Jak jsme měli smůlu v Overloonu

31. května 2008 se konal další ročník již tradiční akce u hradeckého Bailley Bridge, tentokrát věnovaný bojům u holandského Overloonu. Na akci jsem se dost těšil – měla to být premiéra čerstvě opravené Panzeromy. Navíc se přihlásila, na náš v poslední době maturitami a dalším vzděláváním (někdy na stará kolena :-), dále prací, potomkama atd. soužený klub, slušná parta a jako perličku jsme si pořídili nová saka, neb stará se již za reprezentativní moc vydávat nedala… V pátek probíhalo vše podle plánu. Slušný počasí, dorazili všichni i technika, večer sranda zábava… Noc pod širákem vedle Omy - luxus.

Sobotní ráno bylo skvělý. Nebe bez mráčku a pumlíč topil a topil a topil… Vzhledem k pásům Omy se přehlídka techniky obešla bez nás. Ostatně k velké radosti osazenstva, protože vedro bylo již takové, že padaly mouchy v letu. Vedro taky zrušilo plánovaný výcvik nasedání a vysedání z Omy, místo toho jsme se krčili v minimální ústroji ve stínu a pokoušeli se přežít. Nic ovšem netrvá věčně a tak jsme byli nuceni začít vyvíjet nějakou činnost – sbalit přístřešek, dostrojit se, přebytky uložit do aut, ty odvést, projet Omou cestu po louce (akorát když jsem se komplet dostrojil a těšil se na projížďku, přišlo na mě s***í, tedy jsem všechno zas shodil a mazal do Toitoiky. Projížďku jsem tedy doslova presrál.) Mezitím se vedle nás rozložila polní nemocnice a její personál si začal nacvičovat dorážení raněných vojáků . To už se vracela technika z Hradce. Osádky ihned obsypali stánek s jediným cílem – doplnit rychle se odpařující tekutiny. Lebrose následně čekala porada, nás všechny pak připravit krmení pro Obelusův kulomet. Pohled na Baghíru coby jeptišku jak připravuje pásy do kulometu byl pro trousící se diváky velmi pozoruhodný. Nástup, rozdílení jednotek – co dodat – jen to, že byl opět kromobyčejný zájem všech zúčastněných o prominentní místa ve stínu. Vojska byla požádána o malebné umírání. Červ se těšil na to, že má povoleno spadnout z mostu. Z nějakého důvodu jsme měli zase prohrát.

Uklidili jsme plamenomet pod příhodný keříček a nastoupili do Omy. Kóža uplatňoval své čerstvé znalosti němčiny a předváděl své parádní číslo: „Meine Beine, meine Beine, ich brauche den Artz…“ Zaparkovali jsme ve stínu lípy a čekali, až na nás přijde řada. Vedle stál Pegina a za chvíli dorazila i Katrin, ze které se vysoukal naštvaný Turbo. Jeho kulomet nekulometil, takže si každou ránu musel odpracovat…
Konečně vpřed! Obelix po něčem zuřivě střílí, zasypává nás horkýma patronama a neustále se dožaduje pásu… Jediné co vidím je Pegas, který se moří se svým dvojčetem. Nekulometí a nekulometí… Obelix střílí o to víc, jeho maskované UK59 je k nezastavení. Vysedáme, pár ran a zase dovnitř. Chomáč chybí. „Nemáme čekat na Tomáše, asi si zlomil nohu,“ někdo huláká, aby přeřval motor a všeobecný kravál. Opět pomalu vpřed. Obelix zase plýtvá patronama. Selhač. Chvíli rumpluje rukojetí, když se mu konečně podaří vyhodit selhanou patronu z mašinkvéru, ta obloučkem padá pod Padáka a pak se ozve mohutná rána. To se staly 2 věci najednou. Zvenku na nás střílel PAK a v ten samý okamžik bouchla selhaná patrona. Vzápětí si Padák začal stěžovat na kvalitu sedaček, že ho něco píchá „Zatracenej Klikyhák, co s těma pérama dělal?“. Pak si všiml roztržených kalhot na koleni „to se na to můžu… ty kalhoty byly celý“ a vrtěl se na sedačce „Hergot“ a lovil pod pravou nohou. Najednou zblednul. Ruku vytáhl celou červenou. „Mě to tady teče, to bude asi špatně.“ „Cos dělal, jantare?“, zajímal se Obelix od kulometu a jen tak mimochodem si řekl o další pás. „Teče ti to moc?“, doplnil otázku. Padák podal další pás. „Já? To ty s tím krámem, nevím, nevidím si tam.“ „Nemá někdo obvaz, že bysme mu to stáhli, do konce by vydržel a pak by se vidělo,“ navrhnul jsem. „Já, ale originál a to je na Padáka škoda“, prohlásil Bagr. Nakonec se Ondra zkroutil co to šlo, aby mu mohl protisedící prozkoumat děravé stehno. „Máš tam 2 dírky do kalhot, trochu ti to krvácí, ale málo. To vydržíš.“ zněl výrok observační komise. Tak nějak jsem si v duchu připomněl Kóžovo „Meine Beine…“ Nedokážu si představit, jak to v pancéřáku muselo vypadat, pokud schytal skutečný zásah. Místa je tak akorát na nepohodlné sezení, změnu polohy jednoho člena je nutné koordinovat s ostatníma. Pouhé obvázání sebetriviálnějšího zranění je poměrně složitý úkol… Mezitím Jarda přidává a na plný plyn projíždíme nepřátelskou linií. Obelix opět střílí dlouhé dávky na všechny strany.
Přehoupli jsem se přes asfaltku a skrytí po louce opět jedeme co to dá k mostu. Najednou Jarda zastavuje. Cestu totiž blokují malebné mrtvoly, které se ani přes usilovný řev „Frei Weg!“ nemíní hnout. Nakonec musí zasáhnout Radek Balcárek. Mrtvoly neochotně ožívají a uvolňují cestu. Jarda bravurně vyjíždí strmý svah. Oma se zhoupne, jak přední kola opět dopadnou na zem a okamžitě vystupujeme.


Tento článeček bohužel nedopíšu. O víkendu 14.-15. června 2008 totiž náhle zemřel Jarda Kovanda, výborný kamarád, fajn kluk a super řidič všeho, co mělo motor, kola a pokud možno pásy. Overloon byla poslední akce, kde jsem se s Jardou viděl.



Michal Exner