Nepřítel před branami

Vylákán televizní reklamou na výše uvedený film jsem se s obavou ale i nadějí vydal do kina. V krátkých ukázkách, které jsem před návštěvou viděl, vypadalo vše velmi pěkně i když trochu akčně, ale to se u dnešního filmu předpokládá. Viz například akčně omotané Mosiny sovětských odstřelovačů. Musím uznat, že prvních deset minut filmu mělo spád, kterému velmi pomohla kamera takřka dokumentární. V krátkých střizích se střídají záběry z převozu sovětských vojáků k Stalingradu s výcvikem malého Zajceva, hlavního hrdiny, který žil s dědečkem - lovcem na Urale. Následný převoz přeš Volhu za náletů Štuk a vylodění doslova bere dech. Divák si ani nepovšimne, že zásahy Štuk, které střílejí 20mm kanóny, vypadají jako by byly běžné ráže 7,92. Drobnost. A protože filmaři měli nejspíš omezený rozpočet vidíme po zásahu pumami vybuchnout stejnou loď dvakrát. To se bude ve filmu ještě opakovat v záběru vybuchujícího komína.

Děj jako takový vyprávět nebudu. Zmíním se jen o jednotlivých epizodách, které mě zaujaly. Po příjezdu Chruščova, skutečného politického velitele obrany města má N.CH. projev, ve kterém se zmiňuje o bitvách. Jako jednu z prohraných jmenuje Kursk. Tam se bitva však odehraje až o třičtvrtě roku později! Po útoku nováčků se při rozvozu letáků seznámí Zajcev s politrukem Danilovem. Ten hraje klasickou americkou rozpolcenou osobnost, představu filmařů o intelektuálním politrukovi, členovi NKVD, který přemýšlí o budoucnosti komunismu. Udělá z výborného střelce Zajceva mediálního hrdinu, skamarádí se spolu a jejich setkání se vyznačuje pošťuchováním a kamarádským boxováním v americkém stylu. Dost dobře si při tomto pošťuchování nedokážu představit Rusy. Ze Zajceva se postupem času stává elitní střelec a tak je jasné, že německé velitelství pozve vyhlášeného odstřelovače majora Königa, aby změřil s Zajcevem síly. Ten přijíždí sám !!! vlakem z Německa (Němci měli asi dost dopravních kapacit, aby pro majory vypravovali zvláštní vlaky). Postupně postřílí všechny Zajcevovy kolegy a vše spěje do finále.
V tuto chvíli přichází klasické klišé. Zajcev se zamiluje do krásné spolubojovnice. Tu ovšem miluje i Danilov.
A tak strávíme v kině půl hodiny u brazilské telenovely vsazené do doby bojů o Stalingrad. Vše je opepřeno tím, že Danilov a Zajcevova milá jsou Židé. Tím dostává celý děj filmu pro amerického diváka opravdový smysl. To celé spěje k uspěchanému konci. Danilov pochopí, že ideje komunismu nejsou to pravé a hrdinsky spáchá sebevraždu. Major König v polovině odstřelovačského souboje vyleze z úkrytu (asi spěchá na vlak do Berlína) a nechá se zastřelit jako zelenáč. Celý děj končí happyendem, Zajcev se se svou milou setká v lazaretu …

A zbývá to poslední na posouzení. Uniformy a vojáci. Rusové vypadají podle mého velmi dobře. Může to být způsobeno i tím, že se v jejich výstroji moc nevyznám, ale působí to skutečně velmi dobrým dojmem. U Němců budu rozhodně kritičtější. Vidíme statné čtyřicátníky, nechybí pěkné bříško. Výstroj a výzbroj odpovídá. Ale je zde klasický filmový problém. Německá vyznamenání.
Major König nosí u krku Rytířský kříž s meči, který na konci filmu vymění za Německý záslužný kříž 2. třídy, patřící jeho synovi.Dále nemá ani jeden Železný kříž 1939, pouze ŽK z první války. Maršál Paulus také nemá ani jeden ŽK 1939, v knoflíkové dírce je jen stužka za zimní tažení. Vrcholem je neidentifikovatelná miniatura na uniformě majora Königa a odevzdání Königovy psí zámky Paulusovi, aby nepřítel nemohl identifikovat jeho mrtvolu a použít ji v propagandistickém boji!
Takže na film jděte, některé záběry, především nálety letadel, za to opravdu stojí. A až přijdete domů, pusťte si film Stalingrad od německých tvůrců. Spravíte si chuť.


P.S. Dokáže někdo překonat U-Boot?



Martin Korbel