Uniformy německé armády za 2. světové války slovem i obrazem

Autor: Wade Kravczyk

Vydal: Naše vojsko, 2003

Tato nově vydaná kniha není vůbec špatná, pokud posuzujeme obrazovou stránku. Sestává z 32 kapitol, z nichž každá popisuje jeden z druhů uniforem a jejich doplňků formou popisu fotografií figuranta. Kniha se zabývá pouze výstrojí armády, tedy toho, co se v němčině označuje výrazem Heer, nikoli Luftwaffe, Kriegsmarine nebo Waffen-SS, a je to asi i dobře, protože se tak nerozmělňuje dané téma.
Všechny uniformy a doplňky zde popsané jsou, pokud jsem byl schopen posoudit, originály, což není v některých jiných knihách pravidlem. Téměř se zde nevyskytují v některých publikacích tak oblíbené výrobky „polních krejčích“, různé nesmyslné maskovací bundičky a další absurdity, které sice existovat mohly a nepochybně také existovaly, ale součástí knihy o standardní výstroji být podle mého názoru nemusí. I zde jsou sice uvedeny některé privátně dělané součásti uniforem, ale jedná se očividně nošené a tím pádem i původní kusy. Dalším pozitivem je, že všechny nafocené uniformy jsou ve velmi pěkném stavu a fotografie samotné jsou velice kvalitní a dělané s rozmyslem, umožňujícím nahlédnout i na jinak skryté vnitřní části nebo označení velikosti a výrobce. K vidění jsou kromě uniforem pěchotních i tankisté, horští myslivci nebo třeba výstroj Afrikakorpsu.
Abych jenom nechválil, nezbývá než se zmínit o překladu, jež bývá achilovou patou podobných knih. Překladatel se evidentně snažil, kniha naštěstí neobsahuje podobné nesmysly, jako mnohé jiné, ale přece jen-pokud překládám knihu se sběratelskou tématikou, nestačí slovník, chce to se třeba informovat o zažité terminologii třeba zrovna mezi sběrateli. Pak by se totiž nemuselo stát, že třeba maskovací obal, neboli potah na přilbu je zde označován výrazem „kryt“. Ano, pro obojí má angličtina stejné slovo, a sice cover, ale kryt na přilbu se mi zdá být něčím trochu jiným. Dalším sporným termínem je „pláštěnka vz.31“ - pravda, celta slouží mimo jiné i jako pláštěnka, ale německý výraz „Zeltbann“ znamená jednoznačně celtu, anglický „shelter quarter“ pak čtvrtku stanu - tedy celtu. Úplným šlápnutím vedle je tvrzení, že orlice M 44 je vyšita na trojúhelníkové „záplatě“ - zde slovo „patch“ znamená nejen záplatu, ale doslovně i nášivku jako takovou. Nezaškodilo by rovněž občas setrvat u originálního německého názvosloví, kterýžto princip dodržuje i drtivá většina angloamerických knih - pokud totiž označíte položku jako Waffenrock či Einheitsfeldmütze, je každý sběratel hned doma a nemusí luštit zdánlivé rozdíly mezi vycházkovou a slavnostní uniformou. Látkový závěs dýky bych také asi pozměnil, jednak důstojníci Wehrmachtu nenosili dýku, ale kordík (dolch), jednak k němu nepatří závěs, ale závěsník a jednak není látkový, ale maximálně tak sešitý z kovovým drátkem vytkané tresy a sametové báze, zpevněné organtinovým jádrem. Potní páska v brigadýrce se také již dlouhá léta označuje jasným názvem „potítko“. Ještě bych rád vytkl snahu o otrocké překládání textu bez zamyšlení se nad věcí-viz str. 18, kde se praví: „Všimněte si na vnitřní straně ramenních švů odhalených zadržovacích proužků z látky v barvě polní šedi, které jsou všité pod vnější stranu náramenníků“. Nepochopili..? Já taky ne, až po pohledu na fotografii, kde je bílé letní sako, které má sundavací náramenníky v provedení, kde náramenník prochází skrze otvor na rameni saka a je v pozici zajišťován rozšířením ve své základně. Další faktickou chybou, způsobenou, obávám se, překladem, je na str.88 tvrzení, že „(uniforma pro osádky samohybných děl)...právě tak jako černá verze nikdy neměla na límci nášivku“. Je zvláštní, že nafocená uniforma nášivky na límci samozřejmě má, překladatel si totiž poněkud popletl housky a fousky: na límcích uniforem pro tankisty a osádky samohybných děl nikdy nebyla poddůstojnická tresa, nášivky samozřejmě ano. Tresa se u těchto formací omezovala jen na náramenníky. Jedinou výjimkou byl oddíl samohybných děl Leibstandarte, který povolení nosit na uniformách tresu obdržel. Poslední chybou tohoto ražení (za tu ale možná nemůže překladatel, nýbrž autor sám) je na str. 80 uvedení tzv. „odznaku úderných oddílů pěchoty“. Jedná se o Algemeines Sturmabzeichen, původně dokonce označované jako Pionier Sturmabzeichen, jelikož v době svého zavedené bylo určeno pouze pro ženisty. Posléze bylo udělováno všem příslušníkům bojových jednotek, které byly nasazovány v přímém pěchotním boji a jelikož nepříslušely k pěchotě, neměly nárok na pěchotní odznak, tedy ženistům, spojařům, dělostřelcům a dalším. Příslušníci pěchoty na tento odznak nikdy nárok neměli.
Nerad bych, aby tato drtivá kritika jinak nepříliš důležitých chyb vyvolala dojem, že kniha nestojí za to, aby si ji někdo koupil, jen si myslím, že trochu více snahy a třeba korektura překladu od někoho z branže by jí na kvalitě rozhodně přidala. Jinak si myslím, že kniha patří spíše k tomu lepšímu, co je v češtině k mání.



Pavel Kmoch