Od útlaku ke svobodě Braník 2003
vojensko-historická akce k výročí ukončení 2.sv.války,
její příprava a průběh 8.května 2003

V den státního svátku dne 8.května 2003, den 58.výročí ukončení válečných operací v Evropě a osvobození Československa se na náplavní louce v Praze 4-Braníku odehrála jedna z největších a nejbarvitějších vojensko-historických ukázek, jaká byla kdy v naší republice k vidění.
Akce byla pořádána ve spolupráci dvou klubů vojenské historie, a sice našeho KVH Gardekorps-Praha a KVH 2.RCT.Finančně byla zajištěna granty Městské části Praha 4, která naštěstí ve shodě s námi usoudila, že připomínat tyto důležité fáze naší minulosti jenom kladením věnců u pomníků asi nestačí a že způsob, jakým my chceme popsat a přiblížit historii je především pro ty mladší generace živější, obraznější, a jak doufáme, i účinnější.
Vlastní akci předcházelo téměř půlroční období příprav. Pro někoho, kdo akci podobného formátu nikdy neorganizoval je těžko představitelné, co všechno je třeba vymyslet, zařídit a vyjednat.Setkáváte se s tisíc a jedním problémem, od pronájmu pozemku, ohlášení veřejného shromáždění, povolení ke střelbě a provedení pyrotechnických efektů, debat s odborem životního prostředí, policií, zajištění elektrického proudu, pitné vody, toalet, dopravního značení v okolí, pódia, kapely, zajištění kulis, rekvizit, techniky, zbraní a nábojů a dalšího vybavení pro ukázky, až po zajištění stravy pro účastníky a servisní personál.

Další samostatnou kapitolou je výběr účinkujících do vlastních ukázek.Mohlo by se zdát, že v naší republice je dostatek nadšenců, zajímajících se o vojenskou historii a aktivně se věnujících tzv.reanacktmentu neboli oživlé historii, tedy ztvárňování historických armád a veřejnému předvádění dobových bojů.Je tomu sice tak, ale do ukázek podobného, nestyďme se říci profesionálního charakteru není rozhodně možné přijmout každého.Účastníci musí především splňovat kritérium kvality, tedy dodržet v maximální možné míře věrohodnost uniforem, ale třeba i věku a celkového vzhledu, kde se hledí i na takové detaily, jakými jsou například účes či vousy.Další důležitou skutečností je, že od účastníků podobné akce očekávají organizátoři naprostou profesionalitu, projevující se zejména tím, že se takový účastník plně podřídí pokynům organizátorů, a to jak v ukázkách, tak i mimo ně.Organizátoři, nebo chcete-li pořadatelé mají totiž zcela jasnou představu o scénáři ukázek i organizaci celého dne, vygenerovanou dlouhými debatami a zkušenostmi a danou místními podmínkami a možnostmi.V takovéto situaci není naprosto možné, aby si některé jednotky nebo jejich členové dělali, co je napadne.Jednotky, o nichž je známo, že mají problém s disciplínou nebo jsou jakkoli jinak neovladatelné pak prostě na podobných akcích, pokud jsou pořádány profesionálně, nejsou akceptovány.

Při přípravě akce jsme vycházeli z toho, že by celá ukázka měla být co nejvěrohodnější.První a nedílnou složkou takové věrohodnosti jsou, jak jsem již uvedl, co nejvěrněji vypadající vojáci, ale i povstalci a civilisté.Další, co dělá celkový dojem je, jak by řekli divadelníci, scéna.My jsme se rozhodli netroškařit, nestavět na rozlehlou branickou louku třeba jen budku četnické stanice, a třebaže nám náklady v první chvíli vzaly dech, postavili jsme repliku venkovské hospody.Musím říci, že jsem rád, že jsme se nedrželi při zemi, protože efekt, který tento centrální bod ukázek sehrál byl skvělý a nezastupitelný.K tomu jsme samozřejmě strávili spoustu víkendů vyráběním protitankových a protipěchotních překážek, malováním cedulí na hospodu i jinam, odléváním hraničních znaků a vůbec výrobou desítek věcí, bez nichž by scéna byla neúplná.Hospoda vyrostla z časových důvodů o více jak týden předem a naši členové od té chvíle museli najít čas i na její nepřetržitou ostrahu.Měli jsme dojem, že největší nebezpečí, které by mohlo monstrózní kulise hrozit je žhářství, třeba o čarodějnicích, nebo postupné rozebrání přičinlivými českými kutily a odvoz potřebného materiálu.Problém se nakonec ukázal docela jinde-po celý týden, kdy naši členové drželi u "hospody" nepřetržité služby museli odrážet všetečné dotazy přítomných nudistů, pejskařů a turistů, které velmi zajímalo, kdy už se otevře, jestli je pivo, limo, utopenci a kteří velmi nechápali, proč tam ta hospoda stojí, když to vlastně ani hospoda není.Vrcholem byla jistá dáma, zajímající se, z kterého katalogu se dá takový šikovný finský domek objednat.

