Německé insignie

Autor: ???

Vydal: Originál vydalo Grange books plc, čs. verze Ottovo nakladatelství

Tak opět další z věcí, šitá horkou jehlou na našem knižním trhu.Začnu hned: původního vydavatele jsem objevil, ale zato jsem nikde, ani na obálce, titulním listě, ani v tiráži nenalezl autora publikace. Velmi podivné. Místo toho se všude skví nápis, že je kniha určena muzeím, sběratelům a orgánům státní správy. Ještě podivnější. Trochu jsem se zamyslel nad tím, co tím měl vydavatel na mysli. Ta muzea a sběratele ještě pochopím, i když obě tyto cílové skupiny by si knihy jistě všimly i bez podobného upozornění. Ale co ty orgány státní správy? Marně jsem se snažil si představit, na co může být takováto kniha třeba obecním nebo krajským úřadům, nebo třeba některé z komor parlamentu. Nebo že bych se mýlil ? Že by měl pan vydavatel zcela jiné ambice ? Třeba je to malá úlitba policii, snažící se říci "vidíte, tohle je seriózní dílo, je tu i pro vás, nejedná se o žádnou propagaci čehokoli" - to bych v tomto státě, kde je v poslední době zvykem nasazovat psí hlavu těm nepravým a trestat za imaginární politické prohřešky sběratele místo pouličních křiklounů a rváčů i docela pochopil. Anebo je to úplně jinak a kniha si klade za cíl být další policejní biblí zakázaných obrázků, které když jakýkoli jinak neschopný policista někde zahlédne, může si na nich udělat slušný a mediálně zajímavý případ ? Nevím, zámysl vydavatelů jsem nepochopil, ale jen doufám - vzhledem k chybějícímu autorovi - že první, co bude případně policie v souvislosti s touto knihou prověřovat bude, zda nakladatelství zažádalo o autorská práva.
Ale teď už k faktům: Že se jedná, jak kniha pyšně tvrdí, o úplný průvodce nacistickými insigniemi - to je samozřejmě nesmysl. Pravdou je, že se na přeskáčku dotýká všech možných oblastí německých insignií, ale i uniforem, a nic z toho, čeho se dotkne, nezpracovává ani úplně, ani kompletně. Poklesky českého vydání jsou samostatnou kapitolou. Na prvním místě bych rád uvedl jméno překladatele, kterým je pan Zbyšek Svoboda, dlouholetý pracovník Vojensko-historického ústavu AČR, neboť si to zaslouží. Původně jsem měl radost, že se překladu zhostil někdo jiný, než bývá v případě military knih pravidlem (tedy že to není žena, která nemá ponětí ani o armádě, ani o historii), ale to jsem se unáhlil. Na to, jak dlouho se snad pan Svoboda problematice věnoval to není žádná sláva.

