Císařské manévry 2004

Akce začala mizerně, tedy aspoň pro nás, neboť v pátek kolem poledne opustil Obelixův vůz (dopravce a kulometník jednotky) bez dovolení motor. Z jednotky s kulometem a velkým vozem se tedy rázem stala jednotka bez kulometu a vozem menším. Zredukovali jsme tedy vezenou výstroj na nezbytné minimum, a v průběhu cesty jsme si provedli drobnou inventuru toho, co jsme si nevzali, neb to určitě potřebovat nebudem. Mezi zbytečnosti se bohužel dostala i bedna nábojů...... Cesta proběhla dobře, našli jme Velké Meziříčí, zámek, vstupní bránu utopenou ve tmě, organizátora, který si nás zaevidoval, a upozornil nás, že jelikož jsme přijeli pozdě, není pro nás místo ve stanu, ale že určitě nejpozději zítra ještě stany dorazí (nakonec jsme ubytování nalezli u spřátelených Prusů a ve štábním stanu, tak jsme se ani po dorazivších stanech nijak nesápali). Noc proběhla dobře, ráno dorazilo zbylých 25% jednotky (rázem jsme byli tedy 4 (slovy čtyři)), nafasovali stravenky, psí známky (provrtané C a K dvacetníky) a začal program (k výborným nebojovým zážitkům patřil pochod sluncem rozpáleným městem, pořadová našeho feldvébla (zejména nácvik povelu Laufschritt ...), dále pak přehlídka dámského spodního prádla a některé další maličkosti). V bitevní ukázce jsme vyfasovali prominentní místo ve středu sestavy modrých (sluncem zalitá louka, bylo pouhých 30 ve stínu) a již zmíněný nedostatek munice, kterou bylo navíc třeba šetřit i do nedělní ukázky jsme nahradili rozhodnými bodákovými útoky, takže na rozdíl od kolegů ve Znojmě, jsme ke koupání ani nepotřebovali řeku, stačil nám vlastní pot. Po nějakých dalších vojenských nezbytnostech, jako je nástup, poděkování mocnáře a ukončení denních operací jsme se odebrali na prominentní místo tábora v zámeckém parku, která jsme pro svou potřebu nazvali přiléhavě Unter dem Linden. Tady jsme strávili příjemně zbytek dne, průběžně jsme doplňovali ztracené tekutiny a bohužel nás opustilo 25% jednotky. Večer a noc (někteří až do brzkých ranních hodin) jsme strávili podle nejlepších tradic přátelským hovorem se spolubojovníky z dalších jednotek, dále jsme se obětavě postarali o menší horu zbylých paštik od snídaně, neb jme byli upozorněni, že je třeba je sníst, protože ráno doveze sponzor (Kostelecké uzeniny) další.
V neděli ráno následoval v 10:00 nástup, vojsko pak mělo až do odpolední ukázky volno, které jsme vyplnili instruktáží o udržování osobní hygieny (k tomuto cvičení jednotka nastoupila v povlékačkác), zejména podrobně byly probírány nohy, obličej hruď a podpaží. Instruktáž vedená feldvéblem (který dbal na správné předpisové provedení všech úkonů) nalezla živého ohlasu u přihlížejících domorodců, kteří se hlasitě dožadovali opakování, dále pak shlédnutím opakované přehlídky spodního prádla, břišních tanců (ty dokonce dvakrát, podruhé na úplný nedělního konec programu a pro rejpaly dodávám, že je nepředváděl Bagr, anébrž tanečnice ...) a to z první prominentní řady. Po obědě jsme nafasovali žold, získali nějaké náboje (částečně nafasovali, částečně vyměnili ...) a povzbuzeni včerejší Následníkovou pochvalou za předvedenou urputnost útoků jsme nastoupili na nedělní bojovou ukázku. 25% ztráty ze soboty jsme nahradili zuřivou střelbou (za necelou hodinu jsem vystřílel skorem 60 nábojů) a velmi rozhodnými útoky (infanterista Jarda útočil tak odhodlaně, až si rozerval tele), takže včerejší koupel ve vlastním potu jsme ještě vylepšili. Po ukázce byl závěrečný nástup (doufám, že si nikdo moc nepovšiml mých spuštěných kšand, než jsem je narval do Brotsaku), poděkování Následníka, odměnění jednotek a jednotlivců (získali jsme krásnou medaili a stuhu na prapor, obé uschováno u feldvébla), ukončení programu, mírné se vzpamatování a nerušená cesta zpět.
Co říct na závěr? Akce byla super, měla bohatý doprovodný program, zabezpečení bylo na vysoké úrovni (o stravu se staraly Kostelecké uzeniny a skutečně nešetřili, ToiToiky byly čisté a zásobené), počasí OK, zmatky malinké a bitevní ukázky skvělé (k čemuž přispěla i technika: na straně červených kulomet a polní kanón, na straně modrých minomet s plamenometem, vhodně zvolený terén - mírně svažitá loučka s několika terénními zlomy a v horní i dolní části opatřená lesem, poměrně velká volnost daná velitelům ...). Z mého pohledu naprosto skvělá akce, každý kdo nebyl může jen litovat. Jediná kaňka na tom všem byla Obelixova neúčast způsobená rozkladem vozu.



Michal Exner, infanterista BHJR1