Poslední významnou složkou velké vojensko-historické ukázky, v našem případě z období 2.světové války je historická technika.Bývá dosti běžné, že se podobné akce účastní soukromí sběratelé, z nichž mnozí mají vztah nejen k autům, ale i k příslušným uniformám a tvoří tak se svým vozem ideální celek.Nic nového také není, že někteří z nich mají v soukromém držení i těžkou techniku, která dodá ukázkám ještě více věrohodnosti-koneckonců oba polopásové transportéry, které jsou v péči našeho klubu se již několika podobných akcí zúčastnily, a byly i akce, při nichž byly využity i tanky ze soukromých sbírek.Byly to ovšem vždy sice stroje staré, originální, ale z historického hlediska nepříliš zajímavé, neboť třeba sovětský typ T-34 byl z naší armády s konečnou platností vyřazován až v 70'letech.Tato skutečnost byla pro náš klub tím pravým tématem k zamyšlení, a protože si myslíme, že věrohodnost má být maximální, kontaktovali jsme Vojensko-historický ústav Praha, jmenovitě ředitele, pplk.Aleše Knížka.VHÚ jako v podstatě jediné vojenské muzeum u nás má ve svých sbírkách mnoho unikátních exponátů, které jsou díky péči personálu schopné provozu a o řediteli, pplk.Knížkovi již dlouhou dobu víme, že není jen ředitelem a správcem mrtvých sbírek historického železa, ale že je stejným nadšencem vojenské historie, jako jsme my.Musím říci, že nás pan ředitel nezklamal a přislíbil zapůjčit čtyři historicky unikátní tanky ze sbírek VHÚ.

Prvním byl již zmíněný T-34.Jak jsem již uvedl, tento tank sice není nijak vzácný, ale je pro 2.sv.válku velmi typický a kus, který účinkoval v Braníku je navíc zajímavý i tím, že pochází skutečně z roku 1945.Je navíc ve velmi dobrém stavu (automobilista by řekl, že nemá téměř nic najeto) a my k němu máme i trochu citový vztah-účinkoval totiž už na jiné velké akci, kterou náš klub pořádal v roce 2000 pod názvem Barikáda 1945 v Táborské ulici v Nuslích.
Druhý kus je v podstatě světovým unikátem-nejen že je jeden z několika málo dochovaných svého typu, ale je pravděpodobně jediným kusem na světě, který je schopen provozu.Jedná se o československý tank LT-38, který byl sice pro naší armádu vyvinut a jeho výroba byla zahájena, nicméně až do skonu republiky do výzbroje zaveden nebyl a profitovala z něj až později německá Wehrmacht.
Dalším tankem, jenž se účastnil ukázek byl německý PzKpfw. IV J, poslední verze "tažného koně" německé "panzertruppe".Tento kus ušel jako jeden z mála svému osudu v Nové huti Klementa Gottwalda, kam v 60'letech zamířily poslední zbytky trofejního materiálu, jímž disponovala naše armáda, a v pozici dělostřeleckého cíle se na vyškovském polygonu dočkal záchrany pro sbírky VHÚ.Nemá sice, pravda, originální motor a jeho výbava vzala v průběhu doby též za své, ale jízdy schopen je a v ukázce působil zcela monumentálním dojmem.
Poslední kus, zapůjčený VHÚ je nedávná akvizice ústavu, britský tank Cromwell Mk.IV.Tento tank patřil k výzbroji Čs.obrněné brigády v Anglii a to, že chyběl ve sbírkách VHÚ bylo skutečně škoda, zvláště když poslední kusy, které skutečně přijely s naší brigádou z Anglie sloužily ještě ne tak dávno jako tahače v ostravských dolech.Vše se ale v dobré obrátilo a tento tank byl v loňském roce z Anglie zakoupen, aby doplnil sbírky a nakonec se zúčastnil v plné kráse i naší ukázky.

