Kyjev 1943


(úryvek z deníku pancéřového granátníka)

...Opět u jednotky. Přesunujeme se všichni směr Kyjev a každému je jasné, že se něco velkého chystá. Když se konečně dostáváme do tábora, kde se shledáváme se svoji technikou, hrozně leje. Pravé ruské bláto. Naštěstí precizní německá organizace neselhává. Jsme ubytováni (v suchu), dostáváme táborové karty na jídlo. Tábor je zbudován solidně, stany, latríny, tekoucí pitná voda, kantýny. Skoro jako v zázemí. Asi to s to ofenzívou nebude tak žhavé.
Najednou poplach. Velitel oznamuje, že se Rusové rojí a že se jim nejspíš zítra postavíme. Budíček bude v 6,00, v 8,00 nás čeká inspekce výstroje a výzbroje. Kdo nebude mít vše v pořádku, nebo bude přistižen opilý, bude předán polnímu četnictvu a podle válečného práva potrestán. V 9,00 porada velitelů, v 10,00 dofasování munice. Pak se na nás přijede podívat nějaký potentát a až si nás prohlédne, přesunem se blíž frontě, kde se uvidí, co dál. Zatím máme volno v táboře, máme si uspořádat své věci…
Ráno nás budí siréna skutečně v avizovaných 6,00, prší, je mlha, nicméně až do přehlídky před potentátem běží vše podle včera avizovaného programu. Dokonce přestává i pršet a po chvíli se objevuje sluníčko. Pálí, z promáčených lidí, stanů a techniky stoupá pára. Hodinu sedíme v technice a hodnostář nikde... Při kvalitě místních cest se ovšem není čemu divit. Konečně je tu. Defilujeme před improvizovanou tribunou a snad jsme se líbili. Rus ovšem na naše parády není zvědav, a tak se ihned poté přesouváme na shromaždiště za frontou. Připravujeme munici pro kulomet, vzhledem k nedostatku vozidel vozí na frontu posily kde co. Do autobusové kolony je zařazen i náš hakl. Doufáme, že se s ním ještě shledáme a vyhlížíme, jestli na poslední chvíli nedorazí k naší přece jen prořídlé posádce nějaké posily. Žádné se neukazují, aspoň že se objevují znova naše kolopásy. Nasedáme a kolona motorizované pěchoty se přesouvá do blízkosti první linie, abychom mohli zasáhnout, kde bude potřeba. Rusové nasazují tanky, naše pancéře jim tvrdě odporují. Činí se i ženisté a motorovou myší krásně ničí jedno ruské téčko. Konečně máme vyrážet i my. Řidič mačká startér a nic! Panzeroma se zasekla! Vyskakujeme a rozhlížíme se, kdo by pomohl, sháníme lano, ptáme se ostatních haklů, když si vzadu všímám servisní kolopásové 18ti tuny FAMO. To už se k naší nehybné Panzeromě rychle blíži vozidlo vrchního velitele, aby nás pořádně za naši nehybnost seřval... Náš velící mě vysílá k FAMU pro pomoc. Letím co to dá, udýchaně ze sebe vychrlím, co potřebuju a zavěšen na stupačce naviguju mechaniky k naši mrtvole. Mechanici sice zrovna neslouží za vzor ústrojní kázni, ale své práci rozumějí skvěle. Rychle dojedou k Omě, zacouvají, zapřáhneme lano, FAMO cukne mtrvou Omou, ta naskakuje… Vypřáhnout, nasedat! Uklidněný vrchní velící odjíždí a my vyrážíme do prvního útoku odříznout příliš drzé Rusy. Kolona 4 haklů spolupracuje skvěle. Dostáváme se Rusům do boku, vysedáme, rozvíjíme se. Zaskočené Rusy vcelku snadno ničíme, nasedáme a vracíme se na seřadiště, abychom byli připraveni zasáhnout na dalším ohroženém úseku. Na seřadiště se vrací i naše pancéře, doplnit munici, připravit se k dalšímu útoku. FAMO mechaniků se drží neustále poblíž, kdyby někdo potřeboval jejich pomoc. Je to fajn vědět, že je máme na blízku a nejsme odkázáni jen sami na sebe. Máme čas se trochu vydýchat, doplnit munici. Opět vpřed! Tentokrát je odpor tužší, vysedáme, kryjeme se za technikou, postupujeme pomalu vpřed. Konečně dobýváme nazpět zákop, který Rusové obsadili. Dál to necháváme na normální pěchotě a opět nasedáme a stahujeme se na shromaždiště. Kulomet se zasekává, kulometčík se snaží o opravu. Rus tlačí, co to dá. Znova dopředu! Tentokrát postupujeme za našimi pancéři. Rusové se urputně brání, objevuje se jejich letadlo. Nalétává neskutečně nízko, rozsévá zkázu. Naše pancéře jsou zničené, Rusové nasazují další čerstvé. Nejdříve vidím jedno téčko pak druhé, třetí, čtvrté... Kolem nás jsou najednou jen samí Rusové! Nasedat! Prcháme mezi ruskými pancéři. Unikáme jen se štěstím. Shromáždíme se u mechaniků, křičí velitel. Jen co zastavujeme blízko FAMA, fronta je prolomena, FAMO se stahuje. Zastavit útok je na nás…

Soudruhu politický komisaři! Náš oddíl se postavil nacistickým vrahům z pluku Grossdeutschland. Přes jejich fanatický odpor jsme je všechny zničili. Nalezené listiny vám posílám k prozkoumání. Nemaje jiného papíru, používám k sepsání zprávy tohoto nalezeného zápisníku. Muž, který vám vše doručí, je zcela spolehlivý a totálně negramotný, tedy nehrozí, že by z obsahu dokumentů mohl cokoli prozradit.

Z mé jednotky se z boje nevrátili:
.
.
.

Tak to možná kdesi a kdysi v Rusku bylo.



Michal Exner