Four men went to war

Autor: Bruce Lewis

Vydal: St.Martin’s Press, 1989

Další kniha, jejíž recenze je zdánlivě zbytečná, neboť vyšla pouze v angličtině a relativně dávno, ale řekl bych, že patří k tomu zajímavějšímu, co v oboru vojenské historie vyšlo a třeba ji někdo někdy přeloží a vydá i u nás. Já bych rád alespoň v budoucnu přeložil pro naše webové stránky ty nejzajímavější výňatky.
Kniha je v podstatě kompozicí čtyř knížeček, čtyř různých příběhů vojáků, které autor zaznamenal v rozhovorech s veterány. Nejsou jimi ani generálové, ani bůhvíjaké slavné a vyznamenané osobnosti, jak bývá zvykem, ale obyčejní vojáci, jakých byly milióny. Zvláště tím je kniha velmi přitažlivá.
Prvním z nich je Odell Dobson, palubní střelec amerického bombardéru, pro nějž válka zdaleka neskončila jeho sestřelením a zajetím, ale pokračovala v nekonečné sérii pokusů o útěk. Druhý voják je George Paine, britský ženista, který se posléze přihlásil k parašutistům a absolvoval u nich nejen tažení na Sicílii, ale jako člen ženijní jednotky kapitána Mackaye se účastnil obrany školy u mostu v Arnhemu, po které i on skončil v zajateckém táboře. Třetím mužem je Helmut Steiner, který se jako řidič tanku u 17. tankové divize účastnil druhé poloviny války na východní frontě a dostalo se mu i nezáviděníhodného zážitku sovětských zajateckých táborů. Relativně nejlépe na tom byl poslední ze čtveřice, Antonio Benetti, italský bersagliere-horský myslivec, který se na východní frontu sice dostal rovněž, ale vzhledem k tomu, že přímo nepodléhal německému velení, jeho jednotka si válku zařídila po svém. Tak tomu bylo i po návratu do Itálie a jeho válečná eskapáda končí útěkem do Švýcarska.
Je mnoho knih, pro něž by bývalo bylo lepší, kdyby je nikdo nebyl překládal, a je zrovna tak mnoho, a snad i více knih, které by za to stály. Tohle je jedna z nich.



Pavel Kmoch