Od časného rána 7.května přípravy gradovaly.Na místě samém se stavěly historické tábory s výstavkami výstroje a výzbroje, vozila se těžká technika z vojenského muzea v Lešanech, přijížděli účastníci s technikou i bez, probíhala jejich registrace a první instruktáže ke scénáři ukázek.Mnozí pozvaní účinkující přiložili ruku k dílu a pomáhali našim členům se stavěním posledních dekorací a ostrahou techniky, další spřátelený klub, KVH Třebestovice se pak nezištně celou dobu staral o ostrahu prostoru a příjezdových cest.Nakonec dorazilo přes 200 účastníků z více jak 20 klubů vojenské historie.Jsme perfekcionisté, proto registrace účastníků probíhala sice v historické hospodě, nicméně místo formulářů a tužky jsme zvolili počítač a scaner.Nejen to bylo předmětem údivu přijíždějících účastníků, neboť takovéto zajištění akce není rozhodně pravidlem.Jejich pohledy, když v rohu louky objevili zaparkované tanky stály za to.

Noc, i když krátkou, jsem strávil spánkem v patře hospody.Ne, že by poskytovala větší komfort, než přilehlé okolí, ale když už jsme ji tam postavili, byla otázka prestiže ji využít.
Ráno mi k iluzi venkovského stavení chyběly snad jen hlasy drůbeže a vůbec zvuky vesnice-místo nich kolem řvaly motory a šuměl dav lidí, dodělávajících na poslední chvíli spousty potřebných drobností.Na desátou hodinu byl plánován začátek vojensko-historického dne, do té doby muselo být všechno hotovo, tábory postaveny do posledního detailu, stánky a toalety na místě, prostor pro diváky vymezen, a tak dále, a tak dále.

Neuvěřitelné se stávalo skutečností a já pomalu začal věřit tomu, že nakonec snad všechno vyjde.Sice jsem každou chvilkou čekal nějakou katastrofu, jak to při velkých akcích všeho druhu chodí, ale ta se nedostavovala.Na louce stála nádherná hospoda s cedulí "Hospoda-Jos.Čech",dokonce i vývěsní tabule slibovala stravu i nápoje za dobové ceny (další zdroj problémů, až do první ukázky soustavně chodili potencionální zákazníci), vedle se táhl pás "dračích zubů"-protitankových překážek, za ním linie protipěchotních "ježků" ze dřeva a ostnatého drátu, u řeky stála československá četnická stanice i s cedulí, závorou a čs.hraničními sloupy, před hospodou se tyčila cedule se jménem vesnice-"Růžov".Název nebyl náhodný,byl to nápad mojí manželky.Pochází z české oblasti Sudet, kde vesnice tohoto jména skutečně stála.Stála, ale už nestojí, ale to už je jiná, neméně smutná kapitola.
Během rána proběhl nástup všech zúčastněných jednotek, už v uniformách.Podrobili jsme je kontrole výstroje a krátké instruktáži, co mohou čekat, co ne a co naopak očekáváme my, jakožto organizátoři, od nich a co naprosto nepřichází v úvahu.Následovala instruktáž velitelů jednotlivých armád, jak jsme zvyklí říkat z období válek řadové pěchoty-velitelů kolon a zástupců všech klubů, už nad scénáři.Po připomínkách jsme udělali poslední korektury a určili lidi na konkrétní úkoly, které scénáře obsahovaly.Musím říci, že těch připomínek bylo minimum, většina klubů, nebo alespoň jejich představitelů se věnuje vojenské historii už léta, mnohdy v několika různých historických obdobích a není třeba jim něco příliš dlouho vysvětlovat a zdůrazňovat.Zkušenosti jsou zde, jako kdekoli jinde, znát a klub se zkušenostmi přivítají organizátoři vždy raději, než nějaké nováčky, nehledě na to, jak dobře jsou vystrojeni a jak drsně se tváří.