Jen zběžně:
Str. 4 - bojová skupina letectva je překlad sice gramaticky správný, nicméně kdekdo ví, že označení KG-Kampfgeschwader je termín pro bombardovací eskadru.
Str.5 - nášivky ve formě tzv. trapezoidu nejsou určeny pouze pro polní horské čepice, ale i pro polní čepice, tzv. einheitsfeldmütze. Rozdíl mezi touto a horskou čepicí je dán jednak přítomností odznaku horských myslivců na boku, jednak celkovým střihem a provedením. Zobrazené označení je prostě úspornou pozdější formou znaku.
Str. 17 - pěkná čepice i opasek, ale vzniklý dojem, že se jedná o výstroj Hitlerjugend (tedy jak já tomu rozumím, řadového Hitlerjunge) je chybný. Jedná se o součásti uniformy HJ-Führer, což je dost podstatný rozdíl.
Str. 23 - čepice není nutně čepicí Gauleitera, též úředníka na úrovni Gauleitung.
Str.27, oblíbená záležitost - pokud si pan Svoboda stále ještě myslí, že zobrazený paranůž luftwaffe (ale též součást vybavení letců) je nožem útočným, rád bych jej viděl, jak útočí tímto nožem, jehož čepel po nárazu na překážku zajíždí do klidové polohy. Jedná se samozřejmě o nůž pracovní, určený k přeřezání zamotaných provazů padáku. Parahelma vedle je bezesporu speciální, ale též se označuje jako model 38, to jen pro přesnost.
Str.29 - spona s lebkou není vázankovou sponou, je jediným odznakem, který se nosil na večerním společenském žaketu SS, k němuž se samozřejmě vázanka nenosí.
Str.32 - Rudelův střelec Henschel byl též nositelem Rytířského kříže.
Str.33 - Německý kříž ve zlatě byl udělován pouze za zásluhy bojové, na rozdíl od Německého kříže ve stříbře, který příslušel za zásluhy v sektoru nebojovém. Kříž s diamanty pak nebyl udělen nikdy.
Str.35 - u stuhy za zničení tanku se zapomnělo na důležitý detail, že se muselo jednat o zničení zbraní ruční, tedy nikoli třeba kanónem.
Str.70 - tankistický baret opravdu není možno nosit mimo vozidlo bez vnitřní protinárazové helmy, pokud byste to zkusili, jistě zjistíte, že je vám v takovém případě větší tak o deset čísel.
Str.77 - plukovní pásky Deutschland, Germania a Der Führer se nezačaly nosit až v roce 1942 po spojení pluků do divize Das Reich, jak uvádí pan Svoboda. Pásky byly plukům uděleny současně s udělením čestných titulů, v divizi byly pluky zformovány 10.10.39 (tehdy ještě pod názvem "SS-VT division(mot.)) a teprve v květnu 1942, kdy divize obdržela název konečný, tedy Das Reich byly uděleny pásky s tímto titulem jednotkám, které nespadaly pod pěší pluky, pásky již dva a půl roku nosící, tedy např. dělostřelecký, ženijní a zásobovací oddíl atd. Pěší pluky si ponechaly své plukovní označení celou válku.
Str.79 - Artur Phleps nepadl jako velitel divize Prinz Eugen, ale už jako velitel horského sboru SS. Páska s jeho jménem, udělená pluku 13.11.1944 použita byla.
Str.83 - že mají sumky označení RZM nutně neznamená, že je používal příslušník SS. Mohly být stejně dobře používány např. SA Wehrmannschaftem, NSKK nebo kteroukoli jinou stranickou organizací. Jako indikaci jejich použití jednotkami SS bych naopak spíše hodnotil velmi dobře viditelné označení SS.
Str.105 - řekl bych, že řádový hrad Krössingsee, několikrát zde zmiňovaný asi neexistoval. Soudím tak podle jasně viditelné rukávové stuhy s nápisem Krössinsee.
Str.125 - členové SD nenosili za války stále více čepice s bílými lemovkami z toho důvodu, aby se podobali příslušníkům Waffen-SS, nebo pro zjednodušení výstrojního zásobování. Důvod je ve skutečnosti ten, že v listopadu 1940 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že lemy všech brigadýrek pro SS musí být v budoucnu pouze v bílé barvě (Verordnungsblatt der Waffen-SS, Nr.15, 15.12.1940, hlava 439, "Anlegen der Waffenfarbe",str.107). Samozřejmě, že toto nařízení bylo z důvodů odlišnosti a tradice široce bojkotováno, a to asi i u SD. Tento stručný soupis je výsledkem jen asi půlhodinového prolistování knihy, podobných perel je tam více. Autorovi (bohužel neznámému) je třeba přiznat slušný díl práce, neboť drtivá většina věcí v této knize jsou originály v krásném stavu. Na druhou stranu - těžko říci, zda bude kniha, vzhledem k její povšechnosti a roztříštěnosti dobrým materiálem pro sběratele.



Pavel Kmoch