách proběhla poměrně dobře až na fakt, že desátník nemohl dlouho usnout, neboť Jeho hraběcí Milost ráčila chrápat jako to prase.
Za úsvitu zažila hlídka malé dobrodružství s benzínovým vařičem JUWEL ukořistěným od WH. Desátník poněkud přelil v panujícím šeru nahřívací misku a vařič vzplál nikoli jen na místech k tomu určených, šlehal metrovými plameny, hučel a hrozil výbuchem. Desátník byl nucen vrhnouti se na rozvášněný přístroj a zadusit jej dekou, což se neobešlo bez několika dechberoucích okamžiků. K novému zápalu se již desátník neodhodlal, a tak hlídka nastoupila závěrečnou cestu bez horké kávy v žaludku.



Posledních osm km cesty se začaly projevovat následky předešlého dne, kdy hlídka v obtížném terénu, často různými přískoky, zdolala více než 26km. Desátníkovi povolily kolenní vazy a byl nucen častěji odpočívat, avšak nakonec se hlídka přeci jen probojovala zpět do míšovské chalupy. Cestou se již nepřítel téměř neobjevoval. Jen jednou se na cestě před znavenými muži objevil v nepatrné vzdálenosti nádherný jelen a chvíli si je prohlížel, aby jej pak v okamžení polkl les plný krvelačné myslivecké chátry.
Znavení vojáci očekávali, že je budou ženy vítati s bílými šátky na zápraží a se slzou v oku vrhnou se jim v náruč. Statečným obráncům vlasti se však dostalo chladného přijetí a ironických pohledů, které neskrývaly mírné opovržení nad dětinskostí akce. Ba dokonce byli hrdinové vyplísněni, že přišli o dvě hodiny dříve a oběd tedy ještě není hotov. I když dlužno dodat, že se o náš osud přeci jen mírně strachovaly, když se během dne dověděly, že les je uzavřen kvůli probíhajícímu odstřelu jelenů a nevěděly, zda nám už někde myslivci neodřezávají parohy.

Závěrem ale budiž řečeno, že navzdory tichému pohrdání žen, se aktéři vyblbli jak malí fakani a vrátili se šťastni a spokojeni, přičemž lze konstatovat skvělou kvalitu uniforem i páně Židefixových výstrojních součástek.


Des.dsl. Chorvat a Voj. Gallas


foto: k dispozici ve fotogalerii