V jedenáct hodin začal koncert naší osvědčené country kapely Knockout a já k svému překvapení zjistil, že nějak nemám co dělat.Byla to po delší době zcela nová skutečnost, ale všechno bylo hotové, účinkující věděli, co mají dělat, zbraně z televize měli nafasované, vozidla i tanky byly připravené na ukázku a odzkoušené, všechny dekorace stály-prostě pohoda.Dorazilo i 5 vojáků s velitelem ze 6.Zabezpečovací brigády AČR, kteří nám měli pomoci v ukázkách se střelbou, a ani těm jsme nemuseli nic dlouze vysvětlovat.Jako součást programu proběhla i prezentace Vojenské policie, Městské policie Praha a jednotky psovodů a jízdní jednotky Policie ČR.Svoji krásně zrestaurovanou cisternu Tatra 111 předvedl jeden ze sponzorů, pan Popilka, který nám poskytl pohonné hmoty do tanků.Přesně v poledne pak začalo odborně komentované defilé techniky.Před diváky se předvedly nejen všechny již zmíněné tanky a naše "německé" polopásové transportéry, jakož i replika obrněného vozidla SdKfz 222 klubu Garda města Hradce Králové, ale i všechna vozidla soukromých sběratelů, která se měla účastnit ukázek.Bylo jich více než dvacet, jak německých-KdF 82, Opel Blitz Allrad, motocyklů Zündapp a BMW, tak československých-Aero 150, Praga RN, Tatra 57B, britských-Commer, Bedford, BSA, sovětských motorek M-72 a náklaďáku GAZ a amerických, zastoupených vozy Willys a Dodge.
S koncem defilé nastalo zklidnění, prostor byl již vyklizen a vojensko-historické jednotky zaujaly nástupní pozice k první ukázce.

Naší ideou bylo přiblížit a připomenout konec 2.sv.války se všemi jeho souvislostmi, proto jsme se nesnažili popisovat konkrétní události v konkrétním místě, ale zvolili jsme vlastně anonymní vesnici v Sudetech, a události, jak tam asi mohly proběhnout.Z tohoto důvodu jsme také připravili hned dvě navazující vojensko-historické ukázky.Druhá se samozřejmě týkala přímo konce 2.sv.války, ale první se zabývala tím, co bylo na začátku, tedy nevyřešeným problémem německé menšiny na území republiky, který vedl až k mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí.
Tuto první ukázku, popisující události září 1938 jsme nazvali

Počátek útlaku

Pohraniční vesnice Růžov, československé pohraničí.Budova hospody Josefa Čecha, hostinského s poločeským a poloněmeckým původem žije svým životem.U stolů před hospodou posedávají místní, Němci u jednoho, Češi u druhého stolu.Hospodský nosí pivo všem, kšeft musí být a koneckonců jsou všichni sousedi.Hned za hospodou stojí četnická stanice a hraniční závora se sloupy se znaky republiky.Četnické družstvo obchází hraniční překážky a napětí je přímo cítit.
Z Německa přijíždí nákladní vozidlo a zastavuje u závory.Běžná kontrola se zvrhne v tragédii ve chvíli, kdy četníci odhalí, že ve vozidle je do republiky pašována zásilka zbraní pro jednotky Freikorpsu.Četník, který zásilku odhalil je vzápětí napaden osádkou vozidla a dochází k přestřelce mezi hlídkou a německými obyvateli vesnice.V potyčce jsou četníci přemoženi, jejich padlí i zajatci jsou naloženi na nákladní vozidlo a uneseni k internaci do Německa.Příslušníci Freikorpsu neskrývají nadšení ze slavného vítězství, poroučejí si v hospodě další "bier" a oslavují.Na hospodě se vzápětí objevuje výzdoba jak říšskými vlajkami, tak vlajkou v té době už zakázané SdP.Hostinský, který cítí tep doby, si vzápětí uvědomuje svůj německý původ a rychle mění vývěsní štít na hospodě.Odteď nese nápis "Gasthaus Sepp Böhm"...
K Růžovu se ovšem z vnitrozemí blíží průzkumná hlídka mobilizované Československé armády.Tři pěšáci jsou rychle zahnáni palbou a Freikorps dobývá v krátké době již druhého vítězství.Jejich radost však nemá dlouhého trvání, v dáli se po chvíli objevuje kolona čs.armády.Freikorps neváhá a brání dobyté pozice.Následkem palby z vesnice se ale jednotka armády rozvinuje a několik rojnic vojáků s tankem uprostřed provádí nekompromisní útok na vesnici.Po výstřelu z tanku a za soustavné palby blížící se čs.armády se veškerý odpor hroutí, příslušníci Freikorpsu dílem utíkají do Říše, dílem jsou zajati armádou.Ta ve spolupráci s místními Čechy strhává vlajky a začíná se opevňovat na hranici i ve vsi.Hostinský mění ceduli na hospodě (je přeci Čech!).Tank zaujímá pozici za hospodou, jsou stavěna kulometná hnízda a vylepšovány překážky.V německém vnitrozemí je vidět pohyb.Doráží kolona Wehrmachtu a rozmísťuje se na dohled.I ona zaujímá pozice, buduje postavení a zakopává se.Situace je napjatá...
...netrvá ale dlouho.Z reproduktorů je slyšet hlášení, že v bavorském Mnichově došlo k dohodě mezi státy, účastnícími se konference o pohraniční krizi.Bylo rozhodnuto, že pohraniční území Československé republiky musí být vyklizena a předána Německé říši.Vojáci Československé armády, vědomi si své vojenské přísahy poslušnosti opouštějí svá stanoviště, a třebaže mnohý z nich mrští přilbou do prachu anebo jen skřípe zuby vzteky, balí výstroj a řadí se ve vesnici.Odněkud se vynořují staří známí, příslušníci Freikorpsu a neskrývají nadšení.Hůře na tom jsou poslední obyvatelé československého původu, kterým je jasné, že jim zbývá jediné-odejít s armádou.
Armáda odchází z Růžova do vnitrozemí, neporažená, ale přesto potupená, následována civilními obyvateli.Ženy pláčí, muži zatínají pěsti.Z Německa doráží jiná armáda, Wehrmacht, naopak plná elánu a nadšení.Odsunuje hraniční závoru, některý z vojáků rozbíjí československý pohraniční znak se státním symbolem.Vojáci vpochodují do vesnice, teď už jejich, nadšeně vítáni německými obyvateli.Zastavují u hospody, potřebují po dlouhém pochodu přeci svlažit hrdlo, a někteří z nich ochotně pomáhají hostinskému vyměnit ceduli-"Gasthaus Sepp Böhm"...

