Mladějov Blosdorf 2004

Dne 7.8.2004 jsme vyrazili na tuto již tradiční prvoválečnou akci. Jisté nejasnosti okolo místa srazu se podařilo vyřešit pomocí přístrojů pro obousměrnou komunikaci (výrobky fy. Siemens), a po prokličkování důmyslně zabarikádovaným Žižkovem jsme mohli v cca 20:00 vyrazit. Cesta ubíhala vcelku nerušeně, a protože jsme větší část absolvovali za tmy, k obdivování mám z okolo ubíhající krajiny zbylo pouze místy velmi důmyslné dopravní značení. Obzvláštní dojem na nás zanechal opravovaný sjezd z dálnice, kde neznámý génius (česky debil) postavil dopravní test inteligence a předvídavosti. Kdo se tupě držel značek, skončil v protisměru....
Test jsme zdárně splnili, a tak nás nerozházely ani takové maličkosti jako směrové tabule umístěné o křižovatku dopředu, nebo odbočovací pruh vlevo se zákazem odbočení vlevo. Přes veškerá protivenství jsme tedy po 23:00 nalezli zdárně Mladějov a pak i polní tábor (ten byl skutečně polní, neb se nacházel na posekaném kukuřičném poli - tedy na hlíně s řídce se vyskytujícími cca 40 cm dlouhými zbytky kukuřičných stvolů). Přivítali jsme se s těmi, které jsme ve tmě poznali, převlíkli se, vypili něco málo piv, a našli si více či méně pohodlný nocleh (pod širákem, v autě, boudě a v jiných podobných zařízeních).
Ráno se každý podle svého uvedl do provozního stavu, zaregistroval se, nasnídal a nastoupil k výcviku před našeho velícího feldvébla. Ten byl poněkud zastrašen podlouhlým seznamem zranění a nemocí, kterými je postižena naše ca 10ti členná jednotka, tak že zvolil výcvik ponejvíc statický a oblíbený povel Laufschritt znázornil pouze sám osobně, patrně v obavě, že bychom padli ještě před bitvou.
Následoval pochod z tábora k místnímu pomníku padlých (pohled na dlouhý trojstup pochodujícího vojska byl impozantní), pietní akt s příjezdem Následníka a prince Viléma, hymnami, několika povýšeními a projevy. K projevům bych měl menší poznámečku k pořádajícím: bylo by vhodné obstarat poněkud hlasitější řečníky, nebo stávající opatřit zesilovačem, aby bylo něco slyšet i ve vzdálenosti větší jak 3 metry od pomníku. Pak už jen cesta zpět do tábora, rozchod na oběd a obdivování vystavené a provozované parní techniky .
V 13:00 odešel velitel na poradu k bitvě, po návratu nám vysvětlil scénář, dopáskovali jsme náboje pro kulomet, ověsili jsme se vším potřebným nasedli na správný vlak (výpravčímu jsme podrobně vysvětlili, že opravdu nejsme Rusové ani jejich podržtaškové a že se ani nechystáme Císaře zradit, a že tedy nastoupíme do vlaku Rakouského). Akorát když jsme zdárně dobili zpět Rusy drze na chvíli obsazený tábor a osvobodili zajatce, dorazila posila představovaná předsedou klubu. Nezdržela ho ta nehoda, že by seděl v nádražní restauraci a pil jedno pivo za druhým a propil všechny vlaky do Mladějova, ale prostý fakt, že jest obdařen manželkou a malým prckem, kteréžto příslušenství vyžaduje jistých náležitostí ohledně nočního klidu a tak...... Bojovali jsme urputně a na konec i položili v souladu s přáním nejznámějšího českého infanteristy život za Císaře pána a jeho rodinu (i když jen do konce ukázky). Ještě než začalo defilé jednotek, nahrnuly se na ohraničenou plochu dětičky a začaly sbírat povalující se munici. ( Zde si dovolím upozornění pro rodiče těchto dítek: Občas se někomu vysype sumka, nestačí všechny patrony vysbírat, nebo dojde k selhači - na ploše se tedy vyskytují i nevystřílené náboje, či selhané pyroefekty. Plocha je ohraničená proto, aby na ní nikdo nelezl, pokud ji určený správce této dočasné střelnice neprohlédne, a nebezpečný matriál nevysbírá. Pokud tedy svá dítka nejste schopni zadržet za mlíkem (tedy páskou), prohledejte jim úlovky (hned jakmile budou za pásku zahnáni pořadateli či účinkujícími), a vše co se vám bude zdát nebezpečné odevzdejte nějakému uniformovanému účinkujícímu, který se o to bezpečně postará. Nejbezpečnější pro okončetiny vašich robátek je ovšem jim vysvětlit, že na plochu ukázky se před sundáním pásky prostě neleze...). Po čestné kolečku před diváky následoval pochod zpět do tábora , dobití kulometných pásů , částečná konsolidace se a nástup na další vlak, který nás tentokráte dovezl na bitvu v lese. Drzý ruský ešalon jsme řádně zastavili, za což jsme obdrželi od Následníka pochvalu a odznak (Feldwebel si ještě navíc vykoledoval povýšení na Leutnanta) a triumfálně se vrátili do tábora.
Zde jsme se převlékli do vycházkového a vyrazili na večeři. Z večerního programu si nic nepamatuji, neb jsem bolavá záda léčil kořalkou a poněkud hodně jsem to přehnal. Rovněž tak i z cesty domů mám poněkud trhané vzpomínky, zajisté tedy popisem těchto částí weekendu vypomůžou zúčastnění spolubojovníci.



Michal Exner, infanterista BHJR1