Barikáda 2005

Vojenské akce se těší stále větší oblibě. Veteráni, bez jejichž odvahy bychom zde nemuseli být, si tak mohou připomenout, co sami zažili. Rodiče mají šanci přiblížit svým dětem část nedávné historie. Je téměř zarážející, kolik lidí na minulost zapomíná, a proto jsou tu vojenské kluby jako Gardekorps, které nám vše do detailů představí a provedou nás každou minutou boje. Jak ale takovou událost prožívá laický divák, který si chce zpříjemnit víkend? Je neděle 8. května 2005 a z tramvajové zastávky Nádraží Braník schází k Vltavě skupinka lidí. Kam jdou? Jak se možné, že se na poměrně malém prostoru sešlo tolik lidí? Co je sem přivedlo? Na tyto otázky existuje jednoduchá odpověď – BARIKÁDA. Počasí je nevypočitatelné, ale těsně před samotnou bitvou se umoudřuje, aby dalo prostor vřavě, která má za okamžik nastat.
Bojový prostor je vyklizen a vše pomalu začíná. Budova Kommandatury je obsazena, ale civilisté se nevzdávají. Přetírají německý nápis, odzbrojují hlídku a snaží se vyjednávat, načež je jeden z povstalců zastřelen. Zajatci jsou odvedeni. Povstalci se zmocňují budovy a začínají stavět barikády.
Barikáda není zcela hotová, když dochází k prvnímu střetu. Pěchota je přemožena a barikáda se opět zpevňuje. Všem je jasné, že Němci se lehce nevzdají. Útočí s pomocí obrněných transportérů, tanku a plamenometu, kterým zapalují barikádu. Plamenometný tým je však zničen. Přijíždí německé kanóny a za nimi útočí pěchota. Postupují k barikádě, když dorazí posila. Nastává chvíle klidu. Z německé strany přijíždí důstojník a domlouvá s barikádníky mír. Je vytvořen průjezd v barikádě a kolona Němců odchází. Náhle přijíždí rudá armáda s tanky a poslední skupina vojáků SS se jim fanaticky staví na odpor. Toto je okamžik posledního (a samozřejmě marného) pokusu o vzdor ze strany Němců.
Je dobojováno. A co říci závěrem? Hlavní dík by měl patřit všem členům vojenských klubů, protože oni jsou hybnou silou, která vše roztáčí.
Nemohu si odpustit káravou poznámku směrem k nezodpovědným rodičům, kteří si více hledí bitvy (přiznávám, že je velmi zajímavá), ale méně si všímají svých dětí. Děti často bezhlavě vbíhají na bojiště během bitvy (mnohdy podporováni rodiči), protože se snaží získat nábojnice. Přitom to není nutné, jelikož nábojů je dost a na každého se po bitvě dostane.



Zdeňka Illnerová