Ukázka skončila a mnoho z diváků bylo doopravdy dojato, nejen vpravdě hereckým výkonem účinkujících a dojmem z věrohodné scény, ale i fundovaným komentářem moderátora, pana Speychala.Bylo znát, že jak on, tak i drtivá většina účinkujících ví, o co běží a že za dlouhá léta, co se vojenské historii aktivně věnují nasbírali spoustu zkušeností.Drobné prostoje v ukázce komentář beze zbytku vyplnil.
Trochu se nám ulevilo, polovina dne byla za námi -pravda, ta jednodušší.Čas na odpočinek ale nebyl, bylo třeba připravit scénu na druhou ukázku, vyměnit rekvizity, vyklidit hospodu od všeho, co se v ní za týden nashromáždilo, vybrat vysílačky a rozdat je dalším velitelům jednotek, převléknout téměř všechny účinkující, naposledy odzkoušet tanky a vůbec provést desítky dalších přípravných úkonů.Hodinu mezi ukázkami vyplnila opět kapela Knockout a já jsem běhal mezi zařizováním, dozorem nad ostatními a rozhovory pro televize a noviny.Nakonec bylo, s drobným skluzem, všechno zařízeno a i já jsem si mohl pro dnešek poprvé obléknout uniformu a odebrat se na nástupiště jednotek.
Vyšplhal jsem do velitelského průlezu PZ IV (nevěřili byste, jak je úzký, ještě dnes mám modřinu na lokti) a ohlédl se.Pohled, který se mi naskytl, byl ohromující, bylo to něco, co u nás od války až dodnes nikdo neviděl.Za tankem, v němž seděla kompletní osádka vyčkávaly dva polopásové transportéry, ověšené granátníky, vedle obrněný průzkumný automobil s funkční replikou kanónu, z jehož věže pyšně vyhlížela osádka v černých, žlutě lemovaných uniformách obrněného průzkumu, za čelem kolony tři náklaďáky, plné pěchoty, auta, motocykly a pěší jednotky.Za armádou německou stáli připravení sověti a svobodovci, uprostřed tank T-34 s velitelem v originální uniformě ve věži.Motory řvaly, vířil se prach, nebylo slyšet vlastního slova.Nastal čas spustit druhou ukázku, tentokrát z roku 1945, kterou jsme pojmenovali

Cesta ke svobodě

Děj se odehrává v téže vesnici, ale ta už dnes nese název Rosenberg, a neleží na hranici dvou států, ale jen na správní hranici Gau Sudeten.Z bývalé četnické stanice je hlídková stanice Gendarmerie, u které postává německý četník.Rosenbergu jako by se válka jinak ani nedotkla.Sepp Böhm točí pivo jako dřív, jen civilistů už je tu míň-válka trvá šestý rok a mnoho lidí zavála daleko od domova.
Někteří z posledních mála Čechů ve vsi berou spravedlnost do svých rukou a po letech útlaku si dovolují nemyslitelné-přepadají a odzbrojují německou četnickou hlídku.Není tu celkem nikdo, kdo by jim v tom zabránil, a tak věší na hospodu československé vlajky a ničí nenáviděné německé nápisy.Hostinský, který se vždy dobře orientoval v situaci se snaží opět vyměnit vývěsní štít, ale tentokrát mu jeho češství už nikdo nevěří.Je trestán rukou davu a jeho živnostenská činnost je u konce.
V tuto chvíli se v dáli objevuje kolona německé armády, ustupující z východní fronty.V čele rachotí maskovacími barvami nastříkaný tank, za ním plně obsazené obrněné vozy, auta, motocykly,náklaďáky.Po několika výstřelech z Rosenbergu kolona reaguje tak, jak se za dlouhá léta na frontě naučila.Tank vyjíždí doprostřed pole, po boky se mu do linie bleskurychle staví obrněné vozy, pěchota seskakuje z náklaďáků a okamžitě se rozvíjí do rojnic za obrněné čelo.Rozestavení je v mžiku hotovo a začíná útok na vesnici.Obrněná kolona jede krokem vpřed, drží se stále v linii, kulomety z transportérů zametají zemi okolo hospody, klapající pásy halí vše kolem do neprůhledných oblak jemného prachu.Tank v jednu chvíli přibrzdí a okamžitě pálí z kanónu, k němu se přidává 20mm kanón z průzkumného vozidla.Rojnice pěchoty za vozidly postupují přískoky a udržují palbu.Pro rachot motorů a výstřely není slyšet vlastního slova.
Tank vjíždí do vsi před hospodu a zastavuje, pěchota vbíhá mezi překážky a do budov a likviduje poslední zbytky odporu.Obrněné transportéry se rozjely na křídla a objíždějí místo boje.Povstalci jsou téměř okamžitě přemoženi, přesila a převaha vycvičené a zkušené armády je obrovská.Ti, kteří přežili jsou záhy u zdi hospody coby bandité zastřeleni.Do vsi doráží kolona aut a další lehké techniky, která v počátku boje vysadila pěchotu a zastavila mimo dostřel.Tank se otáčí a s transportéry opět po boku zaujímá obrannou pozici směrem zpět, na východ.Pěchota buduje ve vesnici kruhovou obranu, jedna z čet nasedá na náklaďák a vyráží jako zadržovací jednotka zpět, vstříc sovětům.
Nedlouho poté, co výše zmíněná 3.četa zmizela směrem na východ se odtud ozývá prudká palba-četa se dostala do dotyku se sovětskou armádou a československými oddíly Svobodovy armády.Zbylé dvě čety ve vesnici se nijak zvláště nezneklidňují a dál budují obranu.3.četa je ovšem převahou sovětské pěchoty zatlačována stále blíže k Rosenbergu, přichází tedy rozkaz pro elitní 1.četu, disponující všemi obrněnými vozy.Četa rychle nasedá na transportéry, ty vyrážejí z vesnice na východ a během jízdy se opět formují do útočné kolony.Když jsou na úrovni 3.čety, vozy přibržďují, pěchota vyskakuje a společně s 3.četou z chodu tlačí sověty zpět.Část 2.čety, která stále drží vesnici mezitím udržuje palbu jak ze svých postavení v terénu, tak z oken, balkónů a skrze střechu hospody.
Převaha Wehrmachtu ale netrvá dlouho, jeden z polopásových transportérů náhle zahaluje plamenný oblak a vyskakují z něj přeživší členové posádky.Obě pěší čety zastavují postup, na obzoru se objevuje tank T-34.Německé pěšáky, evidentně už bez protitankových zbraní zachvacuje panika.Oba zbylé obrněné vozy manévrují tanku z cesty, pěchota je následuje.Ve středu obranné linie se otevírá mezera, které tank okamžitě využívá.Za ním postupující sovětská a československá pěchota je sice německou palbou přibita k zemi, ale tank projíždí plnou rychlostí německou linií a v oblaku prachu se řítí k Rosenbergu.
Německý tank, dosud stojící ve vsi bleskurychle otáčí věž ve směru útočníka a pálí, ale výstřel buď minul, nebo zasáhl, ale neúčinně.Sovětský tank se po břehu řeky dál řítí k hospodě.Vojáci 2.čety, kteří drží budovu urychleně vyklízí pole, vyskakují z oken a vybíhají ze dveří.Byl nejvyšší čas, tank dojíždí za hospodu, zlehka zatáčí a naráží v plné rychlosti do budovy.Německý tank dál otáčí věží, připraven hned, jakmile protivník vyjede ze sutin, zasáhnout.K tomu ale už nedojde.Ve chvíli, kdy T-34 rozdrtil stěny hospody a vjel do lokálu se vedle domu vztyčuje člen protitankového týmu, střelec z panzerschrecku.Nabíječ mu poklepem na rameno dává znamení k palbě a z dlouhé roury na střelcově rameni vyšlehne na obě strany dlouhý plamen.Výbuch, plameny a dým vzápětí oznamují konec sovětského tanku v sutinách domu, ze zhroucené střechy trčí hlaveň tankového kanónu.
Druhá četa okamžitě obsazuje trosky hospody.Nepřehledná změť trámů, prken a dalšího materiálu, pokrývající vrak tanku se dá samozřejmě bránit mnohem lépe, než jakákoli budova.
Po výbuchu sovětského tanku se 1.a 3.četa vzchopí a vytlačují sovětskou pěchotu, teď už bez obrněné podpory opět od vesnice. Klid ve vsi ale trvá jen chvilku.Na břehu řeky pod vesnicí se ozývají burácivé exploze začínajícího dělostřeleckého přepadu, do vzduchu létají gejzíry hlíny a sloupce vody a z druhého břehu sklouzávají do vody vyloďovací čluny americké armády, plně obsazené vojáky.Tank před hospodou se točí čelem k novému nepříteli.2.četa v rychlosti vybíhá proti nečekaným útočníkům a snaží se je zběsilou palbou odrazit, ale nedaří se jí to.Američané se zachycují na břehu a vytlačují dezorganizovanou četu do vesnice.
V tuto chvíli se z boje se sověty odpoutává 1.četa se zbylými vozidly.Obrací a vjíždí z východu do vesnice, odkud společně se 2.četou vytlačuje americkou pěchotu.Celý prostor je už pokryt padlými a raněnými, o které se teď už nikdo nemá čas starat.Oba zbylé obrněnce dotírají na Američany, kryty z vesnice tankem.Američané ustupují od vesnice, ale německý úspěch je krátkodobý.Druhý z polopásových transportérů zahaluje po zásahu z bazooky plamenný oblak a osádka průzkumného vozu je pobita v boji zblízka americkou pěchotou.K dovršení všeho se v povzdálí objevuje britský tank Cromwell, obklopený britskou pěchotou a příslušníky Čs.obrněné brigády v Británii.Po jeho výstřelu je už nepoměr sil zcela zřejmý, osádka německého tanku zvedá kanón na znamení kapitulace a z vesnice směrem ke spojencům vychází parlamentář s bílou vlajkou.Zbytky 3.čety, které až dosud přežily boj se sověty opouštějí bojiště a utíkají do vesnice.Německé jednotky zahazují zbraně, opouštějí pozice a zvedajíc ruce, jdou spojencům vstříc.Prvosledové spojenecké jednotky vstupují opatrně do zdevastované vesnice a v troskách se setkávají s právě dorazivšími sovětskými vojáky.Po počátečních chvilkách nedůvěry je jasné, kdo je kdo a radost ze setkání nebere konce.Poslední z českých civilních obyvatel opouštějí úkryty a věší na trosky československé vlajky.Je po válce...

Teprve teď mi doopravdy spadl kámen ze srdce.

Pomalu mi začalo docházet, že i přes drobná opomnění a někdy nepřesně provedené detaily ve scénáři víceméně všechno nakonec vyšlo.Že se dvěma subjektům, dvěma z věčně rozhádaných a řevnivých klubů vojenské historie podařilo rukou společnou a nerozdílnou i přes drobné neshody a vyjasňování stanovisek uspořádat gigantickou akci, která v naší republice, a nejen tady nemá obdoby.Že se nám povedlo dát dohromady a zvládnout více jak 200 účinkujících z více než 20 dalších klubů, a že při akci, kde se za uši drásajícího rachotu v oblacích prachu pohybovalo nejen těchto 200 lidí, ale i více než 20 vozidel, z toho 6 pásových, nikoho nic nepřejelo, nikdo nebyl bodnut bodákem ani postřelen a že nějakým zázrakem nedošlo k vůbec žádnému, ani drobnému zranění.Oceňuji to o to víc, že takové skóre není na jakýchkoli velkých akcích rozhodně pravidlem.
Začaly mi docházet i další věci.Například to, že musíme naprosto nutně do tanků i polopásů napříště instalovat interkomy, neboť ve chvíli, kdy jsem ve věži tanku křičel střelci povely pro řidiče ze dvaceti centimetrů do obličeje, on mě jen viděl otevírat pusu.Nebo to, že musíme přikročit k nepopulárnímu opatření a napříště nepozvat a ani nezaregistrovat některé lidi, třeba účastníka, který přes opakované zákazy komunikace s médii prohlásil do novin, že celá akce se vůbec nepřipravuje, jen si pět minut dopředu řeknem, jak co bude.To je nejen hrubá nepravda a znevážení práce všech, kdo na celé akci půl roku dřeli, ale neposkytuje to ani dobrý (a pravdivý) obraz o bezpečnosti a věrohodnosti celé akce.Dalším problémem k zamyšlení jsou pro nás účastníci, kteří, opět přes opakované jasné pokyny buď vůbec neměli helmy, nebo si je sundali v nejbližším okamžiku, kdy jsme je neviděli.Bohužel nám nezbude, než takové účastníky příště doopravdy vylučovat; pokud nejsou schopni dodržet základní věci, obejdeme se bez nich, zájemců o účast je víc než dost.
Novináři se mě často ptali, jak je to s věrohodností našich ukázek.Věc se má tak, že se snažíme o věrohodnost co největší, ale nesmíme nikdy zapomínat, že se jedná, nebojme si to přiznat, v podstatě o divadelní představení, a jako takové musí být přizpůsobeno naší realitě.Pokud by třeba naše ukázka proběhla v reálných podmínkách, odehrávalo by se všechno na podstatně větším prostoru a na podstatně větší vzdálenosti-pak by z toho ovšem diváci mnoho neměli.Tanky by nejezdily krokem, ale na plný plyn, protože by řidičům bylo v podstatě jedno, jestli někoho přejedou, hlavní byla vlastní bezpečnost.Rovněž se nikdy nestalo, že by spojenecké armády bojovaly takhle "na doraz" proti sobě,naopak se velmi hlídalo, aby nedošlo k promísení spojenců a případným omylům.Všechny v ukázkách zúčastněné armády se ostatně v boji najednou nikdy nesešly, jediný oddíl čs.brigády z Anglie byl zastaven u Chebu a přes svoje protesty se k bojům na území republiky nedostal.Rovněž tak svobodovci nepřišli do kontaktu se "západními" armádami.Doufám ale, že nám jak novináři, tak především diváci tyto drobné historické licence odpustili, dělali jsme je především v jejich zájmu, v zájmu toho, aby byla celá ukázka pro diváky co nejbarvitější.Pokud se nám podařilo, že diváci odcházeli spokojeni a snad i trochu poučeni, a z mnoha nejrůznějších ohlasů soudím, že tomu tak je, pak je to vše, čeho jsme chtěli dosáhnout a můžeme říci, že akce splnila svůj účel.
Obě ukázky, jakož i doprovodný program byl snímán na tři profesionální digitální videokamery.Podle mých informací bylo zachyceno téměř vše, co stálo za to, většinou v několika různých pohledů.Dohlédnu osobně na sestříhání finálního materiálu a doufám, že se nám podaří udělat dokumentární záznam celé akce, který bude přinejmenším srovnatelný se záznamem z akce Barikáda 2000.Jakmile bude kazeta k dispozici, dozvíte se to na webových stránkách našeho klubu.
Nezbývá než doufat, že nám vydrží síly a elán, že totéž, a navrch ještě trpělivost vydrží i s námi spolupracujícím subjektům a že se zase všichni někdy uvidíme při další akci, pořádané KVH Gardekorps-Praha a KVH 2.RCT.



Pavel Kmoch, předseda KVH Gardekorps